Kde jsem byli? Ve středisku evangelické církve Sola Fide v centru Janských Lázní:

Čím se soustředění vyznačovalo? Hrozně rychle uteklo, účastníci se rychle obměňovali a měli jsme dost koncertních zpívání.
Takže podrobněji.
Sobota: Po příjezdu a ubytování jsme otestovali nedalekou hospodu  Lesní dům, kde jsme si i zazpívali:

Po klasické výborovce již začala první zkouška a pokračovala i po večeři. Letos jsme nacvičovali dvě písně od Edvarda Hagerupa Griega a mši od Bendla:


V neděli dopoledne zkouška , odpoledne výlet na Černou horu. Nahoře se přivalila směrem od Sněžky bouřka, a tak jsme cestou dolů trochu zmokli. Po večerní zkoušce jsme trochu ujeli - ukázalo se, jaký dojem na nás udělala Dvořákova Lužanská mše. Byť jsme si na ni noty s sebou brát neměli, většina je měla a po zkoušce jsme si ji celou projeli. Hezky jsme se vyřvali...
Před spaním jsme se (někteří) ještě hezky prošli v bouřce.
Pondělí ráno dorazil sbormistr i s rodinou ( a Ludmilkou), sbormistři i korepetitorka si nás rozdělili a Grieg i Bendl šel do nás pěkně pod tlakem .
V úterý byl den oslav a prvního koncertu. Přes den se klasicky zkoušelo. Po večeři pro nás přijela kolegyňka z Trutnova a kolona šesti vozidel vyrazila nejprve do Maršova pro povolenky ke vjezdu, a pak již do kopců do  Malé Úpy.
Zpívali jsme v nejvýše položeném kostelíčku v Čechách v kostele sv. Petra a Pavla na Malé Úpě:


Koncert jsem  nazval Koncert pro Moniku a byl věnován k narozeninám mých dvou přátel - sbormistra  Tomáše a kolegyňky Moniky, díky níž jsme si v kostele mohli zazpívat. Jak kostel, tak okolí se nám velmi líbilo. Vnitřní akustika kostelu byla sboru přívětivá - krásně jsme se slyšeli, hezky se nám zpívalo. Zkusil jsem to provizorně nahrát přes počítačové mikrofony a snad z toho bude i CD. Po koncertu jsme vyjeli ještě kousek výše a pozorovali západ slunce. ( I tam jsme si zazpívali):


Ven z chráněné krajinné oblasti se kolona dostala až u přechodu s Polskem. Po návratu do Jánek jsme si udělali večírek na oslavu dirigenta. Moc (jako loni) jsme to bohužel nerozjeli, protože budova byla sice vnitřkem dobře zvukově izolována, ale venkem jsme patrně rušili a tak jsme to museli zrušit. (nebo převést na pokoje a plynule tišeji pokračovat):

Ve středu jsme měli výletní den. Část šla na Sněžku, část se jela koupat, někdo na tůře sbíral i houby. Já osobně jsem s 1 sopránem a 1 altem vyrazil na kolech směrem Albeřická jeskyně. Byl jsem jí stejně nadšen jako když jsem ji viděl poprvé. A ten zvuk, když jsme si ve vstupu v přístupné umělé části jeskyně zazpívali... Tady by to chtělo uspořádat koncert. Jen přístupová cesta není moc pohodlná, dokonce bych řekl, ž eje nebezpečná. Cesta zpět vedená přes hospůdku Na zastávce nebyla špatná, škoda že se kolegyňkám nechtělo šlapat nahoru do Jánek.
Ve čtvrtek jsme se připravovali na koncert v Evangelickém kostele vedle naší budovy. Jako hosté se koncertu zúčastnili i pan Jiří Pakandl (varhany)  a  slečna Jana Šilerová( violoncello) .


Koncert měl vysokou návštěvnost, inu lázně a snad se nám i povedl, byť jsme již na hlasivkách pozorovali únavu. K mým žertovným vzpomínkám jistě bude patřit i to, že se mi při vystoupení kolegy ing. Sebery (2 Biblické písně)  poštěstilo šlapat varhany a pěkně jsem se bál, abych mu to náhodou nepokazil.
Přes den jsme se ještě byli podívat do Trauče (mého dřívějšího bydliště, jinak Trutnova) na koupaliště a nakoupit pohoštění na "večerní přípravu na pátek" (samozřejmě existovala i příprava na neděli, pondělí, úterý, středu a čtvrtek).
Pátek - jako vždy zkoušky. Navečer jsme vyrazili do Kostela p. Marie v Trutnově, kde jsme doprovodili bohoslužbu :

Závidím trutnovákům takový kostel. Uživil by i dvojnásobný počet zpěváků, byť jsme ho snad svým zpěvem zvládli vyplnit.
Alespoň jsme mohli v některých skladbách opustit pp a zpívat spíše f (dozvěděl jsem se,  že český překlad je filně a že ff znamená ftrašně filně). A na kůr by se vešly i dva sbory včetně orchestru. Jen na varhanách zůstával viset nějaký tón. O zkoušce jsem si nás byl chvilku poslechnout dole (čekaje na pana faráře) a byl to pěkný zvuk.
Ještě foto části sboru před kostelem:

Po zkrácené cestě Trutnov - Janské Lázně - Trutnov - Janské Lázně (i já mám sklerózu) jsme zasedli k rozlučkovému večírku


(skončil ve 2:00, ale já jsem odpadl o hodně dříve při paměti svých řidičských povinností dalšího dne).
V sobotu byl pak již jen odjezd:
Statistiky: 2 sbormistři, 1 korepetitorka, 11 sopránů, 6 altů, 4 tenoři a 5 basů, bohužel se někteří překrývali a tak jsme na poslední koncert měli jen 3 alty a nemohli jsme dát oblíbenou Bogorodicu.
Natočil jsem jen koncert v Úpě, zato fotek je kolem 400.

Zpívali jsme (nejčastěji):
In nomine Patris (M. de Falla), Smuteční Anthem( H.Purcell), Graduale (L. Janáček), Cantate Domino (H.L. Hassler),
Ave verum Corpus (W. Byrd), Bogorodice, děvo, raduj sa (S. Rachmaninov), Pater Noster (N.A. Rimskij-Korsakov)
Go tell it on The mountains, Sometimes I feel, Oh, Freedom.
Lidovky : Mikulecká dědina , Jede sedlák, Pijácké   apod.

Poděkování: Ludmilce, že vydržela spát při našich zkouškách a někdy i koncertech:

a panu sbormistrovi, který stíhal zvládat sbor i Ludmilku..
Obzvláště musíme poděkovat panu Jiřímu Pakandlovi, že pokryl část zkoušek, kdy ještě nedorazil náš sbormistr a hlavně za to, že nás naučil pár pěkných písní (zvláště jednu africkou, která mi díky rytmu zní v hlavě doteď)
Dirigenti:

A samozřejmě i tradičnímu hostu ze sboru Benešovských učitelek - Aleně Kovaříkové, která se letos ujala korepetice žen (byť jsme se ji snažili marně přetáhnout ke korepetici do basu):

 
Závěr v jedné větě:  Kam pojedeme za rok?