Kniha je rozdělena do dvou oddílů - formálně tvoří první část rámec pro část druhou. Hned na začátku je třeba uvést, že Ouředník napsal obě části jako fiktivní dokumenty — výpovědi jedinců dané historické doby. První oddíl je stylizován jako osobní dopis, datovaný do března roku 1902 (a je tu hned menší paradox: název knihy přímo odkazuje k roku 1855, do kterého je zasazen druhý oddíl, který je kompozičně v rámci prvního - tedy jako by stál na hypoteticky nižší rovině). V tomto dopisu se jeho pisatel obrací ke ztracené milence a popisuje jí své politické ambice, světonázor a pohnutky, které ho dovedly k založení sociálního hnutí. Skupina Evropanů, složená z obyvatel různé národnosti, vznikla na základě směsice socialistických a rovnostářských idejí. Jejich cílem byla migrace do Brazílie a založení osady — komuny s názvem Fraternitas. Právě pisatel dopisu našel deník, který vedl jeden z osadníků. Tento deník je oním druhým autentickým dokumentem.

Setkáváme se tedy s druhým vypravěčem během jedné knihy. Ze stylu obou dokumentů lze poznat, že mezi oběma vypravěči zeje obrovitá propast ve vzdělání a v chápání světa. Zatímco první je vzdělaný a inteligentní, druhému se přemíry rozumu nedostává. Ouředník dokázal stvořit oba vypravěče tak, že jsou zcela hodnověrní. Komickým prvkem v knize je právě odlišný pohled obou dvou vypravěčů na stejné ideje, nejprve v jejich teoretické podobě a podruhé v praxi.

Deník začíná líčením přípravy na cestu do zámoří, pokračuje samotnou plavbou přes oceán a končí pobytem v osadě. Už během plavby se objevují první nesnáze osadníků — ukazuje se, že myšlenky společného majetku, společné práce a společných žen ztroskotávají na obyčejných lidských vlastnostech, jako jsou lenost, hrabivost a na neochotě žen mít více partnerů.

Ze samotného chodu osady jsou pořízeny čtyři deníkové záznamy — všechny jsou datovány do 15. října 1855. Pisatel deníku popisuje svou dezorientaci v novém prostředí a jakési zmatení smyslu pro plynutí času. Události v osadě popisuje chaoticky, navrací se ke stejným situacím a charakterizuje je jinak — je to zajímavý způsob vyjádření psychiky autora deníku, text se proměňuje v možné variace událostí a dialogů. V posledním zápisku se autor obrací do svého nitra — vzpomíná na svou matku, jež se mu zjevila ve snu. Kniha končí scénou, kdy tlupa opilých indiánů pod vedením bývalého člena komuny hodlá podetnout osadní stožár — symbol celého společenství. Tato poslední metafora rozvratu osady je příznačná — jak uvedl v první části pisatel dopisu, osada absolutně zkrachovala.

Není lehké přesně formulovat, o jakém tématu kniha Patrika Ouředníka mluví. Z výše uvedeného je patrno, že se jedná o antiutopický text, který je vystavěn na komické dichotomii vypravěčů. Text dopisu je sice situován do roku 1902, má ale přesah až do současnosti Ideje komunismu, anarchismu a socialismu pořád žijí — Příhodná chvíle, 1855 vypovídá o naprostém ztroskotání podobných myšlenek v praxi, a to dokonce o ztroskotání, které zavinili sami vyznavači těchto idejí. Toto téma je skoro neliterární, bylo by jistě dobrým námětem pro práci sociologů nebo historiků; naproti tomu stojí podoba obou fiktivních dokumentů — skoro stoprocentně mimetické texty, pečlivě stylizované a kompozičně propracované určitě neinklinují k jinému stylu než uměleckému.

Naprosto jsem vynechal informace o historickém pozadí, což neumožní čtenářům této recenze posoudit, zda má Ouředníkův text předobraz ve skutečné události, zda nenaráží na nějaký specifický historický moment, případně jestli ho nerozvíjí nebo modifikuje — to by asi byly zbytečné otázky vzhledem k historickému románu, v němž by se odehrával děj a pro nějž by historie tvořila jen pozadí. U Ouředníkovy knihy mám pocit, že pracuje s relativně nedávnou historií úplně odlišně, že je konkrétní historický kontext důležitý pro smysl díla, čímž se zase oddaluje od sféry literární.

Příhodná chvíle, 1855 je útlé dílko, autor v něm ale dokázal sjednotit několik protichůdných tendencí i stylů vyprávění. Myšlenkový obsah tohoto díla jasně převyšuje jeho fyzický rozsah, dokonce bych se odvážil tvrdit, že mnohonásobně.

Jiří Mácha

Ouředník, Patrik: Příhodná chvíle, 1855. Praha, Torst 2006. 140 s.

LitENky č. 5-6/20, roč. 2005/2006