Je 21. září, pátá odpolední hodina a já vstupuji do Českého muzea hudby v Praze. Jsem okouzlena interiérem bývalého kostela, zajímavě upraveného pro výstavní účely. Vernisáž k výstavě o Jaroslavu Ježkovi začíná.

Milými slovy a kultivovaným projevem nás uvítá paní Radka Schusterová. Předává slovo ředitelce muzea Dagmar Fialové a autorce výstavy Věře Šustíkové. Ty se už chovají méně profesionálně.

Posléze je přivítán Tomáš Víšek, klavírista, který nám zahraje ukázky skladeb oslavence. Ježkova klasická hudba je málo známá, já ji slyším poprvé. Ohromný zážitek. Nadšeně tleskám a nejsem sama. Vzápětí se dovíme, že pan Víšek k této příležitosti nastudoval Ježkovy skladby a nahrál CD – dokonce přímo na Ježkově klavíru v Modrém pokoji.

Nálada je povznesená. Hovořící dámy nás průběžně zpravují o doprovodných pořadech. My na vernisáži máme jako první možnost začíst se do nové biografie o Ježkovi od Františka Cingera, a pak, rozumí se, i zhlédnout výstavu.

Předtím však přichází Bára Štěpánová zazpívat písničky Osvobozeného divadla. Organizátoři totiž měli hezký nápad nechat vedle klasické Ježkovy hudby zaznít též hudbu populární. Vystoupení paní Štěpánové je překvapením. Hosté o její přítomnosti totiž netuší až do chvíle, než sama herečka začne působit rozruch, který byl ovšem předem domluven pro zpestření.

Nevím. Z ovací ostatních usuzuji, že jejím pěveckým výkonem byli nadšeni. Nebo tak velela slušnost? Já sama z rozpačitosti netleskám.

Ze zákulisí jsem se doslechla, že se měl promítat i film. Nestihl se však sestříhat, a proto se program zkracuje. (Po několika dnech navštěvuji muzeum znovu, a film stále chybí. Je tak ochuzen i návštěvník výstavy a to je škoda.) Hosté se rozcházejí ke stolkům s bohatým pohoštěním. Zvláště někteří si počínají okatě a nikterak se neupejpají. Je to směšné i smutné zároveň.

V sedm hodin se akce chýlí ke konci. Procházím si ještě výstavu. Hlavními exponáty jsou tisky a rukopisy Ježkových skladeb, fotografie, Ježkovy osobní předměty i různé dobové hudební nástroje a nahrávky. Návštěvník si může prohlédnout i Ježkovu pracovnu, či nahlédnout do kajuty zaoceánské lodi, ve které se skladatel plavil do Ameriky. Nechybí ani interaktivní prvky – například poschovávané úsměvné karikatury od Adolfa Hoffmeistera a Františka Bidla či skládanka pro děti. Výstava je rozmanitá, docela se mi líbila. Z vernisáže mám naopak smíšené pocity.

Následující den se ubírám do rozkošného města ve východních Čechách, Litomyšle. Zde se ve dnech 21.-24. 9. koná 33. ročník festivalu Mladá Smetanova Litomyšl, tentokrát na počest Jaroslavu Ježkovi. Sjíždí se sem opravdu hodně mladých lidí, což mě těší. Program je nabitý. Koncerty se střídají s divadelními představeními, čekají nás i půlnoční improvizace, jiřinkový ples a lampiónový průvod. Hraje se a zpívá v slavnostních sálech a pod širým nebem. K dispozici nám jsou Smetanův dům, zámecké divadlo a jiné zámecké prostory, Smetanovo náměstí a klášterní zahrady. Vše pulsuje radostí a nadšením, přeje nám též slunečné počasí. Moc toho nenaspíme.

Z pořadů bych vyzdvihla zahajovací koncert. Nadchlo mne úžasné podání Bugatti Stepu od Mirona Šmidáka a vystoupení Nostitzova Quarteta. Bohužel mladí mezi námi nevěděli, že mezi jednotlivými větami se netleská, a naučili se to až postupně. Interpreti byli rozladění, ale nakonec se udobřili a zahráli několik přídavků.

Vtipný byl hudebně dramatický pořad o Ježkově životě, Tmavomodrý Jára. Skvělý výkon podal Jan Matěj Rak ve svém pořadu Ježkovy VWoči s vlastními úpravami Ježkových písniček pro sólovou kytaru. Ještě lépe hrál kytarista Pavel Steidl v projektu hudby a poezie. Za jeho doprovodu recitoval herec Jaroslav Dušek Máchův Máj. Spojení velmi zajímavé, leč Duškovo pojetí mi pro svou přílišnou monotónnost nepřipadalo vhodné. V čase, kdy se básně téměř nečtou, to ovšem byl čin přímo záslužný. Jím se festival uzavřel a kdo chtěl, rozběhl se ještě po památkách města.

Jakousi ozvěnou festivalu bylo nakonec založení Společnosti Jaroslava Ježka, jejímž zakládajícím členem je mj. ředitel festivalu a Hudební mládeže - Pavel Smrkovský.

Zuzana Hajíčková

Litenky č. 1/21