Přehlídka, pořádaná Švédským velvyslanectvím za podpory Švédského institutu i české FAMU a dalších institucí, byla zahájena 1. listopadu 2006 v kině Světozor. Úvodní slovo pronesla nová švédská velvyslankyně Catherine von Heidenstam. Letošní ročník navázal na úspěch přehlídek let 2000, 2001, 2003. Roku 2004 se švédský film představil českým divákům v rámci festivalu Skandinávský podzim. Tradičním partnerem se stalo kino Aero, kam se letošní přehlídka přesunula 2. listopadu.

Jako úvodní snímek se představil film Čtyři týdny v červnu (Fyra veckor i juni) režiséra Henryho Meyera, který se přehlídky osobně zúčastnil. Uvedení svého filmu v Praze považuje za čest, protože je velkým obdivovatelem české filmové školy, hlavně Miloše Formana. Symbolicky působil i poloviční český původ hlavní protagonistky Meyerova filmu Tuvy Novotne, jejíž otec v 80. letech emigroval do Švédska.

Ani letos nemohli pořadatelé zapomenout na Ingmara Bergmana, který je v Česku stále jediným notoricky známým švédským režisérem, a to i přesto, že jeho filmy nikdy nebyly nadabovány česky. Tomuto velikánovi byl věnován celý pátek. Byly promítnuty jak jeho dva filmy Lesní jahody a Mlčení, tak nový dokument o životě a díle Ingmara Bergmana Bergman Island (rež. Marie Nyreröd, 2006). Součástí „Bergmanova dne“ byl i snímek Světlo je mým společníkem (Ljuset håller mig sällskap; rež. Carl Gustav Nykvist, 2000) věnovaný nedávno zesnulému Svenu Nykvistovi, Bergmanovu vrchnímu kameramanovi a příteli.

Velkým lákadlem pro filmové labužníky byla již zmiňovaná nominace na Oscara, Falkenbergská rozlučka (Farväl Falkenberg; rež. Jesper Ganslandt, 2006; příběh o přátelství pěti mladých mužů, o jejich snech, touhách a loučení s malým přímořským městem) nebo Kontejnér, který jeho režisér Lukas Moodysson, známý svou netypickou tvorbou, popsal jako „černobílý němý film se zvukem“. Mezi uvedenými díly se objevila v současné době velmi oblíbená teenagerská komedie - Hip hip hurá (Hip hip hora; rež. Teresa Fabik, 2004) nebo God Save The King (Tjenare kungen; 2005) režiséra Ulfa Malmrose, z jehož dílny se představila i gangsterská komedie o věčném rozporu venkov - město Malá Sussie (Smala Sussie; 2003). Tradiční vážný ráz severského filmu prezentovaly kromě Bergmanova Mlčení snímky Darlecarlians (Masjävlar; rež. Maria Blom, 2004) a Harryho dcery (Harrys döttrar; rež. Richard Hobert, 2005).

6. listopadu se přehlídka přenesla do brněnského kina Scala. Do 8. listopadu se tam na filmovém plátně objevily kromě snímků z „Bergmanova pátku“ i filmy Falkenbergská rozlučka a Darlecarlians.

Od 1. do 8. listopadu zhlédlo švédské filmové novinky přes 500 platících návštěvníků (mimo "platící" se na přehlídku podívali i VIP hosté a novináři). Jasným favoritem byla Falkenbergská rozlučka (121 platících), potom Darlecarlians (65) a v těsném závěsu se držel opět Ingmar Bergman (Lesní jahody 58, Bergman island 45). Vzhledem k tomu, že většina filmů byla uváděna v původním znění s anglickými titulky nebo se simultánním překladem do sluchátek a že v Česku není švédská filmová produkce běžně uváděna, dá se i půl tisíce diváků považovat za úspěch.

Švédská filmová škola opravdu má českým divákům co říct. Doufejme, že se zájem o ni z české strany zvýší, protože ani filmy vybrané odborníky pro Přehlídky švédského filmu nejsou (snad s výjimkou Bergmana) v Česku k sehnání.

(Obrázek Ingmar Bergman s kinematografem - v galerii)