Nejmilejší knihou mého dětství byl slabikář Poupata, protože to byla první kniha, kterou mi dal dědeček a v mých pěti letech mě z ní učil číst. Ta mi otevřela cestu ke Kájovi Maříkovi, Mladému hlasateli, Rychlým šípům, Hochům od Bobří řeky, Skautovým dobrodružstvím na cetě kolem světa… Po padesáti letech jsem tento slabikář začal shánět, ale doteď se mi to nepodařilo. Váže mě k němu řada vzpomínek.

LitENky č. 4/24, roč. 2006/2007