Der Film hostem již podruhé

Mezi 4. a 12. říjnem se v Praze uskutečnil druhý ročník festivalu německy mluvených filmů Der Film, který představil rozmanitou tvorbu Německa, Rakouska a Švýcarska z posledních dvou let: 11 celovečerních filmů, 7 dokumentů a jeden krátký film. Z toho distribuční premiéru snímku Čtyři minuty německého režiséra Chrise Krause, rakouského filmu Import/Export Ulricha Seidla, filmu Vitus švýcarského tvůrce Fredi M. Murera a německého snímku Na druhé straně od Fatiha Akina. Mnohé z nich získaly různá ocenění (nejlepší film roku, nejlepší scénář) a promítaly se na významných festivalech v Berlíně, Cannes, Grazu, Locarnu nebo Solothurnu. Prostory festivalu poskytla kina Aero nebo Světozor a Divadlo Archa, nově též brněnské kino Art.

Po každé projekci následovala diskuze s tvůrci. Tím se však přehlídka neuzavřela. Lákadlem se stal průřez tvorbou režiséra Wima Wenderse (celkem 8 filmů, mj. Americký přítel a Nebe nad Berlínem). Perličku tvořil němý archivní snímek Asfalt německého režiséra Joea Maye z r. 1929, při němž zněla živá hudba, připomínající tak doby dávno zaváté. Po celý říjen probíhala výstava filmových plakátů německého grafika Hanse Hillmanna. K přehlídce se připojil i koncert německé elektronické a post-rockové scény.

Přáním pořadatelů bylo a je seznámit českou společnost s kvalitními filmy, které v našem sousedství vznikají a jež jinak nemáme možnost spatřit, a taktéž vytvořit lákavý protějšek k německému divadelnímu festivalu.

A všude bída

Snímek Import/Export je dramatem na hranici fikce a dokumentu. Uvádí nás do ekonomicky bezútěšné situace na Ukrajině, vůči které staví blahobyt Rakouska. Pro podtržení atmosféry je zasazen do zimního období..

Mladá Ukrajinka Olga, zdravotní sestřička a matka-samoživitelka, hledá kvůli nízkému platu jinou práci. Možným východiskem je nabízet sex po internetu, což nakonec odmítá, opouští dítě a utíká do Rakouska. Její postavení zde je velmi těžké, mluví špatnou němčinou, nemá občanství, mnozí jí pohrdají. Nakonec uklízí v nemocnici. Výdělek má vyšší, ale problémy jejího života se tím nevyřeší.

Současně sledujeme vyprázdněnost vnitřního života mladého Rakušana Paula. Ten neví, co se sebou. Právě přišel o zaměstnání a na návrh otčíma jede spolu s ním na Ukrajinu podnikat s automaty na bonbóny. Otčím ztělesňuje lidství degradované na snůšku nejnižších pudů. Domnívá se, že za peníze si vše koupí. A tak si „kupuje“ mladou ukrajinskou prostitutku, kterou nutí štěkat, lézt po čtyřech na vodítku, oplzle o sobě mluvit aj. Paul je k počínání otčíma zprvu pasivní. Nakonec se v něm vzedme odpor, otčíma zanechává v hotelovém pokoji a odchází hledat jinou práci. Ubírá se po silnici, snad směrem Vídeň…

Mezi oba příběhy jsou vkládány střihy posledních dnů lidí upoutaných na lůžko. Jsou velmi působivé, avšak v žádném hlubším vztahu k odehrávanému. Jejich funkcí je zřejmě vyhrotit depresivní ladění snímku.

Slovem smrt se film uzavírá. Jeho děj i smysl ovšem zůstávají otevřené. Divák – přítomný dlouhým, naturalistickým záběrům – je drsně vhozen do bahna a není mu nabídnuto nějaké řešení, kapka naděje apod. Režisér totiž záměrně zachycuje dění a téměř nic nekomentuje. Pocity hlavních aktérů zůstávají až na výjimky skryté. Je nejasné, zda film ekonomickou nebo duševní bídu odsuzuje. Bezesporu vyvolává řadu negativních emocí a otázku, je-li toto Umění?.

