Saudkovu práci jistě není nutné dlouze představovat. Snad každý si k jeho jménu přiřadí eroticky laděné fotografie. Ale jeho dílo není jen o nahotě a sexu, ale také o vášních a citech lidí, kteří se během svého života mění, vyvíjejí se. Jeho fotografie zachycují například chlapce, který během pár let dospěl v muže, nebo slečnu, která už ztratila svůj dívčí pel a které její rostoucí bříško dodalo punc ženy. Další zobrazují dvě děti nevnímající zpočátku svoji nahotu jako něco divného, ale s přibývajícím věkem přibývá i ostych kvůli tělesným změnám, jež je odlišují podle pohlaví.

Samozřejmě se Saudkova tvorba, ani recenzovaná expozice nevyhnula ryze sexuálním fotografiím (na některých je autor sám vyfocen nahý), na nichž lidé provozují polohu 69 a další sexuální praktiky, či kde je rafinovaně zobrazena mužská erekce. Fotograf se neostýchá jakéhokoliv zobrazení lidského těla a sexu, protože tyto dvě komponenty k sobě v jeho očích neodmyslitelně patří.

Fotografie u některých vyvolávaly rozpaky a otázky, zda už se nejedná o pornografii, či zda se něco takového dá vůbec ještě prezentovat jako umění. Někteří ostýchavě klopili zrak, jiní si navzájem vyměnili pár úšklebků, další se pohoršovali, ale všichni si fotografie se zájmem prohlíželi. Aby ne. Zobrazují přece lidská těla, lidské příběhy. Saudek si nevybírá žádné dokonalé postavy, objektem jeho zájmu jsou obyčejní lidé - stejně tak mladá dívka jako obézní čtyřicátnice.

Na výstavu jsem šla ze zvědavosti. Samozřejmě jsem měla jistou ideu, co asi uvidím, ale musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Čekala jsem holá ňadra a obnažená pozadí, ale zjistila jsem, že každá fotografie má něco do sebe, z každé vyzařuje její duše a příběh, který vypráví.