Kdybych měl krátce charakterizovat - zatím nejpovedenější akce této sezóny.

Ráno - budíček ve 3:50. Správně , za deset minut čtyři a nakonec jsem byl rád, že jsem si přivstal.
O hodinu později jsem již krokem jel směrem Lysá pro paní varhanici a další dvě kolegyňky z Lysé. Mlha dosáhla úrovně krájitelnosti , náladu jsem měl na bodu mrazu, neb jsem se bál, abych vůbec dojel a přivezl všechny bezpečně a včas. Pustil jsem si rádio Classic. Hráli Dvořákovu Lužanskou, tedy skladbu, kterou jsme měli o pár hodin později zpívat i my. V mžiku se mi zlepšila nálada a v pořádku jsme včas dojeli do Nymburka. (ještě jsme vyslechli dvě Biblické písně  a Te Deum, které jsme před několika lety též zpívali.)
Když přijel autobus, pokusil jsem se pana řidiče poplést a ptal jsem se ho, zda jede s tím zájezdem na Karlštejn. Zmátl on mne, neb mi vysvětlil, že jede do Litoměřic.Nakonec jsem se dohodli na Lounech a vyrazili jsme.
V autobuse jsem ihned načal JB. Pak jsem šel odnést do přední části autobusu nějaké noty a když jsem se vrátil, láhev byla pryč a nikdo se k tomu nepřiznal. Tak mne trápili a nechali hledat po celém autobuse až do Prahy, než mne ji vrátili.
Cestou jsem ještě čile posílali SMSky zmrzlým zpěvákům, co měli přistoupit až v Praze.
Do Loun jsme dorazili s malým zpožděním, vyzkoušeli jsme si postavení na kůru, natáhl jsem mikrofony a šli jsme se rozezpívat na faru. (a vystát dlouhou frontu víte kam).
Mše začala, Kyria a Gloria se nám povedla, Credo jsme trochu pokazili, ale dál už jsme se o to víc snažili a poslouchatelné to jistě bylo. Vinu bych nejspíše viděl v našem zpoždění (díky mlze) a tím , že jsme díky tomu nestihli zvukovou zkoušku (hrozně špatně jsem slyšel ostatní hlasy a musel jsem se přestěhovat až k altu, abych viděl na diriginta) .
Ke konci mše jsme byli pozváni dolů, kde pan farář předal kytice sólistům, dirigentovi a paní varhanici a všem poděkoval:

Pro pořádek musím dodat, že mše byla věnována Antonínu Dvořákovi a že při ní ještě zazněly v podání našich sólistů i některé Biblické písně a Ó, sanctissima. A ještě, že kostel se mi nesmírně líbil, jak svou stavbou, tak i upraveností světlostí a čistotou.
Doufejme, že nás tam ještě někdy pozvou.
Nemůžu opominout ještě , co sem nepatří - žertovná příhoda. Začátek Benedictus, hrají samotné varhany, dirigent nikde.
Paní varhanice musela začít sama bez dirigenta. Všichni ostatní trnuli, jak to zvladnem zazpívat, na druhou stranu již v tuto chvíli jsme to jako žertovnou vložku mnozí prožívali. Vysvětlení bylo jednoduché - pan dirigent si šel upravit oblečení za varhany před naším předstoupením před publikum . Samozřejmě přesně věděl, kolik taktů do nástupu basového sboru chybí a včas přišel v doprovodu našich úsměvů.
Po mši jsme se fotili:

Bohužel nevyšel prostřední obrázek z panoramatu, tak se omlouvám těm, kdo stojí veprostřed.
Po mši jsme byli pozváni naproti na faru, kde bylo již připraveno občerstvení (já sám jsem pro jistotu nesnídal, abych nezpíval s plným břichem), které jsme všichni přivítali a vydrželi tam skoro dvě hodiny. Mezitím se ještě část odvážnjších vypravila na věž. Jak bylo vidět ukazuje následující foto - pohled na náměstí:

Ještě pár snímků z hostiny a můžeme vyrazit směrem Citoliby:

Citoliby.
Pro mne, ctitele varhanního zvuku, který měl asi největší zásluhy na mém zájmu o hudbu, je to samozřejmě pojem z gramofonového alba. a též je spojené se jménem skladatele Kopřivy.
Nic mimořádného, takže fotky z a z okolí kostela sv. Jakuba st.:

Peruc.
Malou zajížďkou jsme se dostali do Peruce k památnému dubu, kde snad podle pověsti prala Božena Oldřicha (nebo jak to tenkrát bylo) Vyfotili jsme se, zazpívali Dolinu a spěchali za obědem do Zlonic:


Pod dubem, za dubem.......

Zlonice.
Bylo kousek po 14:00 a spěchavě jsme se vyřítili na zamluvený řízeček v blízké restauraci.
Další se nám nepovedlo hned záhy.
Měli jsme zamluvenu prohlídku Dvořákova muzea a přilehlé Varhaníkovny, kde mistr jako kluk docházel za účely různými.
Čekali jsme čekali:. A nic. Druhý hlavní vchod byl za rohem a tam jsme byli čekáni....
I poslechli jsme si od správkyně muzea velmi podrobnou  a zajímavou přednášku, prohlédli si pár pamětihodností  z mistrova života i z poměrně bohatých Zlonických hudebních dějin a skoro neradi šli na zvukovou zkoušku do kostela, jak to bylo zajímavé.
V kostele jsme se stihli několikrát přestěhovat, neb jsme buď byli na sebe dost namačkáni, nebo jsme se neslyšeli, nebo jsme neslyšeli sólisty. Kousek po 17:00 koncert uvedla paní správcová z muzea. Krásně se nám zpívalo, snažili jsme se dodržovat pokyny, které nám sbormistr stále trpělivě opakuje a myslím, že jsme zazpívali Lužanskou doposud nejlépe. Navíc jsme hráli přesilovku (tak 40:17, co jsem zhora viděl a spočetl)
Ještě další zlonické snímky:
Sólo soprán a vedle jak jsem se nejdřív mačkali:

Kostel Panny Marie Nanebevzaté jistě zasluhuje foto. A uvnitř je krásně vymalován.

Paní varhanice s pomocnicí:

Zpáteční cesta proběhla v klasickém duchu dojídání a dopíjení zásob. Byť patřím k těm, co cestu zpět prozpívají, letos chybělo něco či někdo, kdo by to rozjel. Ale legrace byla.
Protože jsme do Prahy doskákali skrz zácpu, v Praze vysedající využili zastávky u benzínky na Veleslavíně a přestoupili na tramvaj. Uvnitř Prahy najednou všichni koukáme a vedle nás jede tramvaj a v ní sedí naši kolegové a vůbec si nás nevšímají. Ihned jsme začali na sebe upozorňovat jak žáčci 3.b. Chvíli jsme se navzájem předjížděli za bujarého veselí a mávání našeho autobusu, odezva z tramvaje však byla velmi nesmělá a decentní, až nám tramvaj na Letné ujela.

Čísla a údaje:
Audionahrávky: V obou kostelích, z té druhé se pokusím vytvořit CD
Fotodokumentace: Přes 130 fotek.

Dirigent: ing. Tomáš Pergel
varhany:  Jana Hrdličková
Sóla: Sylva Čmugrová - alt, Jana Ryklová - soprán, Ladislav Elgr tenor a ing. Jiří Sebera bas
Soprán 10,  Alt 11, Tenor 5 , Bas 6+1 (+/- 10%)

Audionahrávky: V obou kostelích, z té druhé se pokusím vytvořit CD
Fotodokumentace: Přes 130 fotek.

Poděkování: Sólistům, neb to bylo super!

Paní varhanici Hrdličkové z Milovic a kolegyňce z Lysé, která obsluhovala registry a otáčela noty,
kolegyni Aleně z benešovského sboru a příteli Jakubovi z Bohemiachoru, že si to s námi zazpívali,
panu sbormistrovi, neb jest vidět (slyšet), že nás občas něco nadře.
A na závěr Jirkovi, který to všechno velmi pracně zorganizoval a ještě zpíval jak basové sólo, tak sborový part: