WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Chlapský svět v povídkách

Drsnost, která není pro každého
Kristýna Horáčková

Soubor povídek Stanislava Berana Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa, nechává čtenáře nahlédnout do světa těch, kterými by sám s největší pravděpodobností nechtěl být – nezaměstnaných, alkoholiků, lidí bez smyslu existence.


Nehrdinští hrdinové Beranových povídek se dají rozdělit do několika skupin – ti, kteří se do své situace dostali vlastní vinou, další, u kterých hrála roli souhra nešťastných náhod, a poslední, u kterých se jedná u životní styl. Valná většina z nich již rezignovala na jakékoliv pokusy o změnu či zlepšení, živoří si ve svém stereotypu a je jim v podstatě dobře. Jen málokdy se objeví záblesk poznání a lítosti nad sebou samým, ten je však často velice rychle přehlušen myšlenkou, která pro ně má vyšší prioritu (například jestli se dnes večer půjde na pivo).

Povídky mají často šablonovitý ráz, uvádí čtenáře bez jakékoliv expozice rovnou do děje a stejně tak nenadále i končí. Tato nedořečenost sice ve čtenáři rozvíjí fantazii a sklon k vytváření vlastních závěrů, po čase však začíná být unavující. Stejně tak působí i fakt, že valnou většinu hlavních hrdinů tvoří muži – muži, kteří řeší stále stejné problémy (ať už se jedná o neustálý nedostatek peněz na rum, problémy s nechápavou manželkou nebo o potřebu se v hospodě někomu svěřit se svým zpackaným životem). Pro ženy je v tomto drsném a bezútěšném světě jen minimum prostoru – a když už se nějaká z nich příběhem mihne, nese vždy osobité rysy prostředí.

Zpestřením (ovšem ne vždy v kladném slova smyslu) některých povídek je střídání úhlu pohledu – autor občas v krátkém sledu bez varování vymění vyprávějící postavy či promítne do děje jejich myšlenkové pochody. Tento znásobený a neočekávaný pohled na tutéž situaci může ale být na tak malé ploše příběhu pro čtenáře mírně matoucí.

Jedním z kladů knihy je bezpochyby její jazyk, který dokonale vystihuje charakter postav – jejich promluvy tvoří ponejvíce krátké, úsečné věty, nešetřící vulgarismy a nadávkami, které s úspěchem dolaďují atmosféru spodní vrstvy společnosti, často venkovského prostředí. Z celého textu čiší drsnost, surovost a místy až jistá míra omezenosti, která se nemusí každému čtenáři zamlouvat.


Kristýna Horáčková


Beran, Stanislav: Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa. Host, Brno 2007. 172 stran.

(30. 3. 2008, 12:00, přidal uživatel kristyna.horackova)

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek