Vernisáž výstavy ilustrací proběhla 8. října v nově otevřeném prostoru Českého Centra Praha. Prokřehlé návštěvníky přivítal druhý tajemník Švédského velvyslanectví Truls Borgström, který pro zahřátí nabídl suché bílé víno a poté připil na památku Astrid Lindgrenové. Vystavené ilustrace totiž neměly připomenout jen první listování knížkami Astrid Lindgrenové, ale především její významné výročí. 14. listopadu by tato nejpřekládanější spisovatelka moderní švédské literatury oslavila 100. narozeniny.

Pozvání na vernisáž přijal generální ředitel nakladatelství Albatros Michal Krejčí. Na otázku, čím je podle něj dílo Astrid Lindgrenové výjimečné, odpověděl, že „voní horkou čokoládou“. Její knížky mu připomínají dávné chvíle bezstarostnosti a vůni dětství, kterou autorka dokázala znovuzpřítomnit. A právě jedinečný dětský svět se všemi jeho výstřednostmi zachycují vystavené ilustrace. Na stěnách nevelkého prostoru se jich tísnilo necelých třicet. Kromě Heleny Zmatlíkové byli zastoupeni všichni významní čeští ilustrátoři knih Astrid Lindgrenové. Ze stěny se zubila Pippi Dlouhá punčocha Adolfa Borna, z lesa vykukovala Ronja Jiřího Kalouska, na bílém podkladu zářily rozpustilé ilustrace Michaely Pavlátové a přímo proti vchodu se vznášel dráček s červenýma očima od Andrey Tachezy.

Dráček je hlavní postavou knížky, kterou nakladatelství Albatros k výročí Astrid Lindgrenové vydalo. Vyprávění přeložila Jarka Vrbová, která 17. října promlouvala o životě a díle spisovatelky.

Povídání Jarky Vrbové doplňovala o věcné informace redaktorka nakladatelství Albatros Zuzana Kovaříková. Uvedla, že od prvního překladu knihy Astrid Lindgrenové, kterým byly Děti z Bullerbynu (1962), vydal Albatros celkem 23 titulů v celkovém nákladu 1 500 000 výtisků. Mezi českými čtenáři zůstává nadále nejoblíbenější první vydaná kniha. Podle Jarky Vrbové si čtenář Dětí z Bullerbynu libuje v idyle, harmonii a tlustých krajících chleba, které děti dostávají od hodné maminky a chápavého tatínka. V Bullerbynu nikdo nerevoltuje, nechová se neslušně, ani nepřekračuje žádná tabu. V této souvislosti Jarka Vrbová poznamenala, že dětské knížky kupují většinou dospělí, jejich prodej tedy neodráží vkus dětského čtenáře.

Ničím nerušená idyla však pro dílo Astrid Lindgrenové není zcela typická. Autorka si děti nekupovala přeslazenými příběhy. Oblibu si získala především tím, že děti nepoučovala. Svět pozorovala dětskýma očima a děti považovala za rovnocenné partnery. I proto se v knihách nevyhýbala tématu smrti (Märit, Bratři Lví srdce aj.), přestože za to byla ostře kritizována. Nepsala o dětech, ale pro děti. Bojovala proti autoritativní výchově, bezpráví dětí, vždy stála za bezmocnými. Při psaní nebrala ohledy na dospělé ani na literární trendy, nedbala požadavků nakladatelství. O své tvůrčí činnosti Astrid Lindgrenová řekla: „Píši, abych potěšila dítě v sobě, a mohu jen doufat, že při tom snad potěším i jiné děti.“

Švédský podzim, festival švédské kultury, je dlouhý a barevný. 20. září ho zahájila výstava Ďáblovy bible a jeho struny rozezněla barokní hudba z Drottningholmu. Národní muzeum bude do konce listopadu hořet Vášní pro systém Carla von Linné, zatímco Skandinávský dům se bude duchovně probouzet nad dílem mystika Emanuela Swedenborga. Poslední omrzlé listy programu opadají až v únoru, kdy skončí výstava věnovaná osobnosti a době Albrechta z Valdštejna.

Veronika Kloboučková

LitENky č. 1/27, roč. 2007/2008