Složitého úkolu dopracovávání tohoto nepřeberného množství materiálu se ujal režisér Miroslav Janek spolu se svou ženou Antonínou Jankovou. Z dokumentu o Václavu Havlovi utvořili příjemnou komedii. Hlavní protagonista nechybí v jediném záběru. Chvíli sledujeme Havla vtipkujícího, v dalším záběru diskutujícího se svými myšlenkovými nápomocníky Ivanem Medkem, Ladislavem Špačkem a dalšími. Nakonec jsme pozváni i na schůzku prezidenta s občany, kde reaguje na rozhořčení těch dole nad tím, co dělají ti nahoře. Příběh sympaticky ráčkujícího idealisty, kterému můžeme dát s jistou mírou nadsázky přízvisko revolucionář a vtipně ho tak zařadit po bok Che Guevary, je vyprávěn chronologicky od prvního zvolení do Úřadu až po odcházení. V posledním záběru dokumentu čte Václav Havel svou poznámku z osmdesátých let o divadelní hře, kterou by jednou chtěl napsat. Jedná se o v tomto čísle recenzovanou hru Odcházení.

Film Občan Havel stojí především na výborném hereckém obsazení. Jedné z vedlejších postav, skvěle ztvárněné Václavem Klausem, stačí k rozpoutání nezastavitelných salv smíchu v publiku pouhé zjevení se na plátně. Veliké dioptrické brýle, načesané vlasy a nepopsatelně našpulený profesorský výraz, kterými Klaus svou postavu brilantně vykreslil, jsou dílem vskutku geniálního komika. Ani druhá vedlejší postava, fenomenálně zahraná Milošem Zemanem, nezůstává v pozadí. Nenapodobitelná medvědí chůze, hluboký hlas, kterým je v každé větě vyřčeno alespoň jedno moudro do památníčku, a nakonec občasné nenápadné obsazení Václava Havla do role číšníka nalévajícího becherovku, těmito prvky je vedlejší postava předsedy sociální demokracie učiněna nezapomenutelnou.

Ale nyní vážně. Hodnocení Občana Havla je závislé na vztahu diváka k bývalému prezidentovi. Pokud ho nemá v oblibě, nemusí se sledováním snímku zdržovat, patří-li ale mezi jeho obdivovatele anebo je mu zkrátka jen sympatický a má k němu úctu, stane se film příjemným zpestřením večera. Přínosem dokumentu je, že osobnost, často představovanou jako hybatel dějinami, druhý tatíček Masaryk či morální ikona polistopadového vývoje, představuje v normální všednodenní podobě. Jako člověka, který se také občas rozzlobí a mluví trochu sprostě, také je nervózní před významnými okamžiky svého života a také si nemůže vzpomenout napoprvé na verš z Šrámkovy básně. Lehký úsměšek anebo bouřlivý, nezastavitelný smích rozpoutává poznání, že Václav Havel je vlastně stejný jako my, akorát snad trochu vzdělanější.

Ve filmu nechybí ani několik zapamatovatelných scén. Často jsou zachyceny lehce roztřesenou kamerou v různých krkolomných polohách. Zaznamenávají neovladatelné rozčílení člověka, který nad světem přemýšlí a snaží se pohlížet na každou aktuální skutečnost vlastním pohledem. „Mají tam stovky úředníků na válku v Albánii. Pak vypukne válka v Albánii a oni se ptaj: Jak je možné, že je válka v Albánii? K čemu tam jsou? Na hovno! Co vědí o Albánii? Hovno!“ komentuje rozhodování úředníků v Evropské unii. Kouzlo těchto scén spočívá v bezprostřednosti. Nemusíme souhlasit s tím, co Havel říká, ale baví nás to, protože touhle formou politiky mluvit neznáme.

Samozřejmě je zbytečné smutnit nad tím, že nikdy nezjistíme, jakou podobu chtěl dát dokumentu Pavel Koutecký. Obrovskou zásluhou Jankových ale je, že vznikl snímek, který není ostudou a pobaví, což je v současné české produkci bohužel výjimkou. Občan Havel není ztráta času a pro mnohé může být i poučný. Třeba konečně zjistí, že i celebrity chodí čůrat, tak jako ostatní smrtelníci.

Marek Dobrý

Občan Havel (ČR, 2007, 119 minut)

Režie: Pavel Koutecký, Miroslav Janek

Hrají: Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman, Bill Clinton, Olga Havlová, Dagmar Havlová, Mick Jagger