Přestože podtitul nové knihy amerického psychoterapeuta obsahuje slovo "povídka", spíše než o dílo literární s dominancí estetické funkce jde o populárně podané převyprávění jednotlivých případů autorových pacientů. Převládá zde tedy prostý vypravovací styl, který je v okamžicích lékařových zamyšlení nad daným pacientem přerušen úvahami o možném původu pacientova problému a vhodném řešení. Důležité a podle autora přelomové poznání, že „lidský život je složen z bolesti nad nenaplněnými tužbami a je určován vědomím o nevyhnutelné smrti“, je čtenáři sděleno již v úvodu knihy. Několik stran tedy stačí k tomu, aby recipient – také již nahlodán nějakou tou bolavou depresí – raději knihu odložil. Následující stránky totiž přinášejí pouze utvrzení, že dnešní svět je plný psychicky narušených lidí s patřičně přidělenou diagnózou. (jk)

Yalom, Irvin D.: Láska a její kat. Deset povídek, které odhalují touhy a motivace lidské duše. Portál, Praha 2006, 304 str.

Nic není tak prosté opakuje si hrdina čtyř povídek s detektivní zápletkou, mladý poručík Ryška. Jako začínající vyšetřovatel nechce zklamat. Konfrontuje svá řešení s radami nadřízeného. Chybí-li, umí se počastovat peprnými výrazy a podrobit mírně ironizující sebereflexi. Čtenář je vtažen do Ryškova vnitřního hovoru a zároveň s ním naslouchá dialogům postav, jež v jednotlivých případech vystupují. Dialogy jsou zdařilé, silným místem je též zmíněný dvojí pohled na události. Koresponduje navíc s postupy hlavního hrdiny, který se nenechává strhnout prvním nalezeným řešením. Zkraje působí bezradně, jeho postava však prochází vývojem a nakonec se stává pánem situace. Perličkou jsou poetické výrazy, v knize lehce nahozené. (haj)

Legátová, K.: Nic není tak prosté. Pistorius & Olšanská, Příbram 2006. 204 str.

Už v minulém roce se objevila v prodeji nová kniha Josefa Vojvodíka Imagines corporis, která svou náročností zaujme spíše odborné publikum. Pokouší se vykreslit torzovitost, fragmentárnost a hybridnost těla a jeho dynamický vývoj v české literatuře (ale nejen v té) a ve výtvarném umění od biedermeieru po surrealismus (např. Erben, Mácha, Březina, Štyrský, Taneční sál na zámku v Bruntále). Důležité téma těla v českém prostředí je Vojvodíkem analyzováno pomocí hermeneutiky a fenomenologie, ale také pomocí psychoanalytických kategorií.

Vojvodík, J.: Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě. Host, Brno 2006. 464 str.

Britské nakladatelství Canongate na přelomu let 2005 a 2006 spolu s dalšími vydavatelstvími z celého světa otevírají novou ediční řadu Mýty, jeden z dosud nejambicióznějších vydavatelských projektů. S nápadem na tuto ediční řadu přišel v roce 1999 vydavatel Jamie Byng z Canongatu: „ Hlavní myšlenkou od počátku bylo oslovit prvořadé autory z celého světa a nabídnout jim, aby jakkoliv převyprávěli jakýkoliv mýtus.“ Na nabídku reagoval i český autor Miloš Urban. Jako příspěvek do mezinárodního projektu zpracoval netradičním způsobem příběh kněžny Libuše a vznik Prahy. Urban zbavil známý příběh nánosu patosu a zaobalil jej do moderně dramatického a napínavého příběhu, kořeněného jadrnými promluvami: „ Přeslice je lehčí a její útok přichází nečekaně. Kdyby jí nebylo, stál bys tu s holým zadkem.“ V Urbanově podání je kněžna Libuše sebevědomá a dokáže čelit všemu a všem. Nicméně jí muži nepřejí a pomlouvají ji, že „je rozmarná a vládne podle toho, jak se zrovna v noci vyspala.“ Libuše se tedy zeptá kostí, koho pojmout za muže a ty jí určí Přemysla: „Měl hezkou širokou tvář a klidné oči, musely vidět už čtyřicet jar, ne-li padesát. Byla v nich barva lískových ořechů . Vlasy slepené a tedy černější, než skutečně byly.“ Novela Pole a palisáda je vědomě ahistorická. S mýtem zachází značně volně, přitom mu však ponechává svébytné kouzlo starých pověstí. Jazyk novely je živý a autor užívá často metafor a oproti tradičnímu pojetí dokonce psychologizuje postavu.

(kraj)

Miloš Urban: Pole a palisáda. Argo 2006, 122 str.

LitENky č. 4/24, roč. 2006/2007