Když se těžko překonatelné album „I’m Wide Awake...“ umístilo v Billboard Charts, stal se z genialního dítěte Conora Obersta opravdový písničkář a proroctví hudebních kritiků o novém Bobu Dylanovi se naplnilo. Když následující Cassadaga šokovala prapodivnou kombinací americany, world music a epického country-rocku, nikdo nevěděl, jestli tohle je naprosté vyčerpání a konec kariéry, nebo jenom protest proti škatulkování a symbolu, který z něho udělali. Teď je tu bezejmenné album, pro které vytvořil kapelu s názvem Conor Oberst and the Mystic Valley Band.

Stylově se v něm dají najít všechny žánry, které jsou pro Conora charakteristické. Zběsile tu uhání rock‘n‘roll a připomíná punk v „I Don‘t Want to Die (in the Hospital)“, hymnicky tu zaznívá indie v „NYC – Gone, Gone“, trampsky tu hraje folk a jeho parodie ve formě houkajících vlaků, objevuje se i písničkářství ve své nejčistší podobě. A jsou tu i typické texty, které mistrovsky proplétají excesivní a často sebepožírající analýzu nitra spolu s impresionistickým pohledem na to, co se děje kolem: ať už je to krása okamžiku nebo nepřímá, ale účinná kritika politických a společenských poměrů. Nejdokonalejším důkazem toho a zároveň nejlepší písničkou je „Lenders in the Temple“, kde metaforicky popisuje pocit uzavřenosti a nemožnosti úniku ze sebe a z okolností.

Dalo by se říct, že tahle deska je cestou zpátky. Zpátky ke kořenům songwritingu, kde vážně neobvyklý hlas, který si sem tam zafrázuje jako Bob Dylan a sem tam se zatřese jako Daniel Johnston, ale stále zůstává jedinečným, a kytara postačí k tomu, aby se nazpíval celý svět.

Conor Oberst

Zdroj: www.conoroberst.de

foto: sabine.smitko

Sabine Smitko

Conor Oberst and the Mystic Valley Band: Conor Oberst. Universal Music.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.