Poněkud kuriózní propojení literatury a vědy přináší kniha Miroslava Oupice Mozek v Plamenech. Autor, vystudovaný ekonom a absolvent kurzů tvůrčího psaní na Literární akademii, představuje v její druhé části techniku „paměťových háčků“ neboli mentální aerobik, jímž jsou psány krátké povídky v části první. Metoda spočívá ve vytváření obrazů nebo také krátkých filmových záběrů k faktům či jevům, které si chceme zapamatovat.Povídky jsou utvořeny podle stejných pravidel, která tuto metodu respektují. Nejsou tedy jen literárním dílem, ale též pomůckou pro trénink paměti, rozvoj představivosti i zlepšení obrazotvornosti. (jk)

Oupic, Miroslav: Mozek v plamenech. 100 mikropovídek pro lepší paměť. Praha, vl. nákladem 2006, 222str.

„Voskovec a Wachsmanni“ je knihou A. Borovičkové, neteře J. Voskovce, jež se rozhodla svého strýce představit „skutečného, živého“. Jako poslední svědek, který slavného herce osobně znal, přála si podat o něm svědectví „z vnitřku“. Čtenář má možnost začíst se do biografie velmi hutné. Kniha o třech dílech se v první části na více než sto stránkách věnuje rodinným kořenům Voskovce, pro ilustraci je doplněna přehledným rodokmenem v příloze. Druhé dva díly sestávají z hercovy korespondence z dob amerického exilu, určené zvláště rodičům a dalším příbuzným, ale i třeba F. Peroutkovi. Svěže v nich Voskovec líčí své radosti a strasti, jak se s Werichem snažili v emigraci proniknout a jak se později vydal na hereckou dráhu sólo, vzpomíná na vlast a bývalé působení v Osvobozeném divadle a také se vyznává ze svého výjimečného vztahu k „dvojčeti“ a „nejlepšímu mužskýmu v životě“, jak Wericha tituluje. Populárně-naučná publikace je doprovozena rodinnými fotografiemi. (haj)

Adriena Borovičková: Voskovec a Wachsmanni – z rodinné kroniky a dopisů. Bookman, Praha 2005. 336 str.

Dvaadvacet osobností spjatých s historií Semaforu podává formou rozhovoru zprávu o minulosti i přítomnosti známého a svého druhu ojedinělého divadla. Neomezují se pouze na Semafor samotný, začleňují jej do proudu svého života, a tak vlastní téma knihy přesahují. Jmenujme z nich hlavní duše divadla, J. Suchého a J. Molavcovou, a namátkou dále J. Dvořáka, P. Filipovskou, H. Hegerovou, Z.Mahlera, J. Menzela, L. Smoljaka. Jejich výpovědi jsou domalovány hojnými černobílými snímky. V závěru je připojena chronologie působení scény. Kniha je příjemným, "lehkým" čtením. (haj)

Marie a Tomáš Salabovi: SEMAFOR… jaký byl a jaký je. Ikar, Praha 2006. 272 str.

Nová kremličkovská monografie od K. Srpa vyšla u příležitosti souborné výstavy Kremličkových obrazů v domě U Kamenného zvonu. Kniha v první části malíře představuje jako kritika vlastní tvorby a autora úvah, proslovů a recenzí o umění, ve druhé je nabídnuta soudobá (a velmi příznivá) reflexe Kremličkova uměleckého projevu řadou významných historiků, básníků, spisovatelů a výtvarníků domácích či zahraničních. Bez obrazové přílohy.

(haj)

Karel Srp: Rudolf Kremlička O něm a s ním. Academia, Praha 2006. 360 str.