Profily rockových kapel Nymburska - 2. díl
Občan Bědop vyrostl ve výraznou osobnost
YDAR BĚDOP
Lukáš Trejbal
( klokanek)
„Vždycky jsme spolu chtěli kapelu, máme hodně podobnej pohled na hudbu. Honza skládal ve svém ´domácím studiu´ (rozuměj plechovka jako buben, kytara, basa, zpěv, někdy tahací harmonika – vše na dvojitý kazeťák Philips), jeho písně mě oslovovali. Než na jaře 2000 vznikl Ydar Bědop (dále jen YB), už dřív jsme se sešli ve skupině Black Velvet,“ rozebírá počátky kytarista Martin Tvrz a řeč je o jeho parťákovi a vůdčí personě YB Honzovi Bělském. Je téměř výhradním autorem muziky, texty si půjčují např. z indické či čínské poezie. „Východní poezii mám rád, básníci tu vyjádří čtyřverším vše, co já bych potil a okecával na stránku,“ svěřuje se Bělský. A skutečně texty jako Spící nebo Cholera zapadají do hudby YB neuvěřitelně lehce a přesně. Řeč undergroundové, nebo chcete-li underpunkové skupiny, s vokály upomínající lidovky, se tu snoubí s básněmi mistrů.
„Jednou jsme vymysleli pro svůj styl visačku underpunk´n´šramlground a tím jsme zmátli kdekoho. Nikdy jsme si neřekli: teď budeme hrát speed metal! Škatulky nás nezajímali,“ rozmotává Bělský klubko s vlivy od Visacího zámku po Plastic People, kapele, na které se shodnou všichni členové YB.
Čtvrtou sezónu načal YB ve složení: Honza Bělský – basa, zpěv; Lukáš Vacek – kytara, zpěv a Tomáš Mašinda – bicí.
Své nejsilnější období (již zmíněné trio Bělský, Tvrz, Mašinda doplňuje na trubku a klávesy Luboš Oš Chlad) však patří době 2001 až 2002, orámované demosnímkem a řadou výjimečných koncertů. Ať už výměnné koncerty s Lanugem (zahloubaný pop) v pražském Kainu a na domácí půdě Baru Pod zámkem nebo až idylické hraní v Mnichově Hradišti, kde je zázemí undergroundových fandů. Také proto se v repertoáru YB objevují díky klávesám i Magické noci nebo Zácpa od The Plastic People of the Universe.
„První koncert se uskutečnil v Poděbradech na Loděnici – oslavě narozenin společných přátel. Skladbou Moucha tse-tse jsme načali pouť bez uměleckých ambicí, čítající asi 30 koncertů po celé republice,“ rekapituluje Bělský a Tvrz ho doplňuje: „Demo jsme nahráli za jedno odpoledne v bývalé zámečnické dílně Baru Pod zámkem. O zvuk se postaral Jirka Kukačka Kukal, který už s tímto prostorem měl zkušenosti.“ „Když jsme byli hotovi, ve dveřích se objevila robustní postava recesisty a sklepáka Radomila Uhlíře,“ doplňuje úsměvný okamžik Bělský.
„Pamatuju se na to jako dnes,“ vzpomíná, „uvolněný koncert v Horní Lipce v Orlických horách. Zahráli jsme legrácku Sladké mámení z filmu S tebou mě baví svět a od té doby to zpívá v čele s Helenkou Vondráčkovou kdekdo.“
„Ydar Bědop je figurka, občan, stejně jako Němec nebo Novák, je i Bědop. Postávali jsme na vlakovém nádraží a četli si dokola světelnou tabuli s názvem našeho města. Vzali jsme to odzadu a zalíbilo se nám to,“ rozplétá záhadné pozadí názvu Tvrz. „Původně jsme se chtěli jmenovat pokaždé tak, v jakém městě hrajeme, čteno pozpátku. Když ale Honza mírně zapochyboval o Karl-Marx-Stadtu*, zůstalo u občana.
Demografie:
První demo (vlastní náklad, 2002)
Kontakt:
Honza Bělský – 737 674 756
* od roku 1953 – 1990 město v bývalé NDR, nyní Chemnitz.
