Doufal jsem, že někoho uženu, abych se svým špatným slohovým nadáním dále nezostuzoval tyto stránky, ale nikdo se zatím nepřihlásil. Omlouvám se tedy a píši:

    Vyrazil jsem se svými spolucestujícími raději již v devět ráno, abych zdokumentoval příjezdy ostatních. Po malé zajíždce jsme cílový objekt snadno našli. Ve dveřích jsme však již byli očekáváni uvítacím výborem ve složení S.V. (tenor) a 4-5 x sklenička whisky. Musím přiznat, že složení uvítacího výboru mne nesmírně potěšilo a svým způsobem naznačilo, že soustředění bude stát za to. Stálo!!!  Ale to zase již předbíhám. Vložím tedy raději obrazovou dokumentaci vítacích procedur:

Po skrovném obědě nastala první  zkouška. Celkově jsme v průběhu soustředění z nových skladeb cvičili první dvě části Laburdova Magnificat in Fa a na vánoce malou mši od V. Mýtného. Ze starších skladeb jsme opakovali některé části Mozartovského Requiem , vytáhli jsme opět na světlo Velox Amoenum od Jana Nováka a Old Folks at Home upravený od A. Dvořáka a z loňského soustředění skladbičku Siya Hamba. Po zhrubnutí našich hlasů v posledních dnech (po čem asi) jsme opakovali i oblíbený sbormistrův Elijah Rock . A samozřejmě jsme připravovali  program na čtvrteční koncert zastoupený např. Bendlovou mší , Benedictem z Dvořákovy Lužanské, spirituály atd..
Po večeři následovala další krátká zkouška a pak již první fv. Ten můj skončil až kol jedné v noci při poslechu CD a likvidace rajské šťávy ředěné nějakou zdrobnělou vodou.
Ráno začalo rozezpíváním s naším letošním hostem - Doc. PaedDr. Danielou Mandysovou:

První dny soustředění bývají vždy poznamenány mrzutější náladou, protože nové věci ještě neumíme, zní to většinou hrozně a na dirigentovi je vidět, že už by moc rád, abychom to uměli a on aby na tom mohl dělat více umělecké práce. Večer klasický fv, tentokráte zakončený půlnoční koupelí ve studené vodě bazénku.
V pondělí jsme měli vzhledem k horší předpovědi počasí na další dny volno, tj. zpívalo se až od 16:00.  Původní záměr - PR.EL (starý vtip, pro neznalé JeštěD)
nevyšel, protože v pondělí dopoledne nejezdí lanovka, tak jsem se trhnul od hlavní skupiny, která zamířila užívat dne u vodopádů nad Josefovým Dolem,  a vyrazil směr Královka-Bedřichov-Nová Louka-Kristiánov-přehrada-hospoda naproti nádraží. Tu nás máte v posledním uvedeném místě:

Stihnul jsem to i s první svijanskou jedenáctkou za necelé 4 hodiny, ale protože jsem G-typ vyrazil jsem po obdržení klíčů od pokoje od svého spolubydlícího se převléci a doplnit tekutiny Gambáčem v bližším kulturním zařízení u Anděla, kde jsem samozřejmě též nalezl malou část našeho kolektivu. Po odpoledním a večerním zpěvu následoval poslech nahrávky naší Lužanské (natočené ve Zlonicích), a díky DM jsem si poprvé zazpíval za doprovodu počítače (midi) a ženského hlasu Dvořákovo "O sanctissima" . Úspěšný den i večer nemohl být zakončen jinde, než půlnoční koupelí v bazénku.
Teď to vypadá, že jsme se jindy, než v čase duchů nekoupali, ale není to pravda, ba jsme se i opalovali:

V úterý jsme se již začali připravovat na čtvrteční koncert. Samozřejmostí se též staly individuelní čtvrthodinky hlasové přípravy v poobědním i jiném čase pod vedením  DM, které považuji a jistě ne sám za největší přednost či výhru letošního soustředění. Hlavním bodem úterka však pro mne věčně hladového byl večení táborák spojený s opékáním uhlovodanových pochoutek. Pozdější části (zpěv lidovek) jsem se nezúčastnil, mohu jen přeneseně uvést, že se všem večerní zpívání u táboráku líbilo, zatímco já si v klidu dospával resty předchozích dní, abych měl dostatek juchavé nálady na dny (večery) příští. Alespoň fotky na přiblížení:

Středa, pro mne pracovním názvem stolička a sněhulák (dirigent mi za to někdy poprávu zbije), jinak den oslav jeho narozenin. Po každé regulérní zkoušce následovala neoficielní zkouška upravené skladby Bohuslava Martinů Sestra Travička (dle perfektního návrhu Ivany T.) a tradiční oslavné písničky v podání Josefa Husáka, letos s refrénem pro celý sbor. (Samozřejmě bez účasti dirigenta.)  Večerní zkoušku jsme tedy hned na začátku zvrhli , nejprve Josef H. za klavírního doprovodu Josefa S. a pohybově zpěvného doprovodu celého sboru popřál svojí písní :

Následovalo přání a předání dárku - balíčku velkých nuget:

Místo před sborem a u klavíru pak zabrala Ivana T., pod jejíž vedením jsme provedli recesi na téma písně Sestra Travička. Možná bych mohl zkusit popsat průběh.
Začínají basy ponurými hlasy zpívat Tráva  ...tráva   ...tráva . Postupně se přidají se svými šeptavými  přednesy další hlasy např. tráva, hadi, šustí, šustí. Do množství zvuků přidá Elena B. pár výkřiků . Vše se na povel utne a po vteřince ticha všichni  syčí. Následuje předehra a sbor zpívá jednohlasně travička zelená....
Pak hrozným tenorovým hlasem Elena B  odzpívá první část, další pak Honza P. Vše je doprovázeno různými pazvuky (otvírání vrat bllll, mlaskáním.mňam.) i pohybovými variacemi, znázorňujícími rybu nebo pohyby sek fik:

Následuje v moll travička zelená, není moje potěšení..... Závěrečnou část opět začíná bas , tentokráte radostným Sláva...sláva...sláva a přidávají se ostatní hlasy s výkřiky už je tuhej apod, na povel se vše protáhne a ukončí. No nám i posluchačům se   podle množství smíchu prodloužil život alespoň o měsíc. Skladbu jsme opakovali ještě jednou večer pro účely natáčení a pak v menší sestavě ještě poslední večer soustředění.
Asi jsme dost odzbrojili dirigenta Tomáše:

(Takhle jsem ho smát se snad ještě neviděl.),  že jsme během následující večerní zkoušky jen v rychlosti projeli následný koncert a zavelelo se slavit. Přípitek byl šampaňským, pak se toho pilo moc (neměl bych pořád mluvit jen za sebe???). Josef S. přinesl a nainstaloval své varhany a spustil taneční směsice. Při následné veselici jsem propotil dvě trička . Za připomenutí ještě stojí sólo pro dirigenta, kdy někdo zavelel "změna pohlaví" a chudák Tomáš si musel zatančit se všemi námi ošklivými chlapy. Ale pár žen jsme mu též dopřáli, neb výkřik "změna pohlaví" zazněl ještě několikrát.
K připomenutí by jistě ještě stála sólová vystoupení Eleny B. a Marušky H. (Psíček Johník) a imitace rockové skupiny za pomoci hudebních nástrojů (PET lahví) a mikrofonu (šroubovák) v podání JM a spol.
Zkrátka byla to zatím nejlepší a nejpodařenější oslava Tomášových narozenin.
Při čtvrtečním kalném ránu spojeném s ochraptělými hlasy bylo naštěstí rozezpívání milostivé a zkouška jen krátká, abychom si odpočali před odpoledním koncertem v Tanvaldě, kam jsme se před šumburský kostel kolem půl čtvrté odpoledne všichni sjeli. Koncert se myslím docela povedl, k úsměvu patří změna režie koncertu, kdy jsme v půli měli přejít venkem  na kúr k odzpívání částí s doprovodem varhan. Bohužel bouřka a pořádný liják nám pořadí trochu otočil a my se od kostelních dveří museli vrátit a pokračovat . Nepovedl se však počet diváků - 2 rodinné příslušníky jsme si přivezli z Josefova Dolu, další tři příbuzní přijeli z Poděbrad, dva diváci byli z farnosti a překvapením byla návštěva paní správcové ze Světlé s maminkou, u níž jsme se soustředili před dvěma lety a my chlapi dodnes vzpomínáme na velké porce výborného jídla z jejich rukou.(Nesmazatelný zápis!)

V pátek si již všichni se smutkem uvědomovali blížící se konec hezkého soustředění. Někteří (a některé) odjeli kvůli svým povinnostem již v tento den, takže se nezúčastnili večerní hospody a následného posledního večírku, kde se povídalo mnoho veselého, zpívala se znovu Travička a spousta dalších  hezkých lidovek.
V sobotu se odjíždělo (do 9:00 jsme měli vyklidit pokoje), takže se už necvičilo. Někteří(ré) ještě vyrazili na borůvky:

 

Závěr: Srovnám-li soustředění s loňským, o němž se říká, že bylo velmi povedené, jeví se mi jako ještě lepší. Největší zásluhy na soustředění má nepochybně Slávek V., který chatu sehnal a zařídil, Dana M., která nás trpělivě učila zpěvu a nebyla stranou žádné legrace. A kromě sbormistra, který snad byl spokojen, že svůj program nácviku stihnul, musíme poděkovat za korepetici ještě Ivaně T. a Josefu S.:
 
 
 

Statistiky: S:9, A:8, T:5, B:3
Audio nahrávky: koncert v Tanvaldě, písničky na oslavu narozenin (Travička a píseň JH), a rozezpívání s DM.
Foto : skoro 700 fotek,  ty už mám spolu s rokem 2001 vypálené na CD
 
 
 

Jako přídavek (nebo abych to na příští soustředění nezapomněl) přidám refrén přání sbormistrovi od JH.

Povstaňte kamarádi,
začněte jásat a hrát,
ať nám zůstane mladý,
náš drahý kamarád.
V té době co je s námi,
náš Hlahol rozkvétá,
kéž pro něj naše zpívání,
byla by útěcha.