Návštěvě předcházela mohutná přípravná činnost, jejíž hlavní zátěž odnesla Maruška H. Gró prací začalo  v pátek, kdy se nakupovalo a připravovalo pohoštění. V pátek moje smůla slavila svátek, ale naštěstí platilo do třetice všeho zlého. Nicméně pátek vyhražený na poslední úklidové práce ( a to jsem chtěl ještě vymalovat koupelnu) jsem z části strávil na silnici čekaje na opraváře - auto odmítlo dobíjet.
Takže veškeré nervózní doklízení proběhlo až v sobotu ráno..... jako obvykle.
V sobotu v 10:30 jsem s vypucovaným autem vyrazil na sraz k Janoušku, kde již v kuchňce zuřily přípravné práce na společenský večer. Po chvíli čekání jsme se dozvěděli o malinkém (přes hodinu) zpoždění, ale v klidu jsme si ve stínu užívali jarního sluníčka:

Dle času fotografie jsme se v půl dvanácté konečně dočkali a nastalo vítání:

Po bojovém rozdílení v Janoušku jsme si konečně rozebrali hosty a vyrazili k domovům s hlavním úkolem  "oběd". Po obědě jsme díky zpoždění spěchali na zkoušku do poděbradské Kovárny. Poděbrady byly plné aut (byla nějaká) pouť. Samozřejmě jsem hned po zaparkování zjistil, že smoking visí doma  u vchodu... Zachránili mne rodičové, z nichž se posléze stalo asi 10 procent diváků (nepočítám-li nás).
Po rozezpívání jsme ještě chvíli užívali na nádvoří sluníčka a pak již začal koncert.
Snímky jsou z rozezpívání míšeňského sboru:

Na naše vystoupení jsem byl nesmírně zvědav, neb program byl stejný (jen s prohozením prvních dvou písní, aby soprány nezačínaly nejhorším náporem) jako na Kálikově Nymburce (první koncert BMČ) , kdy se moje kritika tohoto vystoupení  setkala s nebývalým ohlasem. Ale stalo se, co jsem předpokládal, dopadlo to dobře.  Pěvecky jsem byl spokojen, neudělali jsme tam žádný výpadek, pokud něco bylo, já jsem to díky akustice a postavení ve druhé řadě neslyšel. Škoda, že jsem nenahrával. Výhrady mám jen k méně divácky ( a i pro mne ) snesitelnému repertoáru, ale ty jsou již v předchozím kalik2003.html.
Díky malé přestávce jsme se snadno usadili v poloprázdné Kovárně a v klidu vyslechli míšeňský sbor. Vystoupení lze charakterizovat jednou větou - zpívali s radostí .
Na závěr koncertu bylo  společné vystoupení obou sborů.  Poslední písní Tancuj, tancuj, vykrůcaj oba sbory roztleskaly publikum.
Po malé svačince v domovech a procházce do nymburského Kulturního domu začala společenská večeře. Jídla i pití bylo k nesnězení a k nevypití ( a to bylo jídlo i víno vynikající ). Celý večer se tančilo ( k tanci hrál kolega Josef S.),

občas jsme něco zazpívali (s radostí tentokráte i my), chvíli zpíval i německý sbor. Zapomněl jsem uvést , že překladatelskou činnost zabezpečovala opět Marienka (na prvním dalším snímku). Během večera se nám podařilo zdolat i klasický trapas, kdy jsme měli hory jídla a na ně jen několik vidliček. Naštěstí díky bleskové jízdě do Poděbrad se vidličky brzy přivezly...
Nafotil jsem přes 300 fotek, většinu za večer a je těžké z toho udělat výběr, přesto jsem zkusil výběr:

A od stolů:

Kolem půlnoci jsme zahajili úklit zkazitelného a nechali se odvézt domů.
V neděli po snídani následovalo nakládání zavazadel a odchod na prohlídku Nymburkcity, část kolegyněk zabezpečila úklid po včerejším večírku.
 

Pejsek se jmenuje Charlie a byl po celou dobu zájezdu velmi hodný. Sobotní koncert strávil v klidu za jevištěm, společenského večera se nezúčastnil (asi si nebyl jist s kroky foxtrotu a valčíku).
Po přejezdu do Poděbrad následoval společný oběd v Konibaru a po něm jsem se díky svým dalším povinnostem musel rozloučit.
Dalšími body programu byla prohlídka Poděbrad a plavba parníkem po Labi.

Věřím, že se hostům u nás líbilo a že jsme si neudělali ostudu, či spíše naopak jsme udělali dobrý obrázek o kulturním životě u nás. Největší poděkování by mělo patřit Marušce H. za perfektní přípravu celé náročné akce,  Marience za průběžné překládání ,  Josefu H. za plavbu na parníku a ostatní zařizování. a celému sboru za množství neviditelné drobné práce, která potvrdila jeho "bojeschopnost".
 
 

Dokumentace: přes 300 fotek, audio ani video jsem díky nedostatku rukou netočil.