SCÉNA - Bylo


klara.zindulkova
Když se o literatuře hodně mluví...


V poslední době celonárodní deníky hodně psaly o literatuře. Tedy, o literatuře - o knihách. Poprvé se tak stalo, když byla ve svém brněnském domě zavražděna Simona Monyová. Její knihy se rázem staly těmi nejprodávanějšími. Napodruhé se tak stalo v případě Ireny Obermannová, která napsala Tajnou knihu o Největším Čechovi. A tak, zatímco humbuk okolo smrti Monyové přinesl alespoň jedno pozitivum - více se mluví o domácím násilí, marně uvažuji, jestli se něco kloudného stalo poté, co se na první místa žebříčku prodejnosti dostala Tajná kniha Ireny Obermannové...


Eva




Chebské sólohraní – Ohlédnutí za festivalem Divadlo jednoho herce


Ve dnech 29. září až 2. října proběhl v Chebu již šestnáctý ročník přehlídky Divadlo jednoho herce – jediný festival monodramat u nás. Kromě českých souborů dorazili i hosté ze Slovenska: Sláva Daubnerová zaujala svou chirurgicky chladnou rekonstrukcí života první profesionální slovenské režisérky a zároveň první manželky Gustáva Husáka – Magdaleny Husákové-Lokvencové, či z Polska: největší úspěch měla jistě inscenace Agaty Kucińské Životy svatých ze sídliště, s nádherně propracovanou vizuální, loutkovou a hudební stránkou jako dokonalé instrumentace stále provokativního tématu stereotypizace křesťanství v naší společnosti – navíc společnosti extrakonzervativního Polska.
Za zmínku jistě stojí představení Historický monolog Národního divadla v režii J. A. Pitínského, v němž exceluje Eva Salzmannová v roli zpovídajícího se prezidenta Emila Háchy a Karel Stigerwald jako nemluvící oběť monologu - T. G. Masaryk. A vedle toho příběh stárnoucí ženy a její touhy znovu milovat – představení Žena vlčí mák, v němž i mladé uchvátí skvělý výkon Hany Maciuchové.
Určitě nechci zapomenout ani na další výborná představení: Spitfire Company (Unicorn), Tantehorse (Marná láska), či Nanohach v sólech.
Divadlo jednoho herce je bienále, takže, kdo to letos nestihl, určitě za dva roky nemeškejte, je to zážitek!


Dominik Melichar




Divadlo z okrajů – Ohlédnutí za festivalem …příští vlna/next wave...


Festival alternativního divadla, tance, literatury, výtvarného umění a performance slaví 18. narozeniny. Letos proběhnul 7.–11. října v Praze a 21.–23. října v Brně. Zahájilo ho tradiční udílení Poct za alternativu – poctěnými se mimo jiné stali Arnošt Goldflam (Živoucí poklad), Adam Halaš (Osobnost roku) a divadlo D´EPOG (Objev roku). Na samotném festivalu své nezávislé inscenace představilo několik skupin i jednotlivců, mnohá představení byla premiérová. K nejvýraznějším akcím patřilo dvojpředstavení oceněného divadla D´EPOG Žena Objekt/Subjekt, detašovaná inscenace Miroslava Bambušky URAN, proběhnuvší za Prahou v bunkru Drnov, dva nové počiny souboru Depresivní děti touží po penězích či performěři Ondřej Lipovský a Petr Krušelnický.
Klíčovým místem byl experimentální prostor NoD u klubu Roxy, který se poslušně proměňoval podle nejrůznějších představ umělců, příležitost dostaly (kromě zmiňovaného bunkru Drnov) i sklepní prostory Café v lese. Festival skončil, ale kultuře mimo hlavní proud se dostalo potřebné dávky sebevědomí a motivace. Návštěvnost i divácké ohlasy ukázaly, že alternativní divadlo stále žije.



Klára Zindulková




Karel Šiktanc podruhé laureátem Seifertovy ceny


„Je to poprvé, co se to stalo podruhé,“ řekl primátor Svoboda během udílení Ceny Jaroslava Seiferta ve své pražské rezidenci. Ano, Karel Šiktanc získal Seifertovku už v roce 1989, a to za sbírku Srdce svého nejez. Letos mu byla cena udělena za sbírku Nesmír a za, volně parafrázováno, hledání nových cest, jimiž se básnický jazyk může ubírat. Během tiskové konference mě však zaujala ještě jedna, zdánlivě nezajímavá, informace. Roman Pospíšil ze společnosti Pioneer Investments, díky níž je s cenou spojena čtvrtmilionová finanční odměna, prohlásil, že by novináři měli víc psát o tom, kdo sponzoruje tu kterou literární akci. Prý pak budou soukromníci kulturu více dotovat. Tak schválně!


