Též jsme stihli okoštovat z demižonu "mléko starců". A pak se již začali trousit hosté.
Fanfáry z Libuše však zazněly (po několika telefonických urgencích) až po půl hodině zpoždění , kdy ceremoniář přísně dbalý programu z pozvánky konečně mohl požádat dirigenta o tóny na předepsané písně a po nich nastalo blahopřání:

Po připomínce ceremoniáře, že dnešní den je též významný pětasedmdesátými narozeninami pana Josefa Štěrby (bas) a svátkem Jolany (soprán) proběhlo ve zkrácené stočtyřicetiminutové formě něco mezi školením proti chemickému poplachu , reklamou na stavební spoření a nedělní sedmičkou - prostě proslov presidentky sboru.
My hladoví a mlsní jsme však dali před rétorickým uměním přednost bílé zabijačkové polívce s kroupami a posléze i několika porcím vepřového kolena:

Již tehdy jsem si uvědomil, že se to nedá sníst. Pak začaly sladkosti (3 druhy trubiček a velké množství koláčů, věnečků a jiných zákusků) . Musel jsem zkonstatovat, že nad námi oslavenci zvítězili a vzdát to přechodem na stravu v kapalném skupenství. Gastronomické testy jsme prostě nezvládli.
  
Naštěstí pak zněl již jen zpěv. S příchodem tmy a zimy byl zapálen oheň. Kvůli nedostatku dřeva kolega Vaněk nejprve rozboural dřevěnou kůlnu a později pokácel i dva stromy .

Oslava se podařila, konec byl druhého dne ještě za tmy.
Děkujeme tímto jak oslavencům , tak obslužnému personálu (manželky, dcera) , kterým jsem ty hrozné hromady nádobí vůbec nezáviděl.

Z večera byla pořízena fotokumentace i videodokumentace, nedoporučujeme však k zhlédnutí osobám mladším 40 let.
Další fota:

Pan Štěrba při projevu (rady padesátníkům)

    
Čekání na mňam.