Úvodní část opery diváka nadchne: scéna a kostýmy od Adolfa Borna jsou nádherné. Hýří pestrými barvami a nápaditostí. Úžasně vypadají všelijací čertíci a jiní pekelní tvorové; pozemští obyvatelé Mokré Lhoty svými folklorními šaty a tanci vyvolávají přesvědčivou atmosféru vesnice. Obě dějiště – peklo i Lhota – působí opravdově a vtahují do děje. Pro zpestření popojíždí po scéně ovčácký pes a kočka s myší. Takové humorné odbočky se setkávají s pobavenou reakcí publika.

Režii Mariána Chudovského shledávám báječnou, je promyšlena do všech koncovek. Častá baletní čísla jsou velmi pěkně nastudována (účinkuje balet ND). Hudba celkové pozitivní vyznění podtrhuje. Opera má tak nejlepší předpoklady stát se špičkou po všech stránkách.

Pěvecké obsazení její úroveň bohužel sráží, neboť je – až na malé výjimky – průměrné. Pěvci nejsou mnohdy přes hudbu slyšet – ne, že by ona byla příliš hlučná, naopak, její síla zdá se přiměřená. „Naštěstí“ jsou divákovi k dispozici titulky – v angličtině… Je samozřejmě dobře, že se text opery během představení průběžně překládá, kvůli návštěvníkům ze zahraničí i členství ČR v Unii. Jenže českým dětem, jimž je představení určeno především, takové titulky obvykle nepomohou.

Nadprůměrným výkonem se blýskl Tomáš Černý v hlavní roli coby Ovčák Jirka. Jeho zpěv byl na vysoké úrovni, a navíc dbal na zřetelnou výslovnost.

Pro příště by stačilo nepodcenit odpolední představení a obsadit je kvalitními pěvci, případně od stávajících požadovat zlepšení výkonu – a máme tu velké lákadlo sezóny!

(haj)