Pařízek o hře, která v originále čítá na tři desítky postav a zahrnuje v padesátce obrazů řadu osudů a kterou redukoval na osm postav a devět malých prostorů na scéně, říká: „Je to text, který si říká o úpravu pro konkrétní divadlo a jeho herce. V syrové podobě je takřka neuchopitelný. Poskládali jsme nově děje tak, že výsledkem je panoramatický obraz společnosti, který sedí na naši současnost a prostředí.“ Roztříštěný děj hry Pařízek situoval do abstraktně naznačeného prostředí hotelu s řadou „oddělených“ pokojů (šikmé plochy na jevišti). Ostrá světla reflektorů vyřezávají střídavě ze tmy jednotlivce a páry, umístěné na některou z přidělených hracích desek, a pozornost přeskakuje jakoby nahodile z postavy na postavu. I forma je velmi neotřelá a zvláštní – podstatu hry vlastně tvoří scénické poznámky. Nebo spíše už ani ne poznámky, ale narativní popisy stavů, myšlenek a situací jako z románu. Herci tedy sami o sobě, resp. o svých postavách, mluví kromě dialogu - první osoba - i v osobě třetí. Tento „zcizující“ efekt má ve hře Předtím/Potom efekt přesně opačný: postavy se nám, divákům, tímto neosobním způsobem svěřují jako psychiatrům, a tím se nám přibližují. Právě v zacílení do publika, v adresnosti, před kterou jako divák skoro nemáte úniku, vidím nejsilnější moment hry. Zároveň jsem ale měla pocit, že po úvodních, dramatičností a ironií nabytých dialozích postupně nabývaly vrchu stále tišší a intimnější monology, v nichž Pařízek možná přecenil sílu Schimmelpfennigovy výpovědi.

Děj dramatu by se dal shrnout do několika vět. Takřka bez vzájemného kontaktu tu čtyři muži a čtyři ženy vyprávějí o významných zvratech svého života (odtud název hry), jež považují za důležité, ale z nichž je zřejmé, jak málo rozumějí jiným i sami sobě. Po Pařízkově selekci vzniká v inscenaci jakýsi ústřední příběh. Žena kolem třicítky (Dana Poláková, alternuje Jana Krausová), žijící dlouhodobě s přítelem, prožívá poprvé nevěru s Mužem z jiného města (Martin Finger). Dřívější přítel Ženy kolem třicítky (Martin Pechlát) čeká a čeká, posléze realizuje plánovanou nevěru se Zrzavou ženou (Vanda Hybnerová), která si tímto způsobem chce zajistit kariéru filmové maskérky. Pokus o nové sblížení Ženy kolem třicítky s Dřívějším přítelem končí definitivním odcizením. Velice výrazná je zde role Daniely Kolářové, která ztvárňuje spojení několika původních postav pod jménem Cvrček, což je její přezdívka z dětství. Kolářová zahajuje celou inscenaci tím, že se svěřuje s nechutí staré ženy k vlastnímu tělu. V monologických zpovědích pokračuje po celou inscenaci, aniž by upadla do bolestínského tónu. Kolem všech herců krouží v hotelové livreji s lahví šampaňského Filip Rajmont jako Muž se sklenicí na hmyz, Muž s mapou hvězdné oblohy a Muž s rukopisem a Lovec organismu. Má být zřejmě jakýmsi spojovacím článkem, ale na mě působil spíš rušivě a nehomogenně.

Rozprav o společnosti, ve které se hroutí vztahy a člověk je sám se svými pocity, i když je v páru, je v současné době v divadle i ve filmu mnoho. Roztříštěnost příběhu a nadvláda epického asi také nepřekvapí. Co však hru Předtím/Potom ozvláštňuje a proč stojí za to na ni jít, je plné zaujetí herců věcí, na níž se podílejí, které vede ke vzniku spikleneckého pouta mezi nimi a diváky.

Překlad: Petr Štědroň (z něm. Vorher/Nachher)

Režie a scéna: Dušan Pařízek

Hrají: Daniela Kolářová

Dana Poláková / Jana Krausová

Martin Pechlát

Martin Finger

Vanda Hybnerová

Gabriela Míčová

Roman Zach

Česká premiéra: 22.6. 2005

Litenky č. 3/23, roč. 2006/2007