Eva




Státní cena za literaturu a překladatelské dílo - skutečně zasloužená


Státní cenu za literaturu získala letos spisovatelka a významná literární
teoretička Daniela Hodrová. Za překlad Shakespeara byl oceněn Martin Hilský. Druhý jmenovaný, široké veřejnosti pravděpodobně známější, je největším současným českým odborníkem na Williama Shakespeara, ale překládal i jiné britské a americké autory. Přednáší anglickou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Daniela Hodrová, která se po teoretické stránce zabývá zejména koncepty literárního prostoru, prošla znatelným vývojem: od velkolepých témat jako „iniciační román“ a „město“ se přesunula ke konkrétnějším tématům např. „Chvále schoulení“. Většina románů Daniely Hodrové, včetně posledního s názvem „Vyvolávání“, se odehrává v Praze v jakémsi magickém bezčasí, kde se setkávají živí s mrtvými.


Markéta




Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.
(22. 10. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3076


Budou se v Česku znovu stát fronty na knihy?


Aneta Rebernaková
( aneta.rebernakova)
Ve většině knihkupectví v České Republice si datum 13. 10. 2011 označili v kalendáři velkým vykřičníkem. Chystaly se speciální plakáty, knihy se rovnaly do přehledných komínků a mnozí knihkupci neváhali připojit k této slavnostní události i nějakou tu slevu. Vrátil se totiž nápad již z dob TGM, který má velké ambice – vytvořit novou tradici.
Dovedete si představit, že byste stáli před knihkupectvím několik hodin v přízemních mrazech a netrpělivě čekali na otevření, abyste si mohli opatřit novou knihu Umberta Eca nebo Petry Soukupové? Takovou vlnu zájmu dokáže dnes způsobit jen nový díl Harryho Pottera. Ale nebylo tomu vždycky tak. U nás jsou tyto nekonečné fronty spojené spíše s centrálně řízenou distribucí knih za minulého režimu, ale v Evropě patří i v současnosti k moderní společnosti.

U nás tentokrát projekt iniciovalo nakladatelství Kosmas. Jak říká ředitel Josef Žák, vychází z modelu, který již desetiletí funguje ve Velké Británii: „Inspirace pochází z Velké Británie, kde již řadu let mají tradici tzv. super Thursday – každý rok tam první čtvrtek v říjnu vychází množství zajímavých novinek od populárních autorů.“

Očekávání jsou různá: zvýšení zisku, růst mediálního zájmu, veřejná podpora knižního trhu… Výstižně je shrnul majitel nakladatelství Kniha Zlín Marek Turňa: „Jeden prokazatelný úspěch si Velký čtvrtek může připsat už teď - fakt, že devět nakladatelství dokázalo zapomenout na vzájemnou konkurenci a spojit se k akci, která má přínos nejen pro ně, ale především pro čtenáře a celý knižní trh." Spojilo se celkem 9 nakladatelství z celé republiky – Academia, Argo, Eroika, Garamond, Host, Kalich, Kniha Zlín, Mladá fronta a Nakladatelství Lidové Noviny.

Velký knižní čtvrtek má rozhodně co nabídnout – první souborné vydání trilogie Souostroví Gulag, novou knihu světového mystifikátora Umberta Eca, dílo nositele Nobelovy ceny Maria Vargase Llosy, nebo nový román držitelky ceny Magnesia Litera Petry Soukupové. Celkem se jedná o deset titulů, které pomyslně odstartovaly podzimní knižní sezónu. Tematická náplň je opravdu pestrá, takže si na své přijde opravdu každý – od dětí, které zaujme Komisař Vrťapka, žen, kterým je věnována Nevěra po americku, až po milovníky detektivek s detektivem Harrym Holem.
Během prohlížení seznamu titulů vyvstala otázka, proč mezi desítkou nejočekávanějších titulů není i nový počin Michala Viewegha Mafie v Praze, který vychází ve stejném období. Podle informací Literárních novin (http://www.literarky.cz) zřejmě nedošlo k plánované dohodě s vydavatelem.

Redakce LitENek se bude snažit přinést kompletní recenzi Velkého knižního čtvrtku, takže se máte na co těšit. V tomto čísle najdete Martu v roce vetřelce (Petra Soukupová, HOST), Pentagram (Jo Nesbo, Kniha Zlín) a Úvahy na prahu tisíciletí (Tomáš Halík, NLN).
Na programu byla i řada doprovodných akcí, kterých se zúčastnili i autoři, respektive autorky – Petra Soukupová, Jana Šiklová a Martina Formanová. Kromě autogramiád zahájila knihkupectví i zajímavými cenovými nabídkami. Například řetězec Neoluxor při koupi některé z knih rozdával dárkové poukazy.

