WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
HlucnaSamota.Net
. časopis . : . . hudba - mp3 .
Jak se žije... Káče v Nizozemsku - život au-pair

Jak se žije ... Káče v Nizozemsku III.



Jedu s rodinku na vylet na jihozapad Holandska az k pobrezi do Verre, coz je jedna historicka vesnicka, maji tam kostel. S kulatou vezickou, a vratama jako od stodoly. No pekne hnusny, musim rict. Rodina me pak hodi do Middelburgu, coz je takove hlavni centrum teto oblasti zvane Zeeland. Po te si odjizdi neznamo kam, a ja se toulam Middelburgem, maji tu peknou radnici, vypada jako z pohadky. Kupuju si zmrzlinu se ctyrma kopeckama, tak to je asi tak moje vzpominka na Middelburg. Cestou jsem na jihozapad jsme minuli tri obrovske hraze. Muj host father dela neco s navrhovanim vodnich staveb, takze mi nadsene ukazuje a vypravi, ze v muzeu, ktere tu popisuje povodne a stavbu techto hrazi pracoval dva mesice. Je to neskutecny, vsude jen voda, voda, a voda. K poslednim velkym zaplavam doslo v Holandsku v roce 1953. Zacalo to v noci 31. ledna, kdyz se ze severozapadu hnala voda smerem k Zeelandu. Doslo k proboreni hrazi na 200 mistech a zahynulo 1835 osob. Trhlinu prehrady se podarilo uzavrit az v zari. Proto se Holandsko rozhodlo venovat veskere finance a usili do stavby trech velkych prehrad. Cela vystavba stala pres 3 biliony eur. No neskutecne penize. Kdyz projizdime po tech hrazich i pocasi nasvedcuje tomu, ze se vetru a desti v teto oblasti {stejne tak i v celem Holandsku} poroucet neda a tak se ani potom te castce nedivim. Obrovsky mraky, co plujou po nebi, se tvari dost nebezpecne.


Z Middelburgu jedu do Goes a odtamtud autobusem do Rotterdamu. Slavnyho mesta, ktery opevuje cela moje rodina. Je nedele navecer, prsi a ja se citim uplne prekrasne. Tak nadherna atmosfera tohohle pro mne zatim neznamyho mesta. Jelikoz nemam mapu, musim chodit a pamatovat si smer, kterym jsem sla. Jak uz jsem psala, co bylo prvni, co me zaujalu v Rottru byly ty zvlastni budovy. Pripadala jsem si jako nekde v "Nju Jorku", mrakodrap pojistovny National Nederlanden a taky hotel Hilton... a vsechny ty dalsi, co ani nevim co je. Mijim nejaky chodnik slavy, sestupuju po schodech k obrovskym lodim a pozoruju je, jsem cela mokra, protoze prsi, ale me to vubec nevadi. Dojdu az k mostu jmenem Rasmus, ktery pripomina labuti krk. Chodim a chodim krivolakymi ulickami a premyslim nad tim, jestli tudy taky prochazela moje mama, kdyz byla mala. Najednou se ocitnu pred Doelenem. Neskutecne slavnou koncertni budovou. Paaani, rikam, tak tady deda hral. Divny stat pred budovou v cizi zemi, kde vas deda pred triceti lety koncertoval s orchestrem a prozil tu svoje nejlepsi leta. Citim se najednou hrozne pysne. V jedne restauraci proti nadrazi si davam pizzu {se sunkou, to abych dohnala absenci masa} a viiinko, po celodennim chozeni se mi poradne nechce ani vstat, a to jeste nevim jaka me ceka zajimava cesta domu.

Tri nedele nekde v Burgundsku jen s tema dvema a host parents, hmmmno to bude zajimavy. Nabizeji mi jet s nima a nebo byt tri tydny sama v dome v Holandsku, a tak jako milovnice Francie nadsene prijimam tu prvni moznost. Maji tam letni sidlo, takze Erik pristi tri nedele praci u pocitace vymeni za praci na zahrade a dome. A tvrdi mi, jak nadherne si u toho odpocine. No to mi neco velmi pripomina... Protoze ma Sterre prazdniny, veskere jeji pozornost se tedy upina na me. A nejmene tyden, dokud neprijede Wilma, me zasypava otazkama na co si budeme hrat: A chces byt maminka? Nebo dite? odpovim... A ona? A chces byt zlobiva nebo hodna? Takze si hrajeme na Staute mama of staute dochter {na zlobivou matku nebo zlobivou dceru} Nosi mi cadeutjeechs {darecky}, ale v tom smyslu, ze to je fakt vsechno i to co clovek nepotrebuje.. proste hra, miluje davat darky. A ja miluju ji. Jinak zjistuju, ze v tehle rodince se neji ani ryby, ach boze. jsem mesic a pul bez masa. Pro mne neco neskutecnyho. Citim se trochu zeslabla, a nechce se mi moc jist. Po navratu z Francie se vse zlepsuje. Jinak do Francie prijizdi hodne pribunych, na navstevu prijde i mistni usedlik jmenem George. Pripomina mi ceskeho Brouka Pytlika. Vsude byl, vsