Celé představení zahajuje Jeho etudka se zeleninou. Divák je až na pochybách, jestli nezavítal na pantomimu. V tom okamžiku zazní již avizovaný telefon. Pomocí Jeho replik rekonstruujeme příběh. Ona byla sama doma, protože měl dorazit opravář, aby dal do pořádku pračku. „To je ale fajn, že to byl příjemný člověk. Cože? Jemný? A uměl to s nářadím? Hmm... Samozřejmě, že jsem rád, když se cítíš dobře!“

Nenápadná manipulace plynule pokračuje. Její síla se ukáže ve chvíli, kdy na scénu vstupuje Ona. Přišel čas podívat se na situaci z jiného úhlu. Pravdivějšího? Kdo ví! V rytmu tanga Kohtalon se rozplývá nejen jemný opravář praček, ale i námi vytvořená představa o tom, co se vlastně stalo.

Nejvýstižnější charakteristika bude lakonické konstatování: je to prostě hra. Hra pro diváka i s divákem. Scénu tvoří stůl, dvě židle, otočné zrcadlo. Představení beze zbytku využívá potenciál rekvizit i scény, ale především fantazie. Pěkná stolní lampička poslouží nejen jako vodovodní kohoutek, žehlička, ale i jako mikrofon. Zlatým hřebem večera se stávají nečekaně židle. Po rozložení na prvočinitele (opěrka, sedák, nohy) se obyčejná thonetka mění v tanečníka nebo vášnivého milence, což zdaleka nevyčerpává její možnosti. Ve spolupráci se stolem se židle stává i výkonnou pračkou, což ocení především Ona.

Jakub Folvarčný podává ve dvojroli Jeho a Jí strhující výkon. Celá hra stojí na jeho schopnosti přesvědčivě vytvořit dvě individuality, což se mu bez debat podařilo. Variabilní scéna ve spolupráci s fantazií diváka mu zdatně sekunduje. Ušima podzimu je výborné představení s jedním hercem, dvěma postavami a bezpočtem interpretací.

Markéta Holanová

Ušima podzimu

Hraje: Jakub Folvarčný

Scéna: Ivana Kanhäuserová

Hudba: David Hlaváč

REŽIJEŽIVOT

Premiéra: 11. 4. 2008. Divadlo Disk

Ušima podzimu (zvětšit)

Ušima podzimu

Ušima podzimu, Jakub Folvarčný.

foto: Ivana Kanhäuserová
(přidal uživatel marketa.holanova)

© Ivana Kanhäuserová