Import/Export (Rakousko 2007, 135 minut), česká premiéra 11.10. 2007

Režie: Ulrich Seidl, hrají: Jekaterina Rak, Paul Hofmann, Michael Thomas ad.

Zuzana Hajíčková

Islandský průvan v Praze

Do pražských žloutnoucích listů letos zafoukal kromě jiného Islandský průvan. Festival Islandské kultury v Praze se pokusil přiblížit návštěvníkům akcí tuto vzálenou zemi. Od 3. do 6. října měli diváci možnost seznámit se v kině Aero se současnou islandskou kinematografií a v čase mezi filmy si mohli prohlédnout výstavu černobílých fotografií Icelandic photographers at Flickr. Ani milovníci hudby nepřišli zkrátka, na sobotní večer pro ně byl připraven bohatý program v klubu Abaton: hosty byli experimentátor Ben Frost, Daníel Ágúst v doprovodu smyčců, pětičlenná skupina Worm is Green a kapela Sometime s jazzovou zpěvačkou jménem Diva De La Rosa.

Kino Aero se pokusilo vtěsnat do svého čtyřdenního programu to nejzajímavější a nejvýraznější z islandské filmové produkce. Největší prostor poskytli dílu režiséra Fridiriksona, který byl zastoupen snímky Děti přírody, Ďáblův ostrov, Andělé Všehomíra a Zimnice. Film Andělé Všehomíra, který sleduje muže trpícího schizofrenií a další pacienty psychiatrické léčebny, zaujal už před sedmi lety na festivalu v Karlových Varech porotu natolik, že mu udělila zvláštní uznání.

I letošní Filmový festival v Karlových Varech se nechal uchvátit svébytnou islandskou poetikou, a tak se stal vítězným snímkem 42. ročníku film Baltasara Kormákura Severní blata. Ani na tohoto tvůrce program Aera nezapomněl a představil jeho starší snímek Moře. V obou filmech Kormákur dokazuje, že je skvělým vypravěčem a že ta nejsilnější a nejvýbušnější témata jsou ukryta v rodinných vztazích.

www.islandskypruvan.cz

Rozbouřené emoce na břehu moře

Děj filmu Moře Baltasara Kormákura se točí kolem rodinného podniku s rybami. Stárnoucí otec si sezve do svého domu všechny děti, aby s nimi projednal osud firmy. Přeje si, aby její vedení převzal „ztracený“ syn, on a jeho sourozenci však vidí jedinou možnost v prodeji zadlužené a zastaralé továrny. Setkání všech příbuzných, jejich partnerů a dětí se přes komické začátky dostává do stadia melancholického vzpomínání. Zdánlivá rodinná idyla u večeře a zpívání u klavíru se ale nezadržitelně zvrhává v bolestné odkrývání nevyjasněných vztahů mezi příbuznými. Léta zamlčovaná tajemství a potlačované emoce vybuchují v napjaté atmosféře s ničivou silou, postavy jednají ve vyhrocených situacích nečekaně prudce, nikoli však neadekvátně. Otázka budoucnosti firmy se ukazuje být jen špičkou ohromného ledovce dlouho skrývaných problémů.

Přes velmi vážná témata jako incest či znásilnění má film i svá vtipná místa - vděčná je především postava babičky, která odmítá nosit ponožky, popíjí koňak a kouří jednu cigaretu za druhou, nebo zoufalý policista, který stále pronásleduje nezodpovědné řidiče, a především umanutý beran, který se vrací s pravidelností refrénu. Pro českého diváka je navíc ve filmu ukryta úsměvná hádanka, jak se do isladské hospody dostala písnička Co jste hasiči, co jste dělali… Tato humorná intermezza film odlehčují, nikoli však zlehčují.

Nakonec, ale určitě ne v poslední řadě, je třeba říci, že jde o ukázku čisté, precizní filmařiny, což dnes zdaleka není samozřejmostí. Především bych vyzdvihla dialogy, paradoxně proto, že jich není moc - mlčení často říká stokrát víc než slova, po upovídanosti a doslovnosti většiny současných filmů je tato islandská úspornost balzámem pro duši.

Moře (Island 2002, 109 minut)

Režie: Baltasar Kormákur, hrají: Gunnar Eyjólfsson, Hilmir Snær Guðnason ad.

Karolína Demelová

Litenky č. 1/27