Kontroverzní, zcela šokující. Těmito přídomky byla kniha Průmysl holocaustu převážně ověnčena zahraničním tiskem. Její autor, jeden z nejvýraznějších současných představitelů nesionistického levicového židovství ve Spojených státech, se následně dočkal dokonce takového přijetí, že byl hozen do jednoho pytle s popírači holocaustu. Ve své knize se snaží Finkelstein především říci, že abnormalita nacistického holocaustu nevyvěrá ani tak z události samé, jako ze zneužívajícího průmyslu, který okolo něj v posledních desetiletích vznikl (pojem průmysl holocaustu v tomto významu neodkazuje k využití pracovních sil v továrnách nebo k nadměrnému zbrojení během druhé světové války. Vyjadřuje politicko-společenské zneužití odkazu holocaustu po válce).

Vznik průmyslu holocaustu

Autorův původní zájem o nacistický holocaust byl motivován osobně. Jeho matka s otcem přežili jak varšavské ghetto, tak i koncentrační tábory. Kromě rodičů však zbytek rodiny zahynul. Autor v prologu uvádí, že si nevzpomíná na jediného přítele, který by se zajímal o osud jeho rodiny. Důvodem podle něj nebylo mlčení ze zdvořilosti, ale jednoduše lhostejnost. Zájem o nacistický holocaust ve Spojených státech totiž nastal až po arabsko-izraelské válce v roce 1967, kdy se ve spojitosti s extrémní izolovaností a zranitelností Izraele oživily vzpomínky na nacistické vyhlazování. USA si zvolily Izrael za součást svého strategického plánu. Vojenská a ekonomická pomoc ze strany USA pomohla Izraeli Araby porazit. Spojenectví a síla Izraele a USA vedly po skončení války židovské elity k rozjetí průmyslu holocaustu.

Jedinečný a nesrovnatelný zločin?

Finkelstein se zaměřuje na kritiku velkých židovských organizací, které podle jeho názoru využívají ideologický konstrukt holocaustu k tomu, aby se obohatily a aby zaštítily politiku izraelského státu v boji proti arabským sousedům. Neustálé odvolávání se na holocaust začalo být taktickým manévrem: „neustálé uvědomování si holocaustu je oficiální propagandistickou indoktrinací, jejímž skutečným cílem není pochopení minulosti, ale manipulace přítomností“. Dalším problémem, kterým se autor zabývá, je teze o jedinečnosti holocaustu a nemožnosti jeho srovnávání s jiným zločiny. Holocaust byl prohlášen za jedinečný a s jinými zločiny nesrovnatelný. Toto tvrzení vede podle autora k tomu, že např. utrpení způsobené Spojenými státy (americkým černochům a Indiánům) může být s využitím ideologie holocaustu relativizováno. Přitom se jedná stále o jeden a tentýž typ zločinu, který se jen určitým způsobem variuje (na toto téma odkazuji k Zygmundu Baumannovi a jeho pojmu kategoriální vraždy - muži, ženy a děti jsou vyhlazováni proto, že byli zařazeni do kategorie tvorů určených k likvidaci). A toto se nedělo pouze v případě nacistického holocaustu, ale i v mnohých jiných (např. Rusko 1919 -1953, Alžír 1957, aj.). Za další nesmyslný závěr Finkelstein považuje pojetí holocaustu coby vyvrcholení odvěké nenávisti Ne-židů vůči Židům. V důsledku tohoto pojetí totiž může Izrael vystupovat v roli špatného svědomí západního světa a žádat náhradu za křivdy spáchané na židovském národě. Jako příklad uvádí opakované zprávy o rozhodnutí Izraele vyvíjet nukleární zbraně, kdy Izrael jako argument uvádí na svou obranu právě strašáka holocaustu.

Honba za mamonem ze strany velkých židovských organizací

Dalším motivem pro znovuožívání tohoto tématu jsou peníze. Německá poválečná vláda vyčlenila nemalé prostředky na odškodnění těch Židů, kteří byli v ghettech nebo v táborech. Podle autora toto uvolnění prostředků vedlo k řadě podvodů a machinací. Mnoho Židů si svou minulost vykonstruovalo, jen aby vyhovělo potřebnému požadavku. Jako mnohem závažnější problém však autor spatřuje chování židovských organizací, které používají získaných peněz často svévolně - na financování svých oblíbených projektů, na honoráře právníků zastupujících židovské organizace v kauzách opětovného navrácení majetku aj.

Průmysl holocaustu rozhodně není knihou, která by holocaust popírala nebo znevažovala jeho postavení v evropských dějinách. Přináší mnoho nových poznatků a souvislostí, které možná byly známy už mnohem dříve, ale zatím se o nich mlčelo. Dá se jistě polemizovat o autorově objektivitě, která u mnohých tvrzení schází. Poznámkový aparát a souhrn pramenů, ze kterých autor čerpal, totiž příliš často odkazují na novinové články nebo osobní autorovy rozhovory. Přitom právě tisk Finkelstein považuje za zmanipulovaný a sloužící ideologii: „New York Times slouží jako hlavní propagační prostředek průmyslu holocaustu…“

Finkelstein, Norman: Průmysl holocaustu. Dokořán, Praha 2006. 151 str.

LitENky č. 6/26, roč. 2006/2007