Článek vyšel v Nymburském deníku v sobotu 24. 1. 2004
(Nymburk, 25. 3. 2004, 12:00)
článek na adrese:
http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-418
Profily rockových kapel Nymburska - 2. díl
Kde basa ne(tvrdí) muziku
AFTER SHAKE
Lukáš Trejbal
( klokanek)
Mladá nymburská skupina After Shake (AS), znějící poměrně současně, začala „kopat rockovou ligu“(zůstaneme u nižší soutěže) v sestavě: Filip Teper – bicí; Jirka Tomek – kytara; Adéla Kadeřábková – zpěv a Radek Mejstřík – basa, fagot. Psal se r. 1999 a Teper s Tomkem ještě stíhali punkovou Travestii. Těsná škatulka však přestávala stačit.
„Ze začátku šlo o kytarovou muziku, pracovali jsme se zpěvem. Celou zkoušku jsme klidně věnovali jen jedné písni. Hudební nápady jsem nosil já, texty jsou doménou Filipa,“ loví v paměti Tomek. „Na didgeridoo s náma chvíli hrál i Jirka Šmalcl,“ dodává Teper.
„V téhle sestavě jsme natočili demo Mari-e v budově symfoňáku v Poděbradech. O nahrávku pečoval Tomáš Havelka, který tu měl Hudebniny. U něj doma jsme to pak míchali. Příznivá recenze vyšla v tehdejším čtrnáctidenníku Big Beng!.“
„Celkem často jsme vždycky koncertovali, chtěli jsme mít zpětnou vazbu,“ tvrdí Teper a rozebírá některé koncerty. „Příjemné hraní bylo s Lanugem (nyní Alter Echo) v pražském klubu Guru a v Nymburce U strýčka. Hráli jsme v Baru Pod zámkem (Poděbrady) nebo na festivalu v Jihlávce, kde nás jako neznámou kapelu přijali senzačně.“
Ani AS se nevyhnuli personální změny. Odešel Radek a Adéla.
„Dokonce se nám podařilo odehrát dva koncerty s Adélou a novou zpěvačkou Zuzkou Bacílkovou (zpívala v Travestii – jaká náhoda),“ rozkládá Tomek a mluví o velmi zajímavém zážitku.
Nastává období ve třech, bez baskytary, kterou v kapele nenajdete dodnes. Se starým tvrzením, že basa tvrdí muziku, si hlavu nedělají.
„Hledali jsme zajímavý zvuky hlavně v kytaře, Filip začal zpívat,“ vysvětluje Tomek. Filip se přidává: „Líbilo se mi spojeni rocku s etnickou hudbou, propracovávali jsme se k jazzu, čerpali ze široký škály muziky. Tehdy nás hodně brala australská skupina Ozric Tentacles, kteří kombinovali právě rock s tamním folklórem.“
A jsme v současnosti. AS posílil Filip Trávnický na saxofon, Ondra Černohorský obsluhuje klávesy a někdy hostuje i jeho bratr Vojta na klarinet. „Jsme spokojení, z kláves lovíme spoustu dalších zajímavých zvuků, hudba je tím barevnější. Zkoušeli jsme i mini disk, ale zatím ho nepoužíváme,“ hovoří s jistým uspokojením v hlase Teper.
Dnes bude hezký den
za chvíli svítá
paní jde s nákupem
n e p o s p í c h á
jde s ním už spoustu dní
a taky nocí pár
paní jde s nákupem a za ní
Laika jde se mnou ven
v ulicích taje sníh
mlha je nad městem
ptáci letí na jihk
větina přede mnou
vadne a usíná
náměstím jede loď a já
(úryvek písně Laika, text Filip Teper)
Loňský rok byl pro AS nejbohatší na koncerty (19), prestižní pro ně byly dva koncerty v Akropoli, kde si jen tak někdo nezahraje. Hráli zde v rámci projektu Future Line, zaštítěné takovými jmény jako Monika Načeva nebo Jan P. Muchow.
Jako trio nahráli AS demo s písněmi Okenice a V Bretani. Úplně sami. Tato metoda jim však vyhovuje natolik, že zatím poslední nahrávku uskutečnili stejně (tj. bicí nahrány ve zkušebně, ostatní nástroje + zpěv u Tomka v ložnici, to vše do počítače). Je zde píseň Laika ve třech verzích.
„Důležité pro nás bylo setkání s Pavlem Mariánkem, místním nadšencem do současné elektronické hudby, který nás do ní zasvětil a někdy s námi jezdí jako DJ Seagull a hraje z cédéček po našem koncertě,“ popisuje Teper současný „bratrský“ vztah.
Filip zmiňuje internet, takto velkého pomocníka při prezentaci a sjednávání koncertů. Sympatická je i skutečnost, že mimo velmi atraktivní web AS, se zde dočtete i o kapelách, které je oslovují včetně jejich aktuálních koncertů.
“Někdo o nás jednou prohlásil, že jsme kapela na třetí poslech. Možná to vystihl,“ usmívá se Teper a sní o albu, vydaném venku.
Demografie:
Mari-e (MC, 2000)
Okenice, V Bretani (2002)
Laika (2003)
Kontakt:
Filip Teper - 606863045
Vyšlo v Nymburském deníku v sobotu 7. 2. 2004
(Nymburk, 31. 3. 2004, 12:00)
článek na adrese:
http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-420
Profily rockových kapel Nymburska - 3. díl
Druhá strana z nebe
JODONAL
Lukáš Trejbal
( klokanek)
Libor Albrecht se, ač zprvu rozpačitě, rozpovídal: „Bigbít jsme začali hrát už někdy v 7. třídě, kdy vznikl Kraken, po něm Morlor. Pamatuju se na koncert společně s Kurtizánama ve Velkým Oseku.“ „Úplnej začátek je od pohřebního bubnu,“ doplňuje smíšek Miloš Hančar, a tak trochu, aniž by chtěl, dotkne se osudu kapely, které sudičky mnoho nepřály.
Zakládající člen a duchovní otec Honza Hroch Kánský jednou přinesl z nemocnice dezinfekční prostředek Jodonal B. Bigbítový, později trashmetalový soubor pojal jméno. Hančar doplňuje: „Dělali jsme si tehdy srandu, že je to postřik na medvědy. Když potkáš ve městě medvěda, jednoduše ho postříkáš a on je pak krotkej.“
Jodonal vzniká v roce 1987, z počátečních dětských nemocí staví asi nejsilnější sestavu, která bezmála tři roky vydrží: Honza Hroch Kánský – kytara, zpěv; Libor Sádra Albrecht – basa; Miloš Mildrus Hančar – bicí a Ivoš Drát Hubený – kytara. V té době hodně vystupují v Netřebicích, kde pořádají téměř rodinné mejdany pro padesátku věrných.
Libor o dobrých štacích: „Samý bláto, ale nádhernej třídenní festival v Hořepníku s naší metalovou špičkou. Hráli jsme s Vildou Čokem, Láďou Křížkem, Unisonem. Nejdál jsme absolvovali festival v Hostimi na Moravě (Hostimský Woodstock).“ Miloš se přidává: „Měli jsme družbu s německou metalovou skupinou Art Project, která v Městci hrála Na poště, ale z našeho koncertu tam sešlo. Odvezli si aspoň pár našich cédéček.“
Musíme se však vrátit do r. 1995, kdy přímo na pódiu umírá Honza Kánský. „Bylo to snad pět minut před půlnocí, začli jsme hrát Twisted Sister a Hroch mi shodil činel, pak se prudce vracel dopředu. Když si rovnal mikrofon, sjela mu kytara a struny se dotkly stojanu, který Honza držel. Dostal ránu el. proudem a už nebyla šance,“ vypráví Miloš a později mi ukazuje i pár fotek z osudného Kanína u Libice nad Cidlinou.
Tehdy už s nimi sólově zpívá Láďa Noll (ex NBA), přichází kytarista Tomáš Čehúň Čech. Kapela nabírá druhý dech, důkazem jsou časté koncerty, ty výměnné např. s moravským Ocelotem nebo kolínskou Skyllou.
V této sestavě nahrávají debutové album Druhá strana z tebe. Jestliže ranné období můžou reprezentovat spíše radostné odrhovačky jako Fousatí nebo Bufet, album je okované trashovými pyramidami od první do poslední písně (Stroj času, Pyramidy). Textově však nachází Honzu Kánského (většinu textů přinesl právě on) i v zamyšlené a citlivé podobě (Kometa, Halucinace).
jak jí mám chytit
chtěl bych jen ruku vztáhnout
a sevřít dlaň
jak jí mám dostat
za chvíli krátkou
já nebeskou platím daň
Kometa
královna noci
na chvíli zazáří a dál se skrývá
kometa
má ve své moci
toho kdo se na ní podívá
(úryvek textu Kometa od Honzy Kánského)
Aby toho nebylo málo, další osudová rána dopadá na rockery nebývalou silou. Ivoš nepřežil střet s autem, jehož ukrajinská posádka rozhodně nejela předepsanou rychlostí v obci. „Lidi nám tehdy říkali, ať toho radši necháme, že kapela je zakletá a že to není samo sebou,“ zadumaně tiší hlas Libor.
Nevzdali to. Teprve dva roky zpátky ukončili činnost, ale Sádra s Čehúnem chodí zkoušet dál.
Pár let jezdili barkasem a s vlastní aparaturou, zvučil Petr Antoš. „Na zábavy s námi jezdilo i 15 kámošů, rekord byl 22,“ usmívá se Miloš a přidává: „Jednou z auta vypadl Kysna (společný přítel). Těsně před odjezdem na zábavu ztrhnul řidič řadící páku, narval tam pohrabáč do kamen a odřídil to v pohodě.“
V pátek 16. ledna letošního roku se odehrál v Městci Králové již desátý ročník rockového festivalu, který je každoročně věnován oběma tragicky zesnulým kamarádům. O akci se stará dlouholetý manažer Jodonalu Marek Taubr.
Diskografie
Druhá strana z tebe (vlastní náklad, 1997)
Kontakt
Marek Taubr – 603 716 320
(Nymburk, 14. 5. 2004, 12:00)
článek na adrese:
http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-508
TRIQUETRUM
Něco do (nového) začátku
Lukáš Trejbal
( Wethes)
Můžeme to vzít od konce. Vlastně je to nový začátek. Vítek Beneš chce Triquetrum po pětiletém zimním spánku probudit k životu. Stěžejní pak budou v programu zhudebněné verše nymburského básníka Jiřího Tepera ze sbírky Pánubohu do oken. Je to dvanáct písní, které nakonec Vítek natočil ve svém mobilním studiu sám. Některé z nich se objevily na kazetě pro nevidomé děti.
„Sešel jsem se v hospodě (kde jinde) s Víťou Veselým (bicí) a Danem Slabým (basa) a domluvili jsme se na společném hraní. Já hrál na kytaru, občas na klávesy. Strašně mě to bavilo, najednou jsem měl konečně svou kapelu s původním repertoárem. První písničky vznikaly v létě 1995 u Víti na Břístvi,“ vrací se do půlky 90-tých let minulého století Beneš. „Dan tehdy někde v Kolíně koupil přívěšek, znak triquetrum, což je trojcípí, původem z keltský symboliky. Byli jsme tři, nebyl důvod hledat příhodnější název.“
Kapela prochází přirozeným vývojem, začas odchází Víťa i Dan. „Oslovil jsem konzervatoristu Lukáše Buka a náhodou i Bertíka a pozval je ke mně na zkoušku. Padli jsme si do oka. Po předchozí autorské spolupráci přišel kytarista Mirek Havelka (ex Gradace, Erupce, Polabská jazzová společnost) a Triquetrum mohlo v téhle sestavě (Lukáš Buk – bicí, zpěv; Mirek Havelka – kytara; Honza Bertík Rejnek – basa, zpěv a já – klapky, zpěv) začít mapovat zdejší i okolní kluby,“ shrnuje Beneš vývoj své skupiny do skutečné zkratky.
Jejich demo, které vyšlo pouze na kazetě, je jak graficky (David Šitavanc), tak zvukově hodné oficiální nahrávky. „Stylově je to všecko dohromady, mám rád jazz, pop, ale i rock. Kapela zní popově, možná to dělá můj vysokej hlas, ale poslechni si tam jazzrockový mezihry,“ odhaluje hudební škatulku Beneš.
A zase nám vychází trojcípí: pop, jazz a rock. Triquetrum vydali podařený stejnojmenný debut. Mirek Havelka kytarou výrazně kořenní v orientální Ib-la-ham, aby vše ztvrdil bluesovkou Blues o 300 vlacích. Hardrockový riff v Ženě prozradí něco o Veselého lásce k Led Zeppelin. Zvonkové a hravé Vítkovy písně Dešťová nebo Kafe jsou příjemné popůvky, v textech hledačské. Závěrečný tradicionál, zde otextovaný jako Prej jak se cejtim, je skutečná pomyslná třešnička na dortu. /Prej jak se cejtim / když mám chuť jen hrát / když nic víc snad / už nemůže mi dát / snad ani Na Žofíně sedávat /.
Většinu písní (pokud by Triquetrum bylo masověji známé) by zfleku mohla hrát řada našich radií.
Holčička jede v dešti
a silnice se leskne
a silnice se klouže
Snadno se může stát
že utvoří se louže
a melodie teskné
budou na nich kapky deště hrát
A zalitá je zahrada
a všechno na ní roste
co nám jak zázrak připadá
už událo se po sté
Jen řekněte mi nakonec
čemu má býti vděčná
ta zpívající holčička
že vyrostla z ní slečna
(úryvek textu Jiřího Tepera Holčička jede v dešti)
„Hodně jsme koncertovali doma v Nymburce, v Poděbradech (Bar Pod zámkem), nedalekém Kolíně nebo v Hradci Králové (U cikána, Lucie). Vybavuje se mi velmi příjemný koncert na literárním a divadelním festivalu Šrámkova Sobotka, kde jsme se střídali s recitátory básní slavného rodáka. Neměli jsme manažera a starat se o koncerty je hodně časově náročný,“ pojmenovává Beneš základní problém mnoha kapel.
„V roce 1998 jsme Triquetrum uložili k ledu, nedělali jsme nic novýho, stavěli hlavně cover verzích (Santana, Clapton). Duch Triquetra se vytrácel,“ vysvětluje dlouhý zimní spánek kapely Beneš.
Vytvořili ještě asi pět písní, které nejsou na demu jako např. Moje milá nebo Slova na zdi (Beneš). Už tehdy zhudebňují první z Teperových básní: Bernardýn a Holčička jede v dešti.
Do nového začátku Beneš prorokuje: „Pokud se nám podaří comeback, který nechceme uspěchat, rýsuje se možná spolupráce s kapelou East Park (kytarový pop), kterou mám moc rád.
Demografie: Triquetrum (MC, 1996) Kontakt:
Vítek Beneš - 606615509
(16. 8. 2004, 12:00)
článek na adrese:
http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-597
Profily rockových kapel Nymburska - 6. díl
Tuláci po zkušebnách
NOVÝ HRÁBĚ
Lukáš Trejbal
( Wethes)
Svojská kapela, usazená kolem kopce Chotuc a vymykající se nejen svým současným zvukem, ale třeba akustickým obdobím, kdy z onoho kopce přehrávali moravské lidové. Nebo období vánočních koled na Štědrý den (v obsazení kytara, kontrabas a tahací harmonika) obšťastnili neuvěřitelných padesát rodin. Nezalekli se ani rockové opery Svatý František, o Františku z Assisi, šlo o hudbu k absolventskému filmu. Opusťme však jejich široký hudební rozběh (vždy šlo o velmi kvalitní provedení) a pojďme se projít pod kopcem jejich rockovou historií.
Nový hrábě jsou na světě v zimě 1987. „Ještě ten rok jsme se zúčastnili v Nymburce Rockfestu, kde nás porota (mj. publicista Jaromír Tůma nebo poděbraďák Vojta Kladívko) vyhlásila spolu s metalovým Roxorem objevem soutěžního festivalu,“ říká s úsměvem kapelník Severa, jediný, kdo je v kapele dodnes. „Tehdejší sestava z Rockfestu: Jana Hubáčková – flétna; Láďa Procházka a já – kytary; Mirek Janíček – basa a Jarouš Anděl – bicí,“ dosazuje tajenku sestavy Severa.
Stočí se řeč na doslova putování po zkušebnách. „První zkušebnu jsme měli v Rožďalovicích na sále Záložny. Jenže nám najednou nechtěli půjčovat klíče, protože očekávali naši účast na brigádě ve městě. Dokonce nás v místní „drbně“ označili za protistátní živly,“ líčí Severa konec komunistických 80-tých let.
Následovala např. stará škola v Křinci (agitační středisko), fara tamtéž nebo hospodský sál v Žitovlicích. „Až nás to přestalo bavit a koupili jsme od obce bývalou svazáckou klubovnu a postavili konečně vlastní zkušebnu k obrazu svýmu. Já s Karlem Veckem (technik a zvukař) jsme kopali základy pro přístavbu a kluci Hradecký (bubeník s bratrem) lisovali víno, moc pěkný období,“ dodává Severa.
Na faře s nimi začíná zkoušet Severův kolega z ČVUT, vynikající kytarista Petr Stráník (později Dobrhošť nebo ZOO). Daří se natočit první demo Láďa a jeho tygři, s písněmi, které hrají i dnes (Kouzelníci, Svítání nebo Hej, pane hospodáři).
„Z hudby zvenku mě nejvíc ovlivnili asi Jethro Tull a King Crimson, z té domácí Pražský výběr a hlavně moravský folklór,“ zamýšlí se Severa a dostává se k současnosti.
Pro pořádek uveďme sestavu: Petr Severa – kytara zpěv; Petr Hradecký – bicí; Pavel Kmeť – příčná flétna; Milan Medvěd Chlup – basa, David Bárt Strnad – kytara a klarinetista Pavel Švanda.
Stylově může jít o folklór rock s jazzovými, ale i hardrockovými výlety. Zajímavá aranžmá, mnohdy disharmonické větvení, ve výsledku velmi osobitý sound.
Hradecký se zapojí o koncertech: „Výměnné hraní s čelákovickými Nargile, skvělé koncerty v Milkovicích na kozí farmě, i ty pražské v Modřanech nebo Uzzi baru.“
Současnou tvář představují písně Strážce majáku nebo Snad se mi to zdá, zhudebňují i básně (Skácel, Mikulášek, Wolker).
Když sládne čas a stýskání se nad svítáním ztrácí
když máj zahřívá zem snoubením pravd
Když sládne čas a toulání do přítomností vchází
když dech ukrývá tvář v ranních mlhách
Ty jsi říkala: "Miláčku, prší Ti na spánky"
když jsme zouvali touhy docela do naha z košilí
Moje má milá, to jsou jen opilý přeháňky
vchází do ticha vůní, scházejí k pramenům pro víly
(úryvek textu Svítání, autor Vláďa Jelínek)
„Chystáme se v našem studiu – zkušebně v Zábrdovicích letos rozhodně natočit pořádný demo-CD, chceme ho nabídnout klubům,“ osvětluje blízkou budoucnost Hradecký.
Patřičné je zmínit technicky vyspělého bubeníka Víťu Veselého a Vláďu Jelínka, kytaristu, který zpunktoval již zmíněnou rockovou operu a napsal pro Hrábě typické „přírodní“ texty jako jsou Stromy v zimě nebo Svítání.
Ještě si lehce odskočíme do roku 1997, kdy Nový hrábě slaví kulatiny (10 let) v křinecké sokolovně a v jednu chvíli je jich na pódiu nepočitatelně (základní sestava s nepřehlédnutelnou flétnistkou Ilonou Áronovou + další, kteří do té doby kapelou prošli).
Hradecký se při tom trochu zasní: „Byl to nezapomenutelnej pohled na rozjuchanou sokolovnu, navíc téměř v domácím prostředí.“
Demografie: Sejdeme se pod Chotucí (sampler, 1997), Láďa a jeho tygři (MC, 1991)
Kontakt: Petr Severa – 604 351 009
http://novyhrabe.webzdarma.cz
(8. 9. 2004, 12:00)
článek na adrese:
http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-641
Profily rockových kapel Nymburska - 6. díl
MASAKU SCREEVER
Hlavně se nesmíme rozpadnout
Lukáš Trejbal
( Wethes)
Masaku Screever je čerstvá krev do oběhu poděbradské scény. Mají v sobě fantazii, velkou dávku mystifikace, je třeba nebrat je až tak vážně. Nemyslím tím samotnou hudbu, jen story, převyprávěnou ústy protagonistů.
Nikl, zvaný Květák, začne zostra a jaksepatří rokenrolově: „Jak se píše v mé oblíbené knížce Járy Rudiše Nebe pod Berlínem. Proč se zakládaj kapely na střední škole? No aby si členové mohli řádně zasouložit.“
Sestava je zatím neměnná: Pepa Květák Nikl – zpěv; Honza Pravec (Den) - bicí; Petr Pigot Píša – kytara a Honza Cháďa Chadima (The_plaky) – basa. Od února mají druhého kytaristu Jakuba Jiráska (The_plaky). Píša se v polovině 90.-tých let mihnul v sestavě Black Velvet.
„Od začátku jsme chtěli hrát tvrdší muziku, odlišnou od kapel, v kterých kluci hrajou. Možná je dobrý říct, že jsme ulítli na kalifornských Korn,“ hlásí se ke svým bohům Nikl.
Nápad mít společně kapelu se rodil v hlavách Pepy Nikla a Honzy Chadimy už dlouho. Dokonce ji i měli – na hotelovce. Každou chvíli ji však přejmenovávali, takže nejde zachytit drápkem rockové historie.
„Honza Pravec byl jasnej kandidát, ale kdo na kytaru? Pigota jsme samozřejmě znali, je to nepřehlédnutelná místní figura, oslovili ho, a on do toho nadšeně šel,“ skládá Chadima puzzle celé sestavy. Nikl se vmísí: „Pigot za kapelu dejchá. Když jsme se poprvé sešli u nás na zkoušku, pronesl památnou větu. Ještě jsme ani nezapojili kytary, kouříme na dvorku, Pigot se ke mně nakloní a říká: Hlavně se nesmíme rozpadnout.“
Perné, dvouměsíční zkoušení, začíná v květnu 2003, po té čeká kapelu premiéra na Loděnici – festivalu u poděbradského jezera. „Předpremiéra ale proběhla den předtím, na soukromý akci v garáži (hráli jsme tam ještě s KLK v posledním tažení) na Patříně u Loučeně.
Stojíme tu do naha, padá s náma podlaha,
z nahoře najednou je dole, nebezpečnej byl sex na stole.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Stojíme o patro níž, podlaha praská ty to víš,
zas budem padat, ne stoupat výš, snad to jednou pochopíš.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Jen zdi svědky jsou, jak představy jdou k nám,
podpírají prostor jak sloupy kamennej chrám,
z draků co ztratili sílu teď myši jsou,
hadi co se plazej´ v špíně je sežerou....
úryvek textu Pepy Nikla Sex na stole.
Dostáváme se k tomu zvláštnímu názvu. Když jednoho dne Nikl s Pravcem hladověli na pivu, neupejpali se při pomyšlení na kus masa. Dali si utopence a jen pořadí slov prohodili – masa kus. Jenže Píša přišel na zkoušku a vesele hlaholil, že má skvělý název pro kapelu – Screever. Našel to ve slovníku a prý je to americký bezdomovec, co maluje po chodnících. Nikdo nechtěl ze svého nápadu ustoupit. Tak vzali zavděk oběma výrazy, jen vypustili jedno (e)s. Nikl má ovšem ještě jinou variantu: „Na sklonku května, zrovna, když jsme začli zkoušet, přiletěl do Čech guru japano-amerického jazz metalu, pan Masaku Screever. Hledal tu zázemí, tak jsme ho oslovili a vzali do zkušebny. Zadžemoval si s náma, bohužel jen asi pět minut, protože po té náhle zemřel. Jeho poslední slova byla: Hoši, pokračujte v odkazu jazz metalu. Je to velká zodpovědnost, ale řekli jsme si tehdy, že do toho pudem.“
Když se lehce vrátíme do hudební reality, nejlépe jim padne vesta crossover. V playlistu mají deset písní, např. Omán ska (se stylem ska nemá nic společného), nejnovější je pak Stalin, o destrukci známého pomníku komunistického kata.
Hráli jsme v Nový Pace (klub Klaxon, dříve Mantra) nebo v baru Pod zámkem. Vždy s Ydar Bědop, kapelou, kterou považujeme za spřízněnou. Domluvený máme dva koncerty v dánském univerzitním městě Horsens, kde studuje náš kamarád Tomáš Záhora z Kněžiček architekturu. Hrát bychom měli ve studentským klubu s německo-dánskou skupinou,“ hovoří nadšeně Nikl o zahraniční cestě mladé kapely.
Pravec vše uzavírá prorocky: „S Masaku bysme to chtěli dotáhnout na pravidelnější hraní než je obecný průměr místních kapel. Do půl roku natočit kvalitní demo, za kterým si budeme stát.“
Stále si pak v hlavě přehrávám úvodní slova živého dema, kde zní hrdě: My jsme Masaku Screever!
Demografie: Tento filtr mi nevyhovuje (live, 2003)
Kontakt: Pepa Nikl – 723 221 754
jonickel@servis.cpoj.cz
(16. 9. 2004, 12:00)
článek na adrese:
http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-649