Pokud tedy nevlastníte ani jedinou knihu z Velkého čtvrtku, neváhejte. Podle knihkupců byl o akci poměrně velký zájem, tak se třeba můžeme těšit i na druhý ročník. A co si budeme povídat, ať už to zní jako klišé nebo ne, dnešní doba je dobou počítačů a internetu, a proto každá takováto akce zaslouží minimálně velkou pochvalu.


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.

Velký knižní čtvrtek

Velký knižní čtvrtek


(23. 10. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3084


Alternativní festival Na Cestě – Revolucí k dnešku


Anna Doupovcová
( ladislav.vitous)
Opava ve dnech 9.-12. listopadu ožije již pátým ročníkem divadelního festivalu Na Cestě. Přehlídka amatérského a studentského divadla, doporučená třinácti z třinácti dramaturgů, nese letos podtitul Revolucí k dnešku. V programu festivalu jsou k nalezení představení činoherní, loutková, taneční a také představení inscenovaného čtení. Hosty jsou převážně soubory, které se účastnily v loňské divadelní sezóně mnoha soutěží, mezi ty známější patří bezesporu Divadlo DNO s inscenací Kdopak by se Boha bar či loutkové Divadlo Líšeň s přestavením Putin lyžuje. Za zmínku pak stojí soubor Přeseděla jsem si nohu, který vystupuje s inscenovaným čtením a jehož členové jsou studenti oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo na Slezské Univerzitě v Opavě. Studenti tohoto oboru rovněž stojí za organizací celého festivalu.
Připraven je pestrý doprovodný program v podobě workshopů a seminářů na divadelní téma, komponovaný večer poezie či koncert jazz-rockové kapely Way Out. Budete-li mít cestu do Opavy, rozhodně nepromarněte možnost navštívit festival Na Cestě. Jak samo logo letošního ročníku napovídá, bude to bomba.


Více na www.naceste.unas.cz.
(7. 11. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3101


Kulhánek podepisuje!


Anna Doupovcová
( ladislav.vitous)
Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost

Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost (zvětšit)
Jiří Kulhánek je kultovním autorem české fantasy, čtenáři se na jeho knihy chodí ptát do knihkupectví dávno před vydáním a v samotný osudný den stojí fronty před obchody, aby pak mohli odcházet s nosy zabořenými do svého nového úlovku. Před několika dny se na pultech knihkupců ocitla dlouho očekávaná novinka Vyhlídka na věčnost. Kulhánek je dobře znám svou neochotou vystupovat na veřejnosti či podávat rozhovory, skrývá se před davy a masami lidí, stejně jako se většina jeho hlavních hrdinů skrývá před spoustou nepřátel. Proto bylo pro většinu čtenářů velkým překvapením, když se proslechlo, že by se měla konat jeho autogramiáda. Je to vskutku událost století, kterou si připravilo knihkupectví Luxor a každý správný fantasy geek by na ní neměl chybět. Neváhejte proto 23. 11. vyrazit do Luxoru na Václavském náměstí, možná už tuhle šanci nikdy mít nebudete!
(14. 11. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3103


