Knihy na mě zapůsobily už v období, kdy jsem ještě neuměl číst. Z té doby se v mé paměti proplétají ilustrace z knihy "Máňa na roztrhání" (autora jsem zapomněl) a fantastické výjevy z výtvarného doprovodu knihy Vladimíra Babuly "Signály z vesmíru", kterou má starší sestra dostala někdy v polovině padesátých let v kolínské knihovně coby nejpilnější čtenářka. V té vzpomínce se spojují obrázky, na kterých dámy lehce ovanuté krajkovými spodničkami s výrazně namalovanými rty a ve střevíčcích na jehlových podpatcích popíjí šampaňské s postavami vznášejícími se v beztížném prostoru ve vesmírných stanicích a na jejich nádvořích (pozdější interpretace: architektura spíše připomíná Atlantidu). Babulu jsem později zkoušel číst: bez těch dam to byla nuda.

Už jako čtenář jsem byl velkým příznivcem edice Knihy odvahy a dobrodružství z nakladatelství SNDK: Ransome, Dumas, Stevenson, Cooper atd. Zajímal jsem i o verneovky a mayovky. Mayovky v mém jinošském věku nesměly v Čechách vycházet, ale každé pondělí se objevovaly za výkladní skříní kolínského antikvariátu pana Straky. Byl to fascinující pohled: výkladní skříň na náměstí v obchodu v podloubí barokního domu plná dobrodružné literatury z první republiky. Spousta knih s Burianovými ilustracemi, s obálkami naznačujícími ta největší tajemství.

Zážitek s lehkými dámami byl tedy vytěsněn dobrodružstvím.

Kolem patnáctého roku však můj zájem o dobrodružný žánr poklesl.

Na otázku LitENek tentokrát odpověděl:

JIŘÍ KAMEN, spisovatel

Litenky č. 4/14, roč. 2004/2005