Historie vzniku řimsologie

K záslužnému objevení řimsologie - pokud se takto můžu vyjádřit, protože řimsologové se jakémukoliv ohraničení její existence a působnosti brání - došlo roku 1972. Během oslavy narozenin Jiřího a Antonína Kaše se poněkud rozjívená společnost rozhodla pobavit četbou protialkoholních brožurek z počátku 20. století. Ze spleti pavučin postupně vytahovala nejrůznější mravokárné spisky, když tu náhle - jako deus ex machina - pod tlustou vrstvou prachu se zjevila útlá knížečka: Alkohol – škůdce lidu. Populární výklad od Vojty Beneše, učitele. (Vydáno za pomoci Zemského spolku proti alkoholismu. Redakcí a nákladem dr. Řimsy v Krči u Prahy. Knihtiskárna Jaroslava Strojila v Blatné. Nedatováno.) Po chvíli nábožného omakávání a okoukávání započalo se listování, po němž následovalo uchvácení svéráznou Benešovou stylistikou – dramatickou, tajuplnou, se smyslem pro kontrast (pro představu uvádíme názvy dvou kapitol: Tekutý chléb či tekutý jed? Alkohol a dělník zemědělský). To však nebylo vše - jméno dr. Řimsy jevilo se společnosti jaksi podvědomě známé…

Druhého dne zasedla společnost u kulatého stolu a jeden z členů - bůhví proč, leč jeho ruka budiž tisíckrát pochválena - sáhl po Krvavém románu. Otevřel náhodně na straně 148 a přečetl rozechvělým hlasem svým název kapitoly: „V sanatoriu dr. Řimsy“. Dychtivě, povzbuzován ostatními pokračoval: „Silnicí ke K. uhání kočár… Po nějaké půlhodince zastavil ten kočár u velké budovy ležící v lesní zeleni. V čele hlavního domu skvěl se velkými a zlatými písmenami nápis: Mors vetera… Ten dům byl ústavem zdravotním.“ Spojitost mezi Benešovým traktátem a Váchalovou prózou se teď nabízela jako lehká děva prokřehlá zimou. Přiléhavá interpretace na sebe nenechala dlouho čekat: K.= Krč u Prahy, Mors vetera (stará smrt) = Vita nova (nový život - slogan typický pro obdobná zařízení té doby), dr. Řimsa = dr. Šimsa (proslulý spiritista a psychiatr).

Radost z vítězství nad hlavolamem tryskala v množství nápadů, jak objevu umně a originálně využít… 18. 8. 1972 byla nejprve založena Protialkoholní společnost dr. Řimsy a 16. 12. téhož roku se konal první řimsologický kongres!

Definice metody řimsologické

Že každá věda potřebuje svou metodu, jinak by nebyla vědou, je věc známá. Tedy i řimsologové se dopustili definice metody své: „Metoda řimsologická jest značně univerzálním myšlenkovým mechanismem jakožto jednotícím principem těžko popsatelné množiny vznikajících a rozvíjejících se jednot příčin a následků, na jejichž počátku coby společný jmenovatel spočívá náhoda.“ (Volně citováno z almanachu Littera Řimsologica č. 2, 2004.) Jestliže se vám zdá tato definice více či méně alibistická, příliš neodhalující, tak vězte, že metodu řimsologickou může pochopiti jen ten, jenž ji žije a denodenně uvádí do praxe!

Avšak chápu, že každému tato metoda nemusí býti po chuti a k jejímu praktikování by se nikdy neodhodlal (a také jsem byla upozorněna, že hádanky čtenářům dávati je zapovězeno), tak pro lehké proniknutí do tajů řimsologie uvádím ještě alespoň tři momenty posloupnosti metody: 1) Moment náhodného řimsologického poznání, 2) Řimsologická identifikace víceméně skrytých nebo zjevných paralel, 3) Řimsologická aplikace získaných poznatků. Příkladem funkčnosti a použitelnosti metody je již zmíněná Protialkoholní společnost dr. Řimsy, almanach Littera Řimsologica či nakladatelství Paseka.

Alkohol-alkoholismus?

Řimsologická metoda si za hlavní objekt svého bádání určila „alkohol-alkoholismus“, neboli pohled na tento fenomén „odjinud“. Jedná se v zásadě o "metaalkoholické" experimentování, jehož se bez rozdílu zúčastňují všichni řimsologové, a to v podobě pravidelného požívání ohnivé vody. Předpokladem takto složitého bádání je kritický názor na alkohol doplněný "neabstinenstvím". Namísto toho abyste s konzumací přestali najednou, pokoušíte se o tzv. „pití do ztracena“. Popíjíte tedy stále stejně a čekáte na moment, kdy si zčistajasna objednáte nápoj nealkoholického rázu, i když třeba jen jako pauzu v dalším hýření. A takto se snažíte dospět k tolerantnímu "skoroabstinenství". Na této metodě si, vážení čtenáři, především povšimněte takřka buddhistické nenásilnosti, s jakou se prosazuje. Možná právě proto není ještě znám jediný tolerantní "skoroabstinent"…

Řimsolgický kongres XVII., toho času druhý mozartovský

Už tradičně v hospodě „U Špačků“ se 28. 1. 2006 konalo XVII. setkání řimsologů. Nad pivem i vínem byly předčítány četné referáty na nejrůznější témata (obligátní „Mozart versus řimsologie“, soudobý „Řimsolgie na internetu“ či faktický „Zpráva o vývoji řimsologie za uplynulý rok“). S politováním musím konstatovat, že mezi referenty jsem zaznamenala jen jednu ženu, což potvrdilo mou obavu, že řimsologie setrvala v odkazu Váchalova šovinismu. S úctou i humorem se vzpomínalo na nedávno zesnulého filmového kritika, pedagoga a v neposlední řadě řimsologa Jiřího Cieslara. Kongres byl ukončen pozdě nad ránem, když zkřehlí ptáci začali cvrlikat svoje trylky a všichni řimsologové se cítili unaveni náročným experimentováním v duchu „alkoholu-alkoholismu“. A tak nezbývá než podotknout: Vivat Řimsologia! Scientia docta! Semper viva!

Kateřina Čopjaková