IZABELA BALONOVÁ

Fialová světla

I.

Veřejnost zatleská

Všem úchylům

Kteří zapomněli onanovat

Na párty pokrytců

Vyděrači se opijí

Sebeklamy a kulkami

Tajných agentů

Dnes se podávají čerstvě

Vystřelené mozky.

Doporučuje se protřepat

A pak zamíchat.

Aktivisti greenpeace

Přikovaní k šampaňským

Vrtům ropné pyramidy

Ztratili klíče od svých

Pout

Prasklé kondomy dělají

Prostitutkám pasáky

Ale jinak je venku

Krásný podzimní den.

NEMYSLÍŠ?

II.

V kolébce duše

Usínám

Možná, že mě nepotkáš

Na cestě

Dítě v lůně

Se vzpouzí osudu

Novorozeněte

Odcházím do fialova

Bez menších problémů

Jsem skládkou ostatních

Životů

Se lekám sebe

Bez toho vím,

Světlo je všemi barvami

Kontrastem všebarevné tmy.

Odpuštění hledám

V nekonečné krutosti

Svých kožených bot.

TEREZA VERECKÁ

Prodejná

Jako bys po nocích vykrádal úly:

Chuť byla silnější , než všechna žihadla.

země se otřásla, světy se hnuly,

ráno´s mi zaplatil, já tiše vypadla...

Hluboko v depresi

kořeny zaryta

poslední paprsek

prosvítá

nejspíš se pomalu

zarejvám do země

Nic už mě neděsí.

Téměř nic

kromě

mě…

KARLA BERNASOVÁ

Někdy to ještě cítím

Je to jako když

se někde léta kouřilo

a kouř z cigarety zaleze do záclon.

Nejde to vyvětrat.

Někdy to ještě zraní.

Jako když

rozbije se sklenka

a malé střípky zadrhnou se v koberci.

Bodají do nohou.

Někdy je to i vidět.

Když

rozliješ červené víno

můžeš to prát snad tisíckrát.

A stále je to poznat.

Někdy

připadám si jak opotřebovaná schránka

na opotřebovanou duši.

Nese známky těch co tu byli,

a odešli.

Někdy jsou poznat.

Jako světlé obdélníky na stěnách pokoje

v místech

kde visely obrazy...