Valentýnění

Stala se mi zajímavá příhoda, o kterou se nemohu nepodělit:

Potkal jsem ve vlaku známou, slovo dalo slovo a že se tedy někdy "sčuchneme" na kafe. Jelikož jsem dost rozlítaný, našel jsem v kalendáři nejbližší možné datum schůzky 14.února, které jsem tedy navrhl. "Ty jsi blázen, ježíšmarjá, to bych měla průšvih, MUSÍM s tím svým na večeři, vždyť je Valentýna!"

Položil jsem si tedy otázku:

Co, nebo kdo to je, onen démonický Valentýn?

Pro patnáctileté je to plyšový medvídek za stopadesát třímající rudé plastové srdíčko s nápisem "I love You", "Je t´aime", v nejlepším případě "Miluji Tě".

Pětadvacetiletí vidí opulentní večeři při svíčkách v pokud možno co nejluxusnější restauraci, s doufáním bouřlivé noci, či alespoň delšího večera. Starší, zkušenější pak vidí příležitost k "žehlení" průšvihů. Připouštím, je příjemné, syšet "Mám Tě rád", ale ptám se: Je to upřímné? Nebo je to proto, že jacísi Valentýnové slaví svátek, že se to prostě musí, jinak bude zle...? Co je špatného na tom rozdávat lásku, pohodu, pohlazení a polibky celý život? Je snad projevem slabosti druhého června obejmout na ulici kamaráda a říci mu "Ty vole, mám tě rád..."? Asi ano, protože kolemjdoucí si na Vás udou ukazovat a říkat "podívej, ti dva homouši, jak se objímají"... Je snad projevem nevěry "vlepit" na ulici kamarádce pusu a říci jí "Jsem moc rád, že Tě vidím"...? Asi ano, neboť Vás pokrytecká "morální" společnost okamžitě odsoudí slovy: "Podívej, ženatej chlap, táta od dvou dětí a tady se přede všema cejcmlá s nějakou mladou fuchtlí"

Je takový prohřešek proti morálnímu kodexu konzumní společnosti, když vezmu na procházce kamarádku za ruku nebo, nedej Bože, kolem ramen? Asi ano, protože se o vás okamžitě začnou šířit zvěsti o rozvodech, záletnících a podobně... Lidé dneška zapomněli dávat lásku a porozumění. Každý okolo je jen "ten pitomec, který mi vadí ve výhledu, co mi zasedl místo v tramvaji, co mi vyfouk poslední jogurt z regálu v sámošce"...

Lidičkové, zkuste kolem sebe dávat lásku nejen proto, že je čtrnáctýho února, ne proto, že se to musí, ale proto, že to nic nestojí a vaše pohlazení a úsměv učiní někoho šťastným, alespoň na chvíli......

Možná Vám to bude připadat jako teatrální gesto, ale přesto ho učiním: MÁM VÁS RÁD, LIDI...