Názor
Lucretia
Já i moji přátelé milujeme divadlo. Je to pro nás příjemné rozptýlení v průběhu pracovního týdne. Člověk se hezky obleče, načeše, namaluje a těší se na návštěvu kulturního svatostánku. Dříve jsme jezdili spíše do Prahy, ale už několik let nás vábí i divadlo v Nymburce, kde hostují renomované divadelní soubory a společnosti, takže máme ,,umělce z Prahy“, známé z televizních obrazovek, na dosah. Myslím, že repertoárem, prostory a kulturní úrovní může Hálkovo divadlo konkurovat scénám i ve velkých městech.
Bohužel je tu jedna skutečnost, kterou konkurovat nemůže, protože je spíše negativní. Divadelní bar, kiosek – chcete – li, zkrátka občerstvení ve foyeru. Pokladna divadla se otevírá hodinu před začátkem představení a vím, že do Nymburka za divadlem dojíždí dost lidí z okolí, kteří jsou odkázáni na spoje veřejné dopravy – proto přešlapují před budovou divadla již okolo půl sedmé. Dovnitř je personál pustí, aby nemrzli venku (hlavně v těchto zimních měsících), ale ve foyeru se mohou tak akorát posadit ke stolkům a koukat na opuštěný bar. Ten otevírá totiž až okolo sedmé a již několikrát jsem byla svědkem toho, že se lidé občerstvení dočkali i déle. O přestávce se u pultíku tvoří dlouhá fronta, což je pochopitelné – každý se chce osvěžit a nabrat síly na pokračování představení, ale kdo by rád ,,spláchnul“ představení celé, má smůlu. Po skončení divadla je totiž kiosek pustý a prázdný. Opět se ozývají hlasy zejména občanů z okolí, kteří čekají na odvoz domů. Znovu totiž sedí ve foyeru bez možnosti dát si ještě skleničku. A reptají nejen oni: já také ráda posedím po představení s přáteli u sklenky v prostředí divadelní kavárny a co vím: nejsem jediná. Největší překvapení nás však čekalo na Čínském festivalu: občerstvení nefungovalo už ani o přestávce!
S přáteli jsme se shodli, že je škoda, že nefunguje Café Shakespeare naproti divadlu. Protože tam jsme dostali totéž, co v divadle, a dalo by se říci, že v lepší kvalitě s nepatrným finančním rozdílem. Kromě divadla totiž většina z nás miluje víno. Nepotrpíme si na nějaká drahá a luxusní, ale levné víno nevalné kvality, podobné svou chutí ,,krabicákům“, nemusíme. Myslím tím takové víno, které prodávají v divadle za 30 Kč. Ještě nedávno stačilo přeběhnout ulici ke konkurenci a pochutnat si na Lambruscu, dražším jen o 10 Kč, ale chuťově mnohem lepším. Celkově se mi zdá, že divadelní ceny neodpovídají kvalitě nabízených nápojů, nejen u vína. Zmíním zde i příhodu, co mi vyprávěla známá: dala si před představením kávu s mlékem. Během hry se jí začaly bouřit vnitřnosti a doma strávila noc na WC. Podezření padlo samo sebou na mléko do kávy. Neodolala a při nejbližší příležitosti si objednala kávu znovu a věnovala pozornost právě mléku. A to přineslo své ovoce: mléko bylo půl roku prošlé a nezdálo se, že by bylo skladováno v lednici.
Ještě bych uvítala možnost občerstvit se nejen nápojem, ale i něčím menším k jídlu. Stačil by zákusek, chlebíček nebo obyčejné solené arašídy. Nevšimla jsem si ani, zda jsou v prodeji sušenky či jiné pamlsky pro děti v době konání sobotních představení. Já děti ještě nemám, takže nemůžu posoudit, abych nebyla nařčena ze lží. Zmiňuji jen to, s čím mám osobní zkušenost.
Ale abych jen nekritizovala: obsluha za pultem je vždy milá, usměvavá a ochotná. Jenže to bohužel vzhledem k celku nestačí.
Jak jsem se dozvěděla, divadelní bar má v užívání soukromá osoba, pan Adolf Toman. Proto nedávám vinu personálu divadla jako takového, nemají s tím nic společného. Je to škoda, protože Hálkovo divadlo je příjemná instituce, kam chodí člověk rád a tato piha na kráse dokáže takové chození pěkně znechutit.
(25. 2. 2008, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2008
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2084
Co kazí dobrou pověst divadla?
