Hlavní dějovou linií, jak název napovídá, je tajný život Cypriána Belvy. Píše se počátek 60. let a náš hrdina tráví svůj život v kanceláři jako neoficiální vědecký pracovník, pracující za odborníky oficiální. Nudnou životní realitu si zpestřuje sexuálními dobrodružstvími se svými spolupracovnicemi a spolupracovníky.

Druhá linie, která prostupuje celý text, zachycuje Belvův rozporuplný vztah k Bohu. Belva je ženatý s přísnou katoličkou Rosou, kterou „svým způsobem asi přece jen miloval, i přes své nevěry.“ Cyprián po důkladném rozboru usoudil, že boží existence je natolik nepravděpodobná, až je reálně možná. Pokouší se tedy hypotetického Boha příliš nedráždit.

V předmluvě se dočteme, že autorovi je mnohými „metaliteráty a metaliteralizujícími literáty“ vytýkána nemravnost jeho knih. Proto se rozhodl napsat „alespoň jednu knihu opravdu oplzlou“. S ohledem na citlivější čtenáře jsou tyto pasáže v glagolici. Čtenář tak bere odpovědnost na sebe, zda bude, nebo nebude číst pornografické scény.

V dlouhých souvětích se kupí nejrůznější jazykové hříčky, jsme svědky divoké jízdy všemožnými stylistickými vrstvami, což je dáno jak širokým výběrem témat a motivů (teologické reflexe, politická a společenská satira, pornografie), tak postavou autora - Křesadlo působil jako psycholog ambulance pro sexuální deviace, úspěšně publikoval v matematické logice, je autorem Glagolské mše, mezi jeho další díla patří Astronautilía-Hvězdoplavba, sci-fi román ve verších psaný starořečtinou.

Skrytý život Cypriána Belvy ve mně vyvolal řadu rozdílných dojmů. Jedním z těchto momentů je zamyšlení nad tím, komu vlastně autor román adresoval. Napínavý děj knihu opravdu řadí do kategorie thrillerů. Čtenář prahnoucí po dějové lince je ale neustále zpomalován dlouhými výkladovými pasážemi prakticky o čemkoli. Tyto pasáže v sobě opět skrývají paradox – jsou podávány s příjemně ironickým nadhledem, ale po jisté době začnou lehce nudit.

Použití šifry mi přijde jako zajímavý experiment, vedoucí k úvahám o literatuře, pornografii, jejich vzájemném vztahu. Nejsem si jistá, jak trpělivý je potenciální čtenář, má trpělivost několikrát nestačila a knihu jsem zkrátka odložila (což autorův záměr zcela jistě nebyl). Pokud tedy rádi čtete jedním dechem, nebála bych se glagolské pasáže vynechat. Takové čtení sebou přináší jedno zásadní plus - knize zůstane tajemství a vám síla na další stránky.

Co říci závěrem? Na jedné straně má kniha kladné stránky, mezi které počítám např. ironičnost, humornost nebo rychlý spád děje. Z mého pohledu se ale všechny klady utopily v zásadním problému – nadměrnosti. Přílišný rozsah a počet ironických postřehů prostě nedokáže působit stejně, ztrácí se jeho ostrost a břitkost. Pokud si chcete procvičit glagolici a nebojíte se toho, co skrývá, s chutí do ní. V případě, že vás láká napětí a jste ochotni vzdát se pikantností, klidně Cypriánu Belvovi věnujte své odpoledne. Ale ani v jednom případě nečekejte nezapomenutelný zážitek.

Jan Křesadlo: Skrytý život Cypriána Belvy. Jan Jandourek-Tartaros, Praha 2007. 240 stran.

Markéta Holanová

LitENky č. 1/27, roč. 2006/2007