Jsou pověrčivost ruku v ruce s hokejem hrobem pro kulturu?

Návštěvník víkendových akcí v Poděbradech a Nymburce si mohl opět učinit pregnantní obrázek o kulturnosti a konzumentství obyvatel našeho regionu.

V pátek se v poděbradské Baróze uskutečnil koncert pánů Svobody a Vetešníka společně s Hankou Pokornou a Fossou Temporalis. Pravda, jako divák a posluchač jsem mohl být více než spokojen. Díky absenci diváctva byla vytvořená nádherná, komorní atmosféra. Vždyť sotva dvacet platících diváků, to je skoro rodinná sešlost!

Nu, koncert jsem si užil a ptal se sám sebe, proč asi lidi nepřišli. „No, jasně, je přeci pátek třináctýho, lidi se bojí vyjít do ulic, ty truhlíku!“, sám jsem si odpověděl. Ovšem cesta od Barózy na nádraží mě přesvědčila o opaku. Přes davy přiopilé mládeže a příslušníků „střední generace" jsem se musel kolonádou doslova prodírat. Kde byli? Zalezlí v lokálech a barech, sedíc na zadnicích, poslouchajíc „komerční hudbu“ z jukeboxů moudře debatovali nad úpadkem kultury v Nymburce a okolí. „Tady je to na houby, tady se nic neděje“. „V Nymburce chcíp´pes“ a podobné povzdechy slýchávám dnes a denně od vrstevníků.

Další „pecka“ na sebe nenechala dlouho čekat.

V sobotu večer v 18:00 odstartoval v nymburském „Janoušku“ projekt Lukáše Trejbala a přátel pod názvem „Rock for dogs“, benefiční festiválek na podporu psích útulků. Chcete- li se zeptat, jak jsem se cítil, musím odpovědět, trapně. Trapně za Nymburáky, kteří raději seděli doma (i když většinou spíše v hospodách, proč sedět doma, že?) u televizí a zírali na hokejový zápas Česko nevím kdo. Trapas, trapas, trapas…Když jsem zval pár známých, ať se přijedou v sobotu podívat a poslechnout, většinou jejich odpověď zněla: „Co?! Vstupný je kilo, jo? To je moc, na to kašlu!“ Nebylo jim ovšem zatěžko v „Géčku“ a dalších nálevnách u hokeje utratit minimálně třikrát tolik za osvěžovací nápoje při sledování napínavého sportovního utkání v televizi pověšené v rohu lokálu. Nu a logicky to na „Rock for dogs“ vypadalo jako po vymření. Nemám přesné informace, ale jestli jsem napočítal čtyřicet lidí, je to hodně, a ani se nechci ptát, kolik z toho jich bylo platících.

Nu, asi už je to tak. Nymburští už se asi nedokáží a nechtějí bavit. Nebo snad ještě ano?

Ale abych jen neplísnil: Vám všem, které jsem tento víkend potkal, chci poděkovat nejen za sebe, ale v první řadě za ty lidičky, kteří ještě nad nymburskou kulturou nezlomili hůl a zas a znova se pouští do „pochybných“ a mnohdy prodělečných projektů jen proto, aby se v Nymburce něco dělo, aby v Nymburce nechcíp´ pes.