Vaculíkovy fejetony jsou od 90. let otiskovány každé úterý v Lidových novinách v rubrice Poslední slovo. Výběr fejetonů z let 1989-2001 Dřevěná mysl bezprostředně navazuje na předchozí tři svazky fejetonů.

Právě tento kratší, sarkasticky laděný žánr slouží Vaculíkovi k tomu, aby s citlivostí, stručně, vtipně a zajímavě nacházel a pojmenovával ve své tvorbě příčiny chorob naší společnosti. Problémy velké, ale i malé, osobního i obecného světa jsou Vaculíkovi podnětem k zamyšlení.

Jak napsal kdysi výstižně Ivan Klíma, ve Vaculíkově podání je fejeton „brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život“.

Čteme-li úterní Vaculíkovy pohledy na dění kolem nás zpětně a v knižním celku, zjišťujeme, jak na nás stále aktuálně a naléhavě působí i přesto, že se týkají událostí minulých.

Mohlo by se zdát, že za dvacet let psaní podčarových fejetonů, se Vaculík bude ve svých názorech a profánních tématech opakovat. Autor své názory nemění (zvláště pokud se týkají politiky) a stojí si pevně za nimi. Čtenáře mohou některé ryze vaculíkovské pohledy na svět kolem sebe pobavit, jiné iritovat.

Snad by to nebyl ani Ludvík Vaculík, kdyby se v Dřevěné mysli, stejně jako ostatních dílech, neobjevily ženy. Právě ženy jsou Vaculíkovi stálou inspirací, slouží mu k neustálému obdivu. Proto se ve fejetonu Letní ženy z Dřevěné mysli mimo jiné dozvíme, že „ženské zadky se liší tvarem i duševním výrazem: odrážejí nějak i tu tvář. V sukni se každý zadek trochu vylehčuje... Žena se ovšem skládá i z něčeho dalšího, tedy i z poprsí, ale to je zvláštní téma, třeba zas na zimu“.

Jana Spálenková

Vaculík, Ludvík, Dřevěná mysl. Poslední slova 2002- 2008, Jaroslava Jiskrová- Máj, Dokořán, Praha 2008, 291 s.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.