Blues a nejen to hraje Amatérské sdružení profesionálních muzikantů už od roku 1984.

Z původního obsazení Jan Spálený – František Havlíček – Petr Kalandra zbyl Jan Spálený, název skupiny a plnokrevná mužská něha, kterou se Spáleným v jeho i převzatých, přebásněných písních třeba od Toma Waitse nebo Raye Charlese zhudebňují Filip Spálený, Filip Jeníček, Michal Gera a Radek Krampl.

O tom, že jde o profesionální hudebníky, nebylo pochyb už od prvních tónů – se svými nástroji, jako je například netradiční vibrafon Radka Krampla, jako by byli srostlí a celá skupina tvořila jediný melodickorytmický organismus, kde se našel prostor pro strhující sóla každého z muzikantů.

Hudba Jana Spáleného, jak se zdálo z poněkud nesourodého obecenstva, má co říct aspoň třem generacím. Vícegenerační bylo i obsazení samotné skupiny – otec a syn Spálených a vrstevníci každého z nich. Ale věkové rozdíly nebyly na škodu, spíš naopak – životní zkušenosti byly zúročeny a osvěženy mládím. Repertoár byl tvořen vyváženou směsí starých hitů, písní nových a obnovených a muzikanti byli očividně ve formě – když spustili poměrně svižnou píseň Tonda B. v přibližně trojnásobném tempu, měla jsem strach o ně i o nástroje, leč uhráli ji bez ztráty květinky.

Hudba ASPM je na české scéně jedinečná – chlapská, ale ne drsňácká, profesionální, ale ne unylá, podložená zkušeností, ale zároveň hravá. To vše jsem si v koncertovém koktejlu vychutnala do poslední kapky.

Barbora Krucká

ASPM

13.10.2008 Klub Kaštan, Břevnov

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.