Nová kniha Vladimíra Jiránka obsahuje osm kreslených příběhů, které pobaví především čtenáře, již o manželství dávno ztratili všechny iluze. Hlavními aktéry těchto „krátkých filmů“ jsou – jak jinak – žena a muž. Nejde vždy o manžele, někdy dojde k setkání prvních lásek, či dávno zapomenutých milenců, společné však mají pozoruhodně přesné rozdělení svých rolí – zatímco muž pokaždé vystupuje jako ušlápnutý chudinka, který dostane téměř pokaždé nějakou tu ránu (nemluvě o ranách osudu), žena se nám jeví jako fúrie a uzurpátorka, která má svého muže takříkajíc „pod pantoflem“. Jiránkova komika je založena především na situačním humoru, obrázky jsou kresleny jeho typickým stylem.

Jiránek, Vladimír: 8 příběhů o lásce a manželství. Paseka, Praha 2007. 152 stran.

(kh)

Suomi a my je název sborníku, který vychází k 90. výročí nezávislosti Finska – pod hlavičkou občanského sdružení Aegyptus, mj. s pomocí Studentské rady FF UK. Články z oblasti kultury, historie a ekonomie přispěli nejen renomovaní odborníci (M. Hejkalová, V. Parente-Čapková ad.), ale i mladí autoři, kteří publikaci dodávají na svěžesti a dynamičnosti. Čtenář nemusí být skandinavofil, aby mu Suomi a my mělo co říci – doporučme kupř. článek B. Skálové Viva Dubček, viva Brežněv!, mapující dění ve Finsku spjaté s událostmi srpna 1968.

Suomi a my. Ed. M. Švec, L. Snopek. Aegyptus, Moravská Třebová 2007. 120 stran.

(est)

V zimě 2007 vyšla nová kniha českého spisovatele, textaře, historika a publicisty Petra Placáka. Sám ji nazývá esejí, což je asi jejímu žánru nejbližší. Fízl je dokumentace prostředí Prahy před rokem 1989, ale je to také tvrdý popis života jednoho z klíčových členů českého undergroundu. Líčení událostí – jak nerozvážných klukovin, kterými autor už od útlého mládí šel proti režimu, tak i tvrdých výslechů a šikany StB – jsou psána s ironickým výsměchem a nevěřícným pohledem v očích. Vždyť to teď vlastně všechno vypadá, jako by to tehdy byla jen fraška! Tento pocit ještě umocňují omezené a jednostranné materiály tajné policie, které si vedla na jednotlivé odpůrce režimu a jež jsou v knize uvedeny. Autor tohoto textu se nebojí ničeho. Nebojí se jmenovat, nebojí se říkat pravdu veřejnosti do očí, stejně jako se do nich nebál při výsleších plivnout fízlovi.

Placák, Petr: Fízl. Torst, Praha 2007. 312 stran.

(ca)

Román Vladimira Nabokova Dar čekal na český překlad sedmdesát let. Jedná se o výrazně autobiograficky laděný mnohovrstevný příběh. Mladý ruský emigrant Fjodor Godunov-Čerdyncev, který žije v exilu v Berlíně, se pokouší napsat román jako hold svému milovanému otci. Po neúspěších nakonec ale vzniká tragikomický portrét revolucionáře N. G. Černyševského. Dar je literatura o literatuře odkazující ke klasickým i moderním autorům, polemika s tendenčností ruského kulturního exilu a touha po svobodné umělecké tvorbě.

Nabokov, Vladimir: Dar. Překlad: Pavel Dominik. Paseka, Praha 2007. 434 stran.

(kuk)

Je český národ skutečně takový, jak jej odrážejí tvůrci v Pelíškách, Báječných letech pod psa, Bestiáři a dalších populárních filmech? Kritik a publicista Jan Čulík hledá v zrcadle filmové tvorby od roku 1989 ten pravý obraz soudobé společnosti. Ve dvou stech padesáti kritikách na snímky českých režisérů, tematicky rozdělených na svědectví o stalinském útlaku, historická témata, rozpačitý postkomunismus, pokleslé komedie a čerstvé novinky, hledá odpověď na otázku, zda umělecký průmysl jen vytváří mýty o hodnotovém systému či podává ucelené svědectví. Vynikající, často nemilosrdné kritiky napovídají, co si můžete myslet, když se od vás vyžaduje názor na rozporuplný film, upozorňují na zapadlou kvalitu a výtečně glosují současné filmové dění.

Čulík, Jan: Jací jsme. Host, Brno 2007. 656 stran, 24 stran barevné přílohy.

(ina)

Tomáš Weiss, v 90. letech známý jako hudební kritik (editor knihy Beaty, bigbeaty, breakbeaty), vydává v edici Družstevní práce, zaměřené na publikování prvotin a šuplíkových textů (jíž se nakladatelství Dauphin a Protis snaží navázat na známé meziválečné nakladatelství), sbírku Orchestr kostitřase. Poezie s autobiografickými rysy nabízí pohled do života unaveného čtyřicátníka, bilancujícího svoji minulost i krizí středního věku poznamenanou přítomnost. Překvapivě vyzrálý debut.

Weiss, Tomáš: Orchestr kostitřase. Dauphin a Protis, Praha 2007. 58 stran.

(sir)