Amor omnia vincit

Láska je univerzální, avšak milování individuální. (Marie Curie-Sklodowská)
Anna Doupovcová
( anna.doupovcova)
Hra Blanche a Marie od švédského dramatika Pera Olova Enquista byla ve svém teprve druhém českém provedení uvedena 5. listopadu ve Studiu Z Městského divadla Zlín. Její režie se ujala mladá talentovaná režisérka Anna Petrželková, nominovaná na cenu Dosky v kategorii Režijní objev roku, a v hlavních rolích se představila Kateřina Liďáková a Marta Bačíková.
Již malý prostor samotného studia vyvolává v divákovi tíseň. Scéna na jevišti znázorňovala tři stěny nemocničního pokoje stejně tak dobře jako tři stěny vysokoškolské posluchárny, tři stěny hotelového apartmá stejně jako tři stěny chemické laboratoře, tři stěny křehkého ženského světa, kde fungují zvláštní pravidla, která muži pozorují shora zpoza plexiskla, stejně jako tři stěny světa, kde se ženy a muži potkávají, střetávají i míjejí. Několik stovek bílých rukávů košil, kterými jsou tyto tři stěny pokryté, jen umocňovalo pocit nemocniční sterilnosti, chladu a nesvobody. Oproti studené bílé jednotvárnosti jsou postaveny pestré barvy žluté a růžové či blyštivé flitry, vyjadřující pocity vášně, radosti, klidu, použity jsou však střídmě. Na tomto místě je nutné zmínit, že scénograf opravdu věděl, co dělá. Žádné rušivé přestavby, žádné dlouhé hudební prodlevy, kdy sedí diváci ve tmě sálu a očekávají, co velkolepého se stane.
Na jevišti se setkává šest postav a každá tam má své místo a důležitou úlohu. Blanche Wittmanová (Kateřina Liďáková) vypráví pomocí deníků svůj příběh o vědeckém pátrání po atomové váze lásky a o svém platonickém vztahu s ošetřujícím lékařem Jean-Martinem Charcotem (Gustav Řezníček). Jak se v příběhu střídají kapitoly, tak i Liďáková střídala svou podobu. Velkou bílou krabicí na kolečkách, do které se uzavírala, je znázorněno, že ke sklonku života zbylo z Blanche po mnoha nutných amputacích končetin jen jakési živé torzo. Wittmanová bývala označována za královnu hysterie a Liďáková věrohodně hrála veškeré projevy této nemoci – třes, křeče, zmítání, primitivní reakce, předstírání.
Marie Curie-Sklodowská, kterou na jevišti ztvárnila Marta Bačíková, je vědkyně milující matematiku, fyziku a chemii. Oproti impulzivní Blanche působí chladně a nepřístupně. Příběhy Marie a Blanche se neprotínají, přesto však jsou tyto dvě ženské postavy přítelkyněmi a navzájem si pomáhají. S každým by dokázal pohnout pohled do růžového pokojíčku, ve kterém sedí dvě panenky v květovaných šatech a mají čajový dýchánek. Která z nás žen nikdy nechtěla být v pohádce? Když Marii vstoupí do života nový muž, tají všechny ledy, avšak podvědomě cítíme, že šťastný konec nemůžeme očekávat. Idyla praská jako nafouklá bublina a hlediště opět svírá tíseň a pocit křivdy.
Hra divákům předkládá dva netradiční příběhy o lásce. Nejen o lásce partnerské, o lásce mezi mužem a ženou, ať už je skutečná nebo platonická. Vypovídá také o lásce k vědě, o mateřské lásce, kterou člověk cítí, i když matka zemře nebo ruka, které se kdysi dotkla, musí být odloučena od zbytku těla, o přátelství. Jsou před nás velmi umě postaveny otázky tázající se na smysl a původ citu, na hranice lidskosti. Kruté scény, kterými jsou znázorněny lékařské postupy tehdejší doby, mohou působit velmi nepříjemně, v celkovém kontextu jsou však nezbytné, má-li divák vidět ucelený obraz. Velmi přesvědčivé herecké výkony všech protagonistů a hudba Maria Buzziho, která pomáhá celou inscenaci dotvářet, zapříčí, že divák odchází ze studia s opravdu silným divadelním zážitkem.


BLANCHE A MARIE. MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN. PREMIÉRA 5. 11. 2011. REŽIE: A. PETRŽELKOVÁ. HRAJÍ: K. LIĎÁKOVÁ, M. BAČÍKOVÁ.

(25. 11. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3109


Scéna - Bylo


Anna Doupovcová
( anna.doupovcova)
„I cesta může být cíl“ – Divadelní festival Na Cestě


Již po páté se studenti Slezské univerzity v Opavě zhostili organizace divadelního festivalu Na Cestě… a již po páté úspěšně. Festival, který proběhl 9.-12. listopadu a sloužil jako přehlídka převážně amatérských divadelních souborů, byl určen jak pro studenty Slezské univerzity, tak i pro divadelní kritiky či širokou veřejnost. Každý si mohl v programu vybrat z široké nabídky představení známých i méně známých. Z těch nejzajímavějších se sluší jmenovat soubor DUO podprůměrných s představením Ksichtbook/čekání na Zuckerberga – jednoaktová hra o Facebooku a rozpadu mezilidských vztahů, inscenace Putin lyžuje od Divadla Líšeň, která pojednává o nástupu Putina k moci a o směřování Ruska k totalitnímu režimu, a v neposlední řadě také Divadlo Dno a jeho hra HOSPODIN aneb Kdopak by se Boha BAR vyprávějící ty nejstarší biblické příběhy v hospodském prostředí. Po večerech bylo možné účastnit se autorizovaného čtení v kavárně Evžen či koncertu jazz-rockové kapely Way Out. Pro nadšené diváky zajímající se o divadelní řemeslo byly připraveny dopolední workshopy: jeden zabývající se scénografií, kde si účastníci mohli zkusit přípravu hry o Petru Panovi, a druhý s náplní dramatické výchovy a ukázkou toho, jak se dají divadelní techniky využít v praxi.
„Ačkoli jsme již od prvního ročníku věděli, že nás příprava festivalu čeká a nemine, byli jsme překvapeni množstvím práce, kterou jsme museli odvést, většinou na poslední chvíli. Navzdory všem nenadálým událostem, se kterými se při pořádání takové akce musí počítat, však festival proběhl z našeho pohledu velmi úspěšně,“ uvedla jedna z organizátorek Eliška Seveldová, studentka třetího ročníku Kulturní dramaturgie.




