Snímek je uváděn s douškou „i cesta může být cíl“. To by však spíše platilo o příbězích typu road movie, ve kterých jde především o cestu jako způsob poznávání krajin, lidí i sebe sama. V Malé Miss Sunshine je ale cíl cesty dán a postupně se k němu všichni hrdinové těsněji a těsněji upínají. Pravdou je, že události „na cestě“ je všechny změní (některé až k nepoznání), ale i v tomto smyslu by to nebylo možné bez onoho cíle. Cílem této třídenní cesty je dětská soutěž o královnu krásy Little Miss Sunshine. Na soutěž se s malou Olive Hooverovou vydává celá rodina: maminka Sheryl, strýček Frank, nejpřednější odborník na Prousta v Americe, tatínek Richard, tvůrce sebezdokonalovací strategie Devět kroků, patnáctiletý bratr Dwayne, který již devět měsíců mlčí „kvůli Friedrichu Nietszchovi“ a sní o kariéře tryskového pilota, a konečně dědeček, kterého pro nekázeň (šňupání heroinu a nemravné chování) vyloučili z domova Klidné stáří.

Výprava se vtěsná do malé žluté dodávky Volkswagen a jede se. Zpočátku je atmosféra plná animozit, Richard (Greg Kinnear známý z komedie Lepší už to nebude) dává všem rady dle Devíti kroků, dědeček si stěžuje na nudu, Dwayn mlčí a trpí a maminka Sheryl se snaží pacifikovat, což připomíná scénky z mateřské školky. Všichni jsou přesvědčeni, že právě jejich vlastní hodnoty a cíle jsou ty správné. Během cesty se však ideály každého z nich začnou vzdalovat a na konci už zbývá jen ona soutěž. A právě proto, že naděje umírá poslední a „looser je jenom ten, kdo se o nic nepokusil“, udělají všichni všechno pro to, aby se Olive mohla soutěže zúčastnit a splnit si sen. Zároveň se však pomalu každý z nich smiřuje se svými neúspěchy, odpouští sám sobě a i těm okolo. A tím jsou si najednou blíž než kdy předtím. A nakonec, v záplavě „kouzelných malých královniček“ blýskajících v pózách na molu úsměvy a flitrovými plavečkami, se s radostí spojí v tancující skupinu lidí, kteří jsou zcela zjevně a dobrovolně „out“.

Film je výborně proveden i po stránce formální. Všechny postavy působí naprosto přirozeně, což platí i o rolích epizodních. Konfrontace hlavních hrdinů s lidmi mimo rodinnou dodávku (z nichž každý je určitým způsobem „a true American“) pak notně přispívá k vývoji celého příběhu. Chvála patří i skvělé práci kamery, hlavně pak ve scénách uvnitř dodávky, a také barevnému ladění celého snímku.

Malá Miss Sunshine však není psychologický film. Ani rodinné drama. Ani rodinná komedie. Ani satira americké společnosti. I když, nejspíš je od každého trochu, ale nikdy ne tak, aby se dal snímek uložit do jasného šuplíku. Určitě se ale zasmějete, ačkoliv to je možná slabé slovo. Když jsem odcházela z kina, brečela jsem smíchy a nebyla jsem rozhodně jediná. Závěrečná scéna na soutěži je neuvěřitelná a vcelku snadno uvěřitelná zároveň. Oslavuje se tu přirozenost, soudržnost a podpora, což není málo. A rozhodně to stačí na dobrý film, kterým Malá Miss Sunshine určitě je.

Malá Miss Sunshine (Little Miss Sunshine), 2006, režie: Jonathan Dayton, Valerie Faris, hrají: Greg Kinnear, Toni Collete, Steve Carell, Abigail Breslin, Paul Dano