Sherine Khalil, původem Rumunka z Transylvánských hor, byla jako malá adoptována rodinou bohatého libanonského podnikatele a své dětství strávila v Bejrútu, mezi lidmi, kteří ji zahrnuli láskou a pozorností. Brzy si uvědomili, že jméno Sherine natolik prozrazuje původ dítěte, že by mu v budoucnosti mohlo působit potíže, a tak děvčátko přejmenovali na Athénu. Krátce poté, co v jejich zemi vypukla válka, byla rodina donucena přesídlit do Londýna. Athéna se posléze na univerzitě setkala s mladíkem, se kterým po krátké známosti uzavřela sňatek a zplodila dítě. Manželství mladého páru ale dlouho nevydrželo a po dvou letech skončilo rozvodem. Až dosud se nám životní příběh této ženy nejeví ničím výjimečný. Nebyl by to ale Paulo Coelho, aby do osudu svých hrdinů nevplétal mystiku a tajemství.

Athéna se tak krátce po rozvodu naprosto zřekne církve – ač byla hluboce věřící, poté, co jí kněz jako čerstvě rozvedené odmítne poskytnout svaté přijímání, zapřísáhne se, že již nikdy do kostela nevstoupí. Krátce nato potká skupinu lidí, kteří každý večer provozují zvláštní druh tance za doprovodu tajemné hudby. Dozví se, že se jedná o starý sibiřský rituál, jakési hledání Vrcholu – členové skupiny jsou přesvědčeni, že se v určitém typu tance nachází lék na všechna lidská trápení, protože umožňuje styk se světlem Vrcholu. Athéna se ke skupině přidá a to roztočí vír všech dalších událostí. Za pomoci tance nejenže změní atmosféru a naladění lidí kolem sebe, ale také si začne uvědomovat, že jí v životě cosi chybí. Vydá se to tedy hledat – nejprve stráví nějaký čas v poušti, kde se u starého beduína naučí starému umění kaligrafie, poté odcestuje do Rumunska, kde pátrá po své biologické matce. Její touha dojít naplnění však stále není uspokojena, a tak se po návratu do Londýna začne opět věnovat tanečnímu rituálu – tentokrát má však příležitost plně rozvinout svůj zvláštní dar a jak se brzy ukáže, ne všichni jsou na schopnosti tohoto druhu připraveni...

Struktura knihy je stejně netradiční jako celý Athénin příběh - sestává z jednotlivých výpovědí lidí, kteří se s ústřední postavou znali, ať už důvěrně, nebo pouze letmo. Příběhy, zážitky a zkušenosti se střídají s popisem pocitů, někdy dokonce silných emocí, které Athéna vyvolala snad v každém, kdo se s ní setkal. Pohled na hlavní hrdinku se nám tak z těchto útržků a vzpomínek postupně skládá, až vypadne jako jakási zvláštně objektivní mozaika. Z té si může každý vybrat co chce, ale teprve jako celek mu bude dávat smysl.

Dopodrobna vyprávět životní příběh Athény či pokoušet se ho jakkoliv zprostředkovávat by se minulo s účinkem, který v nás vyvolá sama osobní konfrontace s touto neobyčejnou postavou. Příběh o hledání sama sebe, o předávání své víry ostatním a o snaze změnit alespoň něco z tohoto světa se musí prožít. Nemusí nás zaujmout hned od první stránky, chvílemi můžeme mít pocit, že čteme o něčem, co se nás absolutně netýká, ale posléze zjistíme, že jsme se právě setkali s něčím, co je nám překvapivě blízké. Je důležité, aby si čtenář kladl otázky a pátral po odpovědích. Protože jedině tak může potkat sám sebe.

Kristýna Horáčková

Paulo Coelho: Čarodějka z Portobella. Přeložila Pavla Lidmilová. Argo, Praha 2007. 263 str.

LitENky č. 6/26, roč. 2005/2006