Co tě v téhle nové práci překvapilo?

Nejvíc mě překvapil a zaskočil první den. Byli jsme v kině. Mělo začít první promítání. Byli jsme plný očekávání, naše první představení. A nikdo nepřišel. Tak jsme si jen řekli: "Tak uvidíme". (smích)

Proč jsi začal s kinařinou?

Chtěl jsem životní změnu. Předchozí práce mě nebavila. V novinách jsem se dozvěděl, že zavíraj kino. A já jsem neměl zrovna co dělat, protože jsem se rozhodl, že nic dělat nebudu. A už jsem to dělal dlouho, že jsem nic nedělal, tak jsem si říkal, že bych něco začal. Začal jsem se zajímat o kino Vesmír. Hledal jsem něco, vymejšlel jsem, že uděláme nějakej klub. No a pak se najednou objevilo kino. Prostě najednou přišel impuls a já reagoval.

Co bylo první, cos chtěl změnit?

Chtěl jsem, aby lidi nechodili jenom do kina, ale aby to lidi bavilo, aby se v kině dělo i něco jinýho.

Co se ti na starém systému nelíbilo? Cos chtěl opravdu změnit, když jsi koncepci kina připravoval?

To se vyvinulo. Nevíš, jak se dá něco změnit. Začal jsem dělat práci, o který jsem nevěděl vůbec nic. Začal jsem přemejšlet, jak to vidim, když někam sám přijdu, proč se mi tam líbí, proč něco někde funguje a někde to nefunguje, co všechno k tomu potřebuješ, jak to zařídit, aby to dopadlo tak, jak si ty myslíš.

A co jsi čekal od týhle práce?

Že mě to bude bavit.

Pracuješ ještě pod Městskými kulturními domy?

Na začátku to tak bylo. Je dobrý si to zkusit pod někým, jako MKD. Člověk zjistí, jak to funguje. Momentálně je kino zprivatizovaný. Ale zkusit si to nanečisto bylo dobrý.

V současnosti vám město ještě nějak pomáhá?

Pomáhá technikou, zařizuje nový technologie, dostáváme od nich dotace.

Dotace. Je těžký je od města dostat?

Docela jo. Nejistota, jestli dostaneš dotaci, je blbá. Musím se snažit tak, aby mělo město zájem nechávat to kino v takovým běhu, jak je to teď. Naše kino se už dostalo na úroveň, která je pro ně zajímavá.

Co je pro město zajímavý?

To, že se pořádaj festivaly, že je nabitej program, že tam nejsou problémy. Ten, kdo se zajímá o filmy, tak nestíhá k nám chodit, protože jich hrajeme hodně, proto i nějaký snímky u nás běží znova. Kultura si na sebe sama těžko vydělá. Je těžký to udělat tak, aby se z toho dalo nějak rozumně vyžít. Chce to hodně energie a času.

Řešíte nedostatek diváků v kině?

Ne, to ne. Spíš bojujeme s vlivama, který na diváky působí odjinud. Počasí, něco v televizi. Naplánuješ program na nějaký období a on je zrovna mistrák ve fotbale nebo začne hokej nebo v létě prší. Těch vlivů je hrozně moc, takže návštěvnost je hrozně kolísavá. Navíc, když dáváš dohromady program, tak ani nevíš, co programuješ. Filmy dáváme dohromady z informací, který se dozvim zvenčí, protože nemám šanci ty filmy vidět v momentě, kdy je mám nasadit do kina. Maximálně je můžu vidět na nějaký novinářský projekci a ty jsou v Praze, a jezdit tam je problém.

A jak se rozhodujete o filmech, zda je zařadit do programu, nebo ne?

Hledáme informace. Stejně tak je důležitý i pro diváka, jaký dostane informace. Jakou informaci jim předložíš, tak to berou, nebo se ten film prověří a pak na něj přijdou znova. Musí se o konkrétním filmu dobře psát.

Co musíš udělat pro to, abys mohl hrát nějakej film?

Zavoláš a objednáš si ho u distributora a oni ti ho vydaj na smlouvu, všechno máš v kině na smlouvu. Je to hrozný papírování a organizačně náročný.

Na jak dlouho plánujete program dopředu?

Předběžně tak na půl roku. Finišujeme dva měsíce dopředu.

A co filmovej klub?

Na to máme externisty, který dávaj dohromady koncepční program. Na jeden měsíc je jedno téma.

Kdo je externista? Studoval filmovou vědu?

Ne, chodil tak dlouho do kina, až se z něj stal filmofil. Je třeba to dlouhodobě připravovat.

Takže už někam směřujete diváky filmovýho klubu? Nabízíte jim něco výjimečného?

Nabízíme jim něco navíc než je běžný představení. Nepromítne se jen film, ale uvede se, diváci získaj informace navíc.

Co všechno stojí za cenou vstupenky?

Ve vstupence je nájem kina, energie, celá ta složitá struktura zaměstnanců. Platí se za vypůjčení filmu a pak určitý procento z celkové tržby toho snímku distributorům. Takže se taky musí vést výkazy, kolik lidí třeba přišlo na představení a tak.

Co tě na tom baví?

Poznávám spousty lidí, který normálně člověk nepotká. Musí to dělat člověk, kterýho baví bejt mezi lidma. Například jdeme s Martinou (jeho žena) do města a potkáme spoustu lidí, který s náma chtěj něco vyřešit. Všichni se tě ptaj, co dáváš v kině, co tam bude, co se hraje, co se ti líbilo, jak to je, kdy budem hrát tenhle film a tak. To mě baví, že lidi se tě ptaj na věci. Můžeš jim něco říct, můžeš je ovlivnit, protože na tebe daj.

Koho si třeba potkal zajmavýho? Kdo tě tak nějak oslovil?

Dušek byl sympatickej, ten byl v pohodě.

Jaký filmy za poslední dobu lidi fakt nadchly?

Tak veleúspěšná byla Markéta Lazarová. To je stálice. Spalovač mrtvol je vždycky úspěšnej. Z těch novejch Nauka o snech, Volver, to je fakt tahák, to lidi fakt baví.

Vzpomeneš si na nějakej organizační trapas?

Jo. Když naši hosté, kteří měli předvést performace v rámci festivalu Jeden svět, unesli novináře Viktora Pohanku, kterej byl unesenej v Íráku, byl v zajetí. Strhla se bitka na pódiu kina, jako bitka, tak by se ve mě krve nedořezal. Několik dnů jsem se několikrát denně omlouval za tohle.

A co se přesně stalo?

Vlítli na pódium jako že jsou teroristi. Chtěli vyvolat reakce v lidech na to, že vidí násilí. Ale vyznělo to spíš trapně.

Má to ještě nějaký výhody dělat kino? Vidíš třeba víc filmů?

Míň.

A proč?

Protože když jsem v kině, tak pracuju. A tady nemám možnost jít jinam do kina. A navíc když jsem v kině, tak se mi málokdy stane, že se mi všechno zdá v pořádku. Furt něco merčim, jestli hraje zvuk dobře, jestli má zaostřeno promítač, proč nedoostřil titulky, proč jsou pod úrovní čitelnosti, tak pak vybíhám a furt něco řeším. Nejšťastnější jsem v cizím kině. To mě baví. A když je tam nějakej průser, tak se jenom pousměju. (smích)

Co je hlavní náplní kina?

Jsme spíš kino pro lidi. Jsme moc malý město na to dělat artový kino. V Praze je to mnohem jednodušší. Lidi jsou zvyklí jezdit přes půl Prahy za kulturou. Navíc je tady desetkrát míň lidí.

Jak se snažíte nalákat lidi, aby k vám chodili?

Malým dětem dáváme na chodníku před kinem lízátka a lákáme je dovnitř. (smích) Na chlapy nastražíme malýho paňáka na provázku a táhneme ho až ke dveřím a ženským řekneme, že máme levný halenky. (smích)

Co máš rád na tom, že děláš kino?

Každej den potkávám spoustu lidí, poznám úplně mrak lidí než dřív. Poznáš lidi, s kterýma můžeš fakt něco vymyslet.

Máš pocit, že je to k něčemu dělat festivaly jako je Jeden svět, Dny Evropského filmů, Projekt 100, Ekofilm?

Lidi to břikne do hlavy. Ukázat jim, co se děje, třeba jak se vyvíjí filmy a tak. Ukázat jim různý možnosti a varianty, že můžou vidět něco jinýho. Jsou tam filmy, ke kterým se ty lidi jinak nedostanou. Problém je třeba festival Dny evropského filmu. To jsou výjimečný filmy z celý Evropy, a zatim o to kupodivu tady není zájem. To je pro ty lidi nový. Najednou koukaj, že tady jsou filmy, o kterých nikdy nikdo nečet, ještě jsou překládaný simultáně, což je pro ně taky nový.

A děláte něco jinýho než kino?

Snowbordový projekce, večírky, výstavy, fotoprojekce. Musí to bejt zábava, musí to lidi bavit,

A spolupracujete s jinýma kinama?

Spíš je to výměna zkušeností, předávání informací.

Jak vnímáš svoje diváky?

Jako zlatíčka. Přišli. Každej, kdo přijde, je zlatíčko. Kdo nepřijde, tak zlatíčko bejt nemůže.

A co multikina?

Mě to moc nebaví. Takový nacpěte se, kupte si tu kolu, kupte si tady popcorn a jděte se nacpat na film. To mi přijde takový buranský. A taky ta jejich reklama. I u nás jsou tlaky, abychom tam reklamu dali. Komerční zájmy, komerčních firem. Nechceme aby se z toho stalo jenom médium na reklamu. Je to o filmu a o tom prožitku v kině. A když svolíš k tomuhle, tak to všechno zmizí. Možná i proto k nám lidi rádi chodí, protože neotravujem.

A co kino do budoucnosti? Dvd? Vypalování?

Kino bude přinášet filmy stále v nejlepší kvalitě. Velký plátno navíc doma nenahradíš ničím, ani ten velkej prostor. Navíc se lidi cítí, že se účastní něčeho svátečního, že si jdou odpočinout, zamyslet se. Člověk si udělá čas sám na sebe. Co je pak domácí projekce, domácí kino?

Co bys doporučil z letoška?

Nauka o snech, Sólokapr, Vratný lahve.

Co nemáš rád na týhle práci?

Stohy papírů. Neustálý vyplňování papírů. Nekonečný výkazy, vyplňování, počítání, zaúčtování. Toho je strašně, ale nikdo to nevidí.

A co bys vzkázal našim čtenářům?

Nezapomeňte, že je tady kino. Choďte do kina. A doma vypněte televizi.

Jan Turinský (*1968) je provozovatel kina Kotva v Českých Budějovicích a přilehlé kavárny.

Ivona Turinská