Deváté srdce - pohádka pro odvážné děti


Dramaturgové činohry Národního divadla pravidelně zařazují do repertoáru pohádky různého charakteru. Ať už je to slovenská pohádka Radúz a Mahulena, stále hojně uváděná a navštěvovaná, Lucerna českého klasika Aloise Jiráska nebo dobře známý příběh o Sněhové královně v hlavní roli s Miluší Šplechtovou. Na konci listopadu měla ve Stavovském divadle premiéru hororová pohádka Deváté srdce. V titulních rolích se divákům představují tváře dobře známých českých herců, jako je František Němec, Vladimír Javorský, Jan Hartl nebo David Matásek, i tváře nové - Radúze Máchy, absolventa JAMU, Igora Orozoviče, absolventa DAMU. Režisér Juraj Herz nám předkládá klasický příběh boje dobra se zlem, kde samozřejmě statečnost a láska vítězí nad podlostí, záští a chtíčem. Často střídané avšak velmi jednoduché kulisy dodávají celé scéně na pohádkovosti a výkřiky dětského publika vytváří příjemnou atmosféru.


DEVÁTÉ SRDCE. ND V PRAZE. PREMIÉRA 25. 11. 2011. REŽIE: J. HERZ. HRAJÍ: RADÚZ MÁCHA, IGOR OROZOVIČ, LUCIE ŽÁČKOVÁ, PAVLA BERETOVÁ.




Drábkova Koule se koulí z Radioservisu na CD


David Drábek, který v minulosti absolvoval studia filmových a divadelních věd na Palackého univerzitě v Olomouci, je v současné době uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové. Proslavil se zejména svým rozhlasovým debutem Vykřičené domy z roku 2007, za který získal v roce 2008 Cenu Prix Bohemia Radio. V letošním roce vysílal ČRo 3 – Vltava jeho novou rozhlasovou hru: Koule. Hra je jakýmsi pásmem vzpomínek bývalé atletky, která v rádiu vede rozhovor s moderátorem. Ztvárnění hlavní postavy atletky Mileny se ujala Pavla Tomicová, role moderátora se zhostil Jan Vondráček. Hra se pro svou komičnost a autenticitu stala nejoblíbenějším diváckým pořadem roku. Nyní ji na CD vydává Radioservis Českého rozhlasu a vyšla také knižně v nakladatelství Akropolis či v souboru her s názvem Aby se Čechům ovary zachvěly.




14e Festival du film français 2011


V listopadových dnech, konkrétně mezi 24. a 30. listopadem, proběh v České republice čtrnáctý ročník Festivalu Francouzského filmu. Filmy se nepromítaly jen na území hlavního města Prahy, ale do festivalu se zapojily také České Budějovice, Olomouc, Brno, Hradec Králové, Ostrava, Pardubice a Plzeň. Po dobu šesti dnů byly pražským milovníkům francouzského filmového umění otevřeny kinosály Světozor, Lucerna, Cinestar Anděl a Kino 35 Francouzského institutu v Praze. Celková návštěvnost kin se vyšplhala na 18 079 návštěvníků po celé republice. Mezi nejvíce navštěvované snímky patřila klasická Knoflíková válka režiséra Ch. Barratiera uvedená v předpremiéře nebo Melancholie diskutovaného režiséra Lars von Triera. Celý festival byl vhodně doplněn doprovodnou výstavou v Pasáži Lucerna, která byla volně přístupná od 1. do 30. listopadu a nesla název Platnu kreslí svět.


Anna Doupovcová


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.

(4. 12. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3130


Scéna - Bude


Anna Doupovcová
( anna.doupovcova)
Street life


V podvečer 17. prosince proběhne v pražské Vzorkovně vernisáž výstavy fotek Davida Těšínského, jehož specializací je dokumentární fotografie. Výstava ponese název Street life/Život na ulici a potrvá přesně měsíc, tedy do 17. ledna 2012. Fotky, které bude možno shlédnout, jsou převážně ze série "All along the Watchtower", kde jsou ve středu pozornosti lidé závislí na drogách, a také ze série "Prolonged weekend in Paris", která je, jak název sám napovídá, obrazem života v Pařížských ulicích.
Vernisáž proběhne 17. 12. 2012 od 20.00.


STREET LIFE.VZORKOVNA, PRAHA 1. 17. 12. 2011 – 17. 01. 2012.




Zbojníci – hrdinové, nebo zločinci?


