WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Emoce v ocelárně

Dostojevský námi žitý – a konečně v současném českém filmu
Kateřina Lundáková

Premiéra koprodukčního filmu Petra Zelenky Karamazovi se odehrála 24. dubna 2008. Příběh o otcovraždě, víře a spáse lidské duše je odvážným skokem, který režisér udělal pro český film. Nebál se sáhnout po geniálním díle a vytvořil něco, čím překonal zatím většinu současných českých snímků.


Film se odehrává v krakovské ocelárně, kam dorazila skupina herců pražského divadla. Mají zde na alternativním festivalu zahrát jevištní adaptaci vrcholného románu Dostojevského Bratři Karamazovi. Zpracování se pak prolíná s příběhy a někdy i komickými epizůdkami samotných herců. Působivá je tragédie jednoho z přihlížejících údržbářů továrny. Zemře mu syn, což nepřehlédnutelně koresponduje se smrtí v Bratrech Karamazových, kde zemřel malý synek kapitána Sněgirova.

Děj vychází ze soudního přelíčení s Dmitrijem a odbíhá do retrospektivy. Gradováním příběhu se stále více prostupují životy herců s příběhem. Tyto prvky v sobě nese i poslední z filmů Davida Lynche uvedený v našich kinech, který si s takovými paralelami dokázal odvážně pohrát až k maximální absurditě. V Inland Empire totiž začali herci skutečně žít osudy svých postav. Zelenka tím vyjádřil nadčasovost románu, což může vyhlížet jako klišé, ale určitě má klíčový význam. Žijeme totiž příběhy a ptáme se na otázky, které už Dostojevský popsal. To je na díle veliké.

Lynchův snímek nám připomene i lehce mystifikační vsuvka, která je v Zelenkově filmu: černé divadlo, které hraje polský loutkář s plyšovým medvídkem. Loutka komicky vypráví o zatracení a její vyprávění má stejné styčné body s filozofickými a náboženskými tématy Dostojevského románu. Motiv loutek, které podobenstvím představují osudy svých postav, je metaforou i v Inland Empire.

Příběh Karamazových stojí na ústředních postavách a tak trochu opomíjí psychologii postav ostatních. Naříklad postava Lízy je poněkud zploštělá. Její zařazení do filmu působí dojemem, že sem bylo „nasoukáno“ vše, ale na úkor smysluplnosti. Koho vlastně považovat za hlavní postavu? Ivan Trojan je nepřehlédnutelný. Mistrovsky pojat je také Ivan Karamazov. Jeho postava připomíná filozofa, který se zabývá otázkou theodiceje, otázkou zla ve světě. Bůh nemůže existovat! Nedovolil by všechna ta zvěrstva. Dokonalé prolnutí postavy a hercových emocí je zřejmé při rozmluvě herce s údržbářem o životě, tragédiích ve světě a nouzi, kterou máme v sobě. Otázku víry však film řeší rozporuplně. Nešťastný otec ještě stále oproti Ivanovi věří. Na konci ale víru ztácí, zastřelí se. To je nedopracované. Dostojevský přece nechtěl říci, abychom víru ztratili, jeho postavy měly dojít ke vzkříšení. Ale ve filmu Petra Zelenky k němu došel pouze Dmitrij.

Diváku, který si nenechal ujít představení Husy na provázku Bratři Karamazovi: Vzkříšení, jistě neujdou nápadné podobnosti mezi zpracováními. Do role kapitána Sněgirova je znovu obsazen Jan Kolařík, obě postavy jsou jako přes „kopírák“. Závěrečný epitaf nebo apokalypsa, kterou zpívá Líza, má naprosto stejnou poetiku i melodii kostelní modlitby. Ďábel, nestvůra v hadím hávu, vypadá téměř identicky. Nevěřím, že by dílo Dostojevského vyvolávalo tak přesné dojmy, že by mohla vzniknout natolik stejná zpracování nezávisle na sobě.

Film částečně opomíjel metafyzický rozměr předlohy. Nahrazen je typickými Zelenkovými scénami komiky, mystifikace a fikce, a také výrazným postmoderním prostředím továrny, které nese emoční prvek zpracování na svých bedrech. I přes tuto výraznou snahu o sdělnost, přístupnost a snahu šokovat je to film, který konečně divákovi přináší opravdový kulturní zážitek. Režisérovi se podařilo sem přenést emoce, které je možné zažívat v divadelním sále před naživo hrajícími herci, což se dá hodnotit jako veliký přínos české kinematografii.

Kateřina Lundáková

Karamazovi (ČR / Polsko, 2008, 110 min)

Režie: Petr Zelenka

Hrají: Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub

(27. 4. 2008, 12:00, přidal uživatel katerina.lundakova)

Související články

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek