Povodeň, velká voda, zima , to jsou charakteristiky pro tento den. Při cestě na bohoslužbu jsem se díval na vylité Labe a litoval všechny postižené. I od nás jedna kolegyně z altu nemohla přijet, neb drželi celou noc pohotovost (okolí Vestce).
Byly však i veselejší chvilky. Na faře nás čekalo před rozezpíváním i pohoštění, bohužel coby řidič jsem tekuté nemohl a jídla jsem od vánoc přecpán. Po rozezpívání jsme se přesunuli na kúr, o kousíček teplejší, než na půlnoční. Též bylo znát slunce, které na nás svítilo. A to veselé - Cink,cink na začátek bohoslužby a varhany nikde. Sbormistr to s přehledem zvládl, hrál varhanní part i stíhal hlavou a případně i volnou rukou nástupy. V průběhu Kyrie dorazily na všechny strany se omlouvající varhany bylo po problémech, mohli jsme se tomu jen smát (a kdyby mne tolik nebolel hexnšus, smál bych se).
Další průběh byl bez problémů, pozorně jsme s velkými náskoky sledovali nástupy, abychom se vyvarovali drobného prohřešku, který se nám povedl přes necelým týdnem v Nymburce.

Kromě poděkování muzikantům se musím opět zmínit o Panis Angelicus v podání Lenky Pergelové a Ivety Soběslavové. Vystoupení bych charakterizoval jako povedené, byť muzikálně mi daná mše žádné uspokojení či potěchu nepřináší. Výtku mám i k malému počtu ženských hlasů, soprány byly asi jen 4!

Fota jsem bohužel nedělal, měl jsem problémy sám se sebou, tedy se svými zády.