Pražské Národopisné muzeum v Letohrádku Kinských se od 27. května 2011 pyšní výstavou, která je zasvěcena karpatským zbojníkům. Ačkoli měla být tato výstava s titulem „Zbojníci – hrdinové, nebo zločinci?“ ukončena již na konci listopadu, pro velký zájem a návštěvnost je prodloužena do 26. 02. 2012. Autoři se při jejím koncipování zaměřili na oblast západních i východních Karpat, jedná se tedy o území České republiky, Slovenska, Polska a Ukrajiny. K vidění jsou především předměty pro zbojníky nepostradatelné, tedy zbraně. K hojně zastoupeným exponátům patří valašky, nože, pistole, kabely a čutory. Vystaveno je také několik relikvií, tedy památek na živoucí zbojnické legendy.


ZBOJNÍCI – HRDINOVÉ, NEBO ZLOČINCI? NÁRODOPISNÉ MUZEUM – MUSAION. PRAHA 5. 27. 05. 2011 – 26. 02. 2012.




Setkání osamělých písničkářů


Občanské sdružení Unijazz u nás funguje od roku 1987 a sdružuju všechny zájemce o hudbu nejrůznějších žánrů. Od roku 1997 vznikla pod jeho záštitou v Jindřišské ulici čítárna Unijazz, ve které je možno posedět s přáteli stejně jako prolistovat nejnovější kulturní periodika. Scéna Kaštan, která se nachází v pražských Dejvicích, je scénou Unijazzu, která nabízí pestrý program filmových i divadelních představení, projekcí fotografií, besed a přednášek a také koncertů. Jednou z takových akcí bude na konci prosince koncert Osamělých písničkářů. Jedná se o volné sdružení hudebníků, kteří se pravidelně střetávají a koncertují právě na prknech Kaštanu. Mezi dobře známá jména patří třeba Jiří Dědeček, Lenka Dusilová nebo Petr Nikl.
Koncert začne ve 20.00.


VÁNOČNÍ SETKÁNÍ OSAMĚLÝCH PÍSNIČKÁŘŮ. KAŠTAN. PRAHA 6. 21. 12. 2011.




OLD IDEAS – Leonard Cohen
Již šedesát let si slavný kanadský muzikant Leonard Cohen svým hlasem podmaňuje publikum. Tento básník, spisovatel, zpěvák a výtvarník vydal celkem 12 knih a prodal přes dvacet milionů alb. Ve svých prozaických i hudebních textech se dotýká mezilidských vztahů, duchovního života, politiky. 30. ledna 2012 mu po osmileté pauze vyjde nové CD s názvem Old Ideas. Jedná se patrně o nejvíce duchovně otevřené Cohenovo dílo, které obsahuje deset songů zaobírajících se nejtěžšími životními okamžiky. Nahrávání alba začalo již v lednu 2011, ale náročný zpěvák nechce nic uspěchat. Mezi desítkou písní, které se na CD ocitnou, bude také Lullaby a The Darkness – hity, které zazněly, na jeho nedávném turné.


COHEN, LEONARD. OLD IDEAS. 30. 01. 2012.


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.

(4. 12. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3131


Poezii psát, poezii kreslit, poezii žít

Sloučení neslučitelného(?)
Markéta Jakešová
( marketa.jakesova)
V Domě U Kamenného zvonu u Staroměstského náměstí probíhá výstava grafik, maleb a rukopisů Bohuslava Reynka. Kdo ji nestihl mezi trdelníkem a svařákem, má čas v době povánočních slev a asi i chvíli po nich až do 29. ledna.
Ó Maria, Ježíš jest těžký, já to vím, ale ještě jej chvilku pochovej na klíně, více toho potřebuje než umíme pochopiti, rány mu oblož fialkami svých truchlivých pohledů, skloň nad ním svá prsa, hrad a pramen pokoje, a připomeň mu, že ještě dnes bude v ráji…

Pieta na dvoře. B. Reynek

Pieta na dvoře. B. Reynek (zvětšit)

Otevřením dveří druhého patra Domu U Kamenného zvonu vchází návštěvník do Petrkova, rodné vesničky básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka. Drobné akvarely a kresby tužkou v první místnosti nijak zvlášť nezaujmou, ale tvoří příjemný přechod mezi Staroměstským náměstím a Reynkovou poezií.
Kdo byl Bohuslav Reynek? Narodil se v roce 1892 v Petrkově, kde žil téměř celý život, s výjimkou deseti let, kdy po svatbě s francouzskou básnířkou Suzanne Renaudovou cestoval mezi Petrkovem a Grenoblem. Ve své rodné vsi také roku 1971 zemřel. Do obecného povědomí se dostal pravděpodobně především svými expresionisticky-sprituálními básněmi, ale významné jsou též jeho básnické překlady z němčiny a francouzštiny, například básně Georga Trakla a dílo jeho manželky. Hlavním těžištěm výstavy jsou však samozřejmě jeho kresby, malby a grafiky.
Když milovník umění projde krajinou Petrkova, dostane se k básníkově rodině a jemu samému na expresionistickém autoportrétu ve stylu Oskara Kokoschky. Z cyklu Domov dýchá útěcha tiché zbožnosti při domácím slavení křesťanských svátků.
Bohuslav Reynek vydal deset sbírek poezie, poslední jedenáctá – Odlet vlaštovek – vyšla až posmrtně. Sbírky se tiskly pouze v bibliofilských vydáních až do roku 1969, kdy vyšlo první souborné vydání jeho poezie. V době normalizace se básník zabýval hlavně novou technikou suché jehly a živil se překlady.
Návštěvník se noří do vnitřního prostoru a do skrytějších hlubin básníkovy duše. Tři grafické cykly Vánoce, Sníh a Pastorale ukazují i přes idyličnost scén tíhu Kristova božství. Černobílé tisky dramatizují svatozář v protikladu k temné noci. Pašijový cyklus, Job a Don Quijote ukazují bídu a bolest. U Piety leží zdechlá kočka nebo potkan, Jidáš poznává hrůzu své zrady, vera icon zobrazuje nikoli smířeného Boha, ale trpící lidskou bytost.


Bože, nechoď, nechoď již tak zbědován!


Salome není krásná mladá tanečnice a hlava Jana Křtitele nemá pokojný výraz světce. Judita není bojovnice na straně dobra, ale vražedkyně. (Někdo si možná vzpomene na Alfréda Kubina – též zároveň spisovatele a grafika –, jehož výtvory jsou však příliš přímočaré a explicitní.)
V samém srdci tohoto patra se nachází umělec sám. Co návštěvník očekává, že ve filmu z roku 1969 (tedy natočeného dva roky před básníkovou smrtí) uvidí? Šíleného démona? Introvertního ztroskotance? Omyl. Jak žije básník? Sympatický sedmdesátník sedí u kamen a odpovídá: No, jako každej jinej... A jaký ohlas měla výstava kolem 30. roku v Pardubicích? Asi nic moc – nikdo nic nekoupil, já jsem byl tehdy v Grenoblu, takže vlastně ani nevim. A jak se vám líbilo v Louvru a v kavárnách v Paříži? V Louvru je toho strašně moc a do kavárny jsem ani nevlez.


Reynkova zbožnost se odráží v jeho poezii, ale poezie pro něho nejsou jen verše. Poezie je způsob přemýšlení, stav mysli, který může své uplatnění najít v různých formách. U Reynka se poezie projevila dvěma různými cestami, které byly – jak on sám tvrdí – na sobě navzájem zcela nezávislé. A tak tedy nikdy neilustroval své vlastní básně, zatímco básně své manželky jednak překládal, ale i ilustroval.
Když se návštěvník zamyslí nad koncepcí celé výstavy, vlastně tomuto záměru odporuje. Právě proto, že Reynkovy grafiky a básně se na ní doplňují a jsou vystavené vedle sebe. Ale zřejmě to jinak nejde: I přes čtyřicet let starý film je kompilací rozhovoru s básníkem samotným, recitací jeho veršů a záběrů na jeho výtvarná díla.
Výstava je neuvěřitelně příjemným a poetickým zážitkem až na tento drobný logický rozpor, jemuž se ostatně ani my zde neubráníme.


Markéta Jakešová


Výstava Bohuslava Reynka, Dům U Kamenného zvonu.
(19. 12. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3146


Bude

Oscaři a Projekt 100
Hýsková, Rebernaková
( dominik.melichar)

BUDE


Projekt 100 v novém hávu


Projekt 100, který od roku 1995 přivádí do tuzemských biografů artové filmy, reaguje na nízkou návštěvnost v minulé sezóně a mění svou podobu. Namísto ucelené putovní přehlídky pošle letos do kin vždy po jednom filmu ve čtyřech distribučních blocích: 12. ledna byl projekt zahájen americkou klasikou – legendárním muzikálem West Side Story, evropský blok reprezentuje od března koprodukční Bohémský život, za kultovní snímky 90. let vtrhne v květnu do kin britský Trainspotting a úspěch české nové vlny připomene v létě Věra Chytilová se Sedmikráskami. Od postupného uvádění si organizátoři Projektu 100 slibují zejména lepší možnost propagace jednotlivých filmů a celkové zpřehlednění pro odbornou i širokou veřejnost.


