Bylo nebývalé teplo, pro tuto roční dobu. Po kouskách jsme se scházeli a zpočátku to vypadalo, že se nic konat nebude. Pak ale dorazila dýně :

a po další půlhodince postupně dorazil i lampionový průvod. Zazpívali jsme mimořádně zpaměti :
Louny
Podzim
Jede sedlák
Plovi
Oh, freedom
Go, Tell it
a šli na zkoušku. Spolu s námi se rozešel i průvod. Nevím jak jsme byli slyšet (venku to bohužel nikdy nebývá moc ono), ale ohlasy z rozcházejícího se průvodu moc optimismu nedodávaly. Ono se to tam moc nehodilo. Ono je vůbec divné, jak se vrháme na svátky cizích velmocí, snad abychom se jim zalíbili a na druhou stranu k nim získávali odpor stejně jako k nařízeným oslavám z dřívějších dob. Snad si to někdy zapamatujeme. (tomu nevěřte).
Alespoň jsme se rozespívali a zkouška mohla začít sice pozdě, ale rovnou s nácvikem.

Ještě optimističtější dovětek, známému se to líbilo, jen si stěžoval, že když stál dál, tak jsme přes šum davu nebyli slyšet.

Sláva!