Proběhlo finále rockové soutěže
Wethes
Sobota 19.03.2005 byla ve znamení několika akcí, po lokálech na celém okrese se slavilo Josefa, v Ostravě byly vyhlášeny výsledky ankety Anděl 2004 a v kulturním domě v Nymburce zněl rock. Devátý ročník vyhledávací soutěže Rock Nymburk 2005 má svého vítěze, pražskou kapelu Projekt Parabelum.
Po šesté hodině odpolední zástupci všech kapel za dohledu poroty vylosovali pořadí, ve kterém se pak představili divákům. Půl sedmá a kulturák byl až podezřele prázdný, to má své výhody jako je volno na baru a mimořádná svoboda při výběru místa na sezení. „Nevím co se děje, ale když jsem se před osmi lety přistěhoval, tak byl Nymburk hodně rockovej, víš jako Polabská sklizeň a na to jsem strašně rád chodil“ prozradil mi jeden z pořadatelů v pravděpodobném očekávání nezájmu diváků.
Pražská kapela Black Pearl na pódiu smutně sledovala prázdný sál, začali hrát a jak přibývalo not, sesypávali se diváci. Hudebníci sice místy až nebezpečně zabrousili do mělkých vod zábavového metalu, ale přesto uhranuli hlouček posluchačů a donutili je k tanci.
Následující trojice muzikantů ze skupiny Mirek Broum band předvedla sebevědomý výkon a mocná zvuková hradba se dostávala až pod kůži. „Broume, vohul si to kombo“ hulákal baskytarista na frontmana Mirka Brouma, který své jméno propůjčil celému uskupení. Kapela, hlásící se k odkazu grungeových kapel z počátku devadesátých let, zapůsobila syrovostí nejen hudební. Vzkazy divákům jako např. „teď zahraje čůrák sólo“ či „a je tu nějakej zkurvenej, teplej punkáč jako my?“ pronesené s patřičnou arogancí působily velmi rockově. Při písni „Nejsem gáj“neodolal všem známý, pivař a chuligán Ritchie a vyjádřil svůj názor. Ne že by tak nedělal již předtím, ale nyní arzenál citoslovcí a jiných zvířecích projevů vyměnil za přímou akci. Vysvlékl do naha a pouze v pánských tangách skákal do strhujícího tempa. Okamžitě se kolem něj vytvořil posvátný kruh o průměru pěti metrů, objektivy regionálních novinářů konečně našly svůj cíl, přítomné ženy žasly a poté jej připravily i to málo, co na sobě měl. Nahý tanečník se zřítil k pódiu, kde ležel na zemi mezi vajgly jako unavený válečník.
Z Kutné Hory přijeli neopunkové Banánové rybičky, oproti vystoupení předešlé kapely působili uhlazeným, sympatickým dojmem a poprvé se na pódiu objevila hudební hravost a radost. Název kapely stojí za to rozebrat, v prvním plánu samozřejmě tušíme souvislost se zábavným programem paní Haliny, tím ale nekončíme, zpěvákem a baskytaristou je Jakub Ryba, syn slavného otce jazzmana Pavla Jakuba Ryby a rázem dostáváme plán druhý, poněkud rafinovanější. Závěr vystoupení jsem trávil akademickou debatou se členy kapely Ananás kúsky o tom, na základě čeho jsou vybíráni účastníci soutěže a jestli je možný hudební přesah do alternativních hudebních směrů.
Veselou rozvernost rybiček vystřídali Fousy Moudžou Rajzin z Kladna s příjemně unavenou náladou čišící z jejich hudby. Vtipné okultní texty, v inspirativní atmosféře hudby 70. let a undergroundu, odhalovaly nadhled a hráčskou jistotu všech členů kapely. Banánovitou řežbou zaplněný sál se přesunul k baru, alkohol horem, dolem a přes tepavý ruch rozhovorů se snášely dozvuky dění na pódiu. Diváci, potažmo i hlasující si vybrali přestávku. Role přestávkové kapely značně ovlivnila budoucí rozhodování diváckého hlasování.
Fousy z pódia vymetl chrudimský Chocholate Jesus, energická kapela s výraznou zpěvačkou a podobnými hudebními kořeny jako předešlá kapela. Zakousnutí do čokoládového ježíška zní velmi vánočně, ale nenechme se zmást. Živelností zpěvaččinou rozvášněný kotel tanečníků skákal až se stropu a hudebníci stimulující atmosféru dokázali udržet. Samozřejmě několik uchvácených mužů bylo odklizeno k baru, aby načerpali síly, ale většina návštěvníků se ocitala na sále. Slovní hříčky ve funkových rytmech působily přirozeně a nakonec byl výkon kapely odměněn vítězstvím v diváckém hlasování.
Projekt parabelum využil efekt změny a živelnost vyměnil za patos, rozmáchlé gesta a pocit virtuálního prostředí zahalený do kouřové clony. Jednoduché texty připomínající pokřivené slogany zapadaly do až elektronicky strojového rytmu kapely. Inspirativní vzory Projektu Parabelum jsou snadno identifikovatelné, ale celkový projev doplněný o téměř až robotí strnulost nenudil. Nevhodné vniknutí diváka na pódium suverénním způsobem vyřešil zpěvák Carlos, za což byl později ohodnocen porotou.
Kouř se vyhrnul ze sálu do foyer a před přímá světla předstoupil moderátor celého večera Vojta Kladívko. „Rok Nymburk 2005 to má za sebou, viděli jste nejvyrovnanější výkony všech kapel v celé historii, pane jo, porota bude mít těžké rozhodování“ přeháněl, ale publikum na tyto věty čeká a cítilo by se ochuzeno, kdyby je nezaslechlo. Každý sice měj už jasnou představu, koho porota vybere, věděl a dobře tušil, že bude nespokojen. Mezitím porotci v dusné a zakouřené kanceláři sestavovali vlastní žebříčky. Očerstvení, velký talíř nakrájeného turisťáku, chleba, pro zájemce se našel i malý panáček. Zvláštní cenu porotců „za nejtěsnější kontakt s publikem“ obdržel zpěvák skupiny Projekt parabelum, cenou byl již zmiňovaný talíř s turisťákem. Měl jsem na něj chuť.
VÝSLEDKY SOUTĚŽE:
(hlasování poroty)
1. Projekt parabelum
2. Chocholate Jesus
3. Fousy Moudžou Rajzin
4. Banánový rybičky
5. Mirek Broum band
6. Black Pearl
(hlasování diváků)
1. Chocholate Jesus
2. Banánový rybičky
3. Projekt parabelum
4. Mirek Broum band
5. Fousy Moudžou Rajzin
6. Black Pearl
(23. 3. 2005, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2005
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-965