Lucretia
Já i moji přátelé milujeme divadlo. Je to pro nás příjemné rozptýlení v průběhu pracovního týdne. Člověk se hezky obleče, načeše, namaluje a těší se na návštěvu kulturního svatostánku. Dříve jsme jezdili spíše do Prahy, ale už několik let nás vábí i divadlo v Nymburce, kde hostují renomované divadelní soubory a společnosti, takže máme ,,umělce z Prahy“, známé z televizních obrazovek, na dosah. Myslím, že repertoárem, prostory a kulturní úrovní může Hálkovo divadlo konkurovat scénám i ve velkých městech.
Bohužel je tu jedna skutečnost, kterou konkurovat nemůže, protože je spíše negativní. Divadelní bar, kiosek – chcete – li, zkrátka občerstvení ve foyeru. Pokladna divadla se otevírá hodinu před začátkem představení a vím, že do Nymburka za divadlem dojíždí dost lidí z okolí, kteří jsou odkázáni na spoje veřejné dopravy – proto přešlapují před budovou divadla již okolo půl sedmé. Dovnitř je personál pustí, aby nemrzli venku (hlavně v těchto zimních měsících), ale ve foyeru se mohou tak akorát posadit ke stolkům a koukat na opuštěný bar. Ten otevírá totiž až okolo sedmé a již několikrát jsem byla svědkem toho, že se lidé občerstvení dočkali i déle. O přestávce se u pultíku tvoří dlouhá fronta, což je pochopitelné – každý se chce osvěžit a nabrat síly na pokračování představení, ale kdo by rád ,,spláchnul“ představení celé, má smůlu. Po skončení divadla je totiž kiosek pustý a prázdný. Opět se ozývají hlasy zejména občanů z okolí, kteří čekají na odvoz domů. Znovu totiž sedí ve foyeru bez možnosti dát si ještě skleničku. A reptají nejen oni: já také ráda posedím po představení s přáteli u sklenky v prostředí divadelní kavárny a co vím: nejsem jediná. Největší překvapení nás však čekalo na Čínském festivalu: občerstvení nefungovalo už ani o přestávce!
S přáteli jsme se shodli, že je škoda, že nefunguje Café Shakespeare naproti divadlu. Protože tam jsme dostali totéž, co v divadle, a dalo by se říci, že v lepší kvalitě s nepatrným finančním rozdílem. Kromě divadla totiž většina z nás miluje víno. Nepotrpíme si na nějaká drahá a luxusní, ale levné víno nevalné kvality, podobné svou chutí ,,krabicákům“, nemusíme. Myslím tím takové víno, které prodávají v divadle za 30 Kč. Ještě nedávno stačilo přeběhnout ulici ke konkurenci a pochutnat si na Lambruscu, dražším jen o 10 Kč, ale chuťově mnohem lepším. Celkově se mi zdá, že divadelní ceny neodpovídají kvalitě nabízených nápojů, nejen u vína. Zmíním zde i příhodu, co mi vyprávěla známá: dala si před představením kávu s mlékem. Během hry se jí začaly bouřit vnitřnosti a doma strávila noc na WC. Podezření padlo samo sebou na mléko do kávy. Neodolala a při nejbližší příležitosti si objednala kávu znovu a věnovala pozornost právě mléku. A to přineslo své ovoce: mléko bylo půl roku prošlé a nezdálo se, že by bylo skladováno v lednici.
Ještě bych uvítala možnost občerstvit se nejen nápojem, ale i něčím menším k jídlu. Stačil by zákusek, chlebíček nebo obyčejné solené arašídy. Nevšimla jsem si ani, zda jsou v prodeji sušenky či jiné pamlsky pro děti v době konání sobotních představení. Já děti ještě nemám, takže nemůžu posoudit, abych nebyla nařčena ze lží. Zmiňuji jen to, s čím mám osobní zkušenost.
Ale abych jen nekritizovala: obsluha za pultem je vždy milá, usměvavá a ochotná. Jenže to bohužel vzhledem k celku nestačí.
Jak jsem se dozvěděla, divadelní bar má v užívání soukromá osoba, pan Adolf Toman. Proto nedávám vinu personálu divadla jako takového, nemají s tím nic společného. Je to škoda, protože Hálkovo divadlo je příjemná instituce, kam chodí člověk rád a tato piha na kráse dokáže takové chození pěkně znechutit.
(25. 2. 2008, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2008
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2084