Tereza Hýsková


Zlatí hoši už za pár dní


Nejen pro všechny filmové fanoušky připomínáme, že 26.2. budou v Hollywoodu předány zlaté sošky Oscar. Ačkoli se do užší nominace nedostal český zástupce Alois Nebel, bude rozhodně na co se dívat. Vrací se totiž legendární moderátor Billy Crystal, který k udílení Osarů prostě patří. Další jméno podílející se na přípravě večera zní Hans Zimmer. Bude dolaďovat hudební složku večera.
I letošní nominované snímky se mohou těšit známými jmény. Rozhodovat se bude mezi Meryl Streep (The Iron Lady), Georgem Clooneym (The Descendants) či Bradem Pittem (Moneyball) a za režii třeba Woody Allenem (Půlnoc v Paříži). Bitva mezi nejlepšími snímky rozděluje filmový svět již nyní. Nejvíce nominací získal film Martina Scorseseho Hugo a jeho velký objev (11) a to včetně té za nejelpší film. Hned za ním je kolega téměř němý The Artist s 10 nominacemi.


Aneta Rebernaková
(9. 1. 2012, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3177


Bylo

Japonci, Němcová, Rudolf a Palach
Strachotová, Rebernaková
( dominik.melichar)
BYLO


JAPANESE WEEKEND
V druhé polovině ledna (20.-26.ledna 2012) proběhl v pražském kině Lucerna jubilejní pátý ročník festivalu japonských filmů a kultury, EIGA-SAI 2012. Výrazně rozšířený ročník zaujal nejen filmovými počiny legendárního japonského umělce Kitano Takeshimy, kterému byla letošní akce věnována, ale i rozsáhlým doprovodným programem zaměřeným především na rodiny s dětmi. V průběhu japonského víkendu byla návštěvníkům představena tradiční kuchyně, v dílnách otevřeny kurzy kaligrafie, origami a stínového divadla a zpřístupněna výstava Ikebana – Škola Sogetsu.
Filmového fanouška potěšila retrospektiva děl Kitano Takeshimy (Zatoichi, Achilles a želva, Urážka), pravé nadšení pak vyvolala archivní řada legendárních snímků z let 1950-1980 (Bouřlivák, Balada o Narajamě, Červený kapesník, Lázně Akicu).
Ozvěny festivalu proběhnou v první polovině února v Plzni a Brně.


Silvie Strachotová


150 LET PO NĚMCOVÉ
Přesně tolik uplynulo 21. ledna od smrti slavné spisovatelky Boženy Němcové. K uctění její památky a připomenutí jejich děl se po celé ČR konala řada kulturních akcí. Nejvíce ale v České Skalici. Vedle křtu knihy Sedmero pohádek s ilustracemi Evy Skořepové se Společnost Boženy Němcové vydala i do Prahy na Vyšehrad, kde proběhla pieta u jejího hrobu. Také Americký klub dam připravil v budově Senátu ČR kulturní program.
Česká televize 19. 1. uvedla nový dokumentární film Obrazy ze života Boženy Němcové, kde si spisovatelku zahrála Lenka Vlasáková. Prolínají se zde ukázky z života Němcové a promluvy literárních vědců v čele s Jaroslavou Janáčkovou či Libuší Heczkovou. Podobně uctění památky uchopil i Český rozhlas, který vysílal tematický pořad s čtením úryvků z děl.


Aneta Rebernaková


RUDOLF NA HRADĚ
Na počest výročí úmrtí císaře Rudalfa II. se na Pražském hradě otevřela veřejnosti výstava s názvem Pocta Rudolfu II. Proběhla v rámci Příběhu Pražského hradu od 21. do 29. ledna a ukazovala císaře z různých úhlů. Vrcholem výstavy pak bylo vystavení pohřebních artefaktů spojených s Rudolfem II. K vidění tak byla kopie pohřební rakve, pohřební oděv či insignie. Doprovodný program nabízel vedle filmových rojekcí zabývajících se například jeho alchymistickým zájmem i přednášky a menší epozice v dalších prostorách Hradu.
To vše bylo ke shlédnutí za symbolických 20 korun.


Aneta Rebernaková


FF UK PŘIPOMÍNÁ PALACHA
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy představila k výročí 43 let od upálení studenta Jana Palacha nový multimediální projekt. Patronát nad ním převzala známá filmová režisérka Agnieszka Holland, která se věnuje ve své tvorbě i významným osobnostem jako Rimbaud, Beethoven či Jánošík. Byl také spuštěn web www.janpalach.cz, kde lze najít jedinečné fotografie a audiovizuální materiály, z nichž některé spatřují světlo světa vůbec poprvé.


Aneta Rebernaková


(9. 1. 2012, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3178




© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek