Německá armáda už se nedočká svého nejlepšího vojáka

Před třemi lety jsme byli u nás na chatě – jen tak „decentní“ pánská akce – Filip vzal s sebou ve 2 kbelíkách naloženejch 98 plátků vepřovýho. Pro pět lidí na tři dny slušná porce. Vařit, jó to von uměl. Tam na tý akci dostal i svoji přezdívku „Zkurvenej kuchař“. Bylo to, jestli jste viděli ten akčňák se Segalem – „Přepadení v Pacifiku“ se to myslim jmenovalo a Segal tam hrál kuchaře kterej tam jako bejvalej člen námořní pěchoty pomydlil teroristy co přepadli vojenskou loď na který vařil. A to sme seděli v hospodě v Tanvaldě a on se vrátil ze záchoda a utrousil – „u dveří na hajzl je pytel brambor, až pudem domů, tak si ho můžem vzít, udělám zejtra k těm stejkům brambory na šťouchačku“. Tak jsme si ho vzali. Respektive jsme ho táhli do toho tříkilometrovýho krpálu, já s ještě jedním typem co dělá paradoxně vyšetřovatele u kriminálky. Filip s klukama při kouření trávy ukecali před hospodou jakýhosi diskofilního typa jménem Fery, aby je na chatu hodil svým pick-upem. Za kilo. S pytlem sme se dovlekli k chatě právě včas. V čas, kdy se Fery dožadoval svého kila. Dostal dvacku a bylo mu důrazně doporučeno ať zmizí, nebo bude zle. Ráno byly brambory na šťouchačku.

Pak jsme byli taky na Slovensku, ve Slovenským rudohoří – jeli jsme tam na čundr, bylo to v dubnu 2003. A Filip táh s sebou tříkilovej armádní dalekohled sovětský provenience. Mám jeho fotku jak s bundeswehráckym baretem na hlavě v pruhovaným tričku čumí s tim dalekohledem směr Stožky. A jsme taky samospouští vyfocení u pomníku partyzánské skupiny pplk. Šukajeva, která na Stožkách působila za války. Tři novodobí Šukajevové – Já, Filip a Kostra. A teď už jsme jen dva.

„Co mi není rovno, po tom je mi hovno“, říkal. Taky mi často volal a psal z Irska, kde poslední rok pracoval. „Letim s Lufthansou“ psal mi naposledy – „to budu muset vysypat nějakou tu bombu nad Londýnem“. Posílal jsem mu balík – tři kartóny startek – do balíku jsem strčil pepř, kdyby to náhodou očuchávali na celnici čoklové a na víko krabice sem mu zespoda napsal „Nekuř na hlídce, víš, že je za to kulka“. A von mi vyprávěl o tankový bitvě u Kurska a já jemu vo 50ti hektarový bažině v Laponsku, co se jmenuje Sotaaapa (válečná bažina) kde Fini za Pokračovací války (Jotkasota) obklíčili Sovětskou tankovou divizi a když začlo tát, tak jí odtamtud nepustili a všichni ti rusáci, celkem 1800 lidí se tam v tý bažině utopili a jelikož je ta bažina relativně mělká, tak tam dodneška trčej z tý bažiny laufy těch utopenejch tanků. To by taky Menzel nezrežíroval. A takhle jsme se bavili.

Onehdá v novinách psali. Prej, co řeknete svým dětem až se vás zeptají, co jste dělali 11. září 2001? Já to vim uplně přesně. Jel jsem do Lysý. Vlakem. Za Stratovem zvoní telefon. Volá Filip. „Dělej pusť si bednu, pusť si bednu!!!“ „Co se děje?“, ptám se. „Už ty kurvy americký dostávaj na prdel, už je to tady, hoří New York, Al kajda, je to tady, konečně!!!“. Pak vypad signál. A fakt hořel New York.

Tak tohle budu vyprávět svejm dětem.

Je fakt blbý ve 28 letech psát kamarádovi nekrolog. Budeš nám chybět. Aufidrzen Moscow herr general!