15. listopadu se otevřela pro veřejnost výstava mapující dekadentní umění v Čechách od roku 1880 do první světové války. Přípravy zabraly celé dva roky. Výsledkem je nejen samotná výstava, ale i "katalog" v podobě rozsáhlé obrazové publikace shrnující českou dekadenci. Mimo vlastních exponátů výstavy v ní najdeme i díla, která se z různých důvodů do Obecního domu nedostala, tedy díla ze soukromých sbírek, kdy se souhlas majitelů nepodařilo získat, díla pohřešovaná, ale i díla notoricky známá. Autor projektu Otto M. Urban se rozhodl dát prostor obrazům a plastikám neznámým a překvapivým.

K vidění je tedy přes tři sta exemplářů, jejichž autory byli umělci všeobecně známí (Jan Zrzavý, František Kupka, Maxmilián Pirner nebo Josef Čapek) i umělci téměř zapomenutí (Josef Mandl či Emil Holárek). Tvorba nejznámějšího českého dekadenta Karla Hlaváčka, od jehož děl se celá výstava odvíjela, je hojně zastoupena jak kresbami pro Moderní revue, tak ilustracemi k jeho vlastním sbírkám.

Výstavu tvoří čtyři tematické okruhy sledující příběh dekadentního tvůrce sdělovaný díly o vztahu k sobě, k druhému, k nehmotnému světu a k smrti. Po oddílu ZACHMUŘENÝ, ZHÝRALÝ, MORÓZNÍ, naplněném portréty a autoportréty různých stylizací, přichází DÉMON LÁSKA zachycující ženu jako oběť i zhoubu. SATANICKÉ HALUCINACE otevírají temný svět démonů, bláznů a zlých snů. OČISTEC SMRTI nalézá jediné a neodvratné řešení v umírání.

Proč takový zájem o dekadenci?

Na tuto otázku odpovídal na tiskové konferenci Otto M. Urban. Podle jeho názoru je dekadence stále aktuální. Je uměním hledání sebe sama a svého místa ve světě. Uměním protikladu chorobného těla a vypjatého ducha. Dekadenci tvoří díla vymykající se ať už záměrně nebo mimochodem dobovému kánonu. Na výstavě vedle sebe stojí autoři z hlediska formy i času vzdálení, ale jejich konfrontací vyvstanou spojující prvky dekadence. Autoři často tíhnou k zobrazování týchž námětů. Pro příklad Pokušení svatého Antonína, Salome, Vyhnání z ráje. Ze všech exponátů vyzařuje temnota, démoničnost, pudovost, erotika, úzkost, pokušení, strach a blízkost smrti. Satan i zlo jsou často spojeny s postavou ženy, jíž odedávna patřil atribut temnoty, tepla, vlhka a pudovosti. Žena živelná, pohlcující, nebezpečná, aktivní. Na plátna se vrací Kleopatra, Sfinga i mýtická Gorgona Medusa. Tyto motivy pak staví sobě na roveň obrazy Bohumila Kubišty, Františka Koblihy, Alfonse Muchy, Josefa Váchala a dalších.

Svou výstavou chtěl Urban odpovědět na dvě základní otázky: Co je to dekadence a jak žít s temnými stránkami duše. Cílem bylo dokázat, že „dekadence není jen zhoubným nádorem na krásném secesním těle“.

V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880 – 1914; Výstavní sály Obecního domu, náměstí Republiky 5, Praha 1

Od 15. listopadu 2006 do 18. února 2007, otevřeno denně od 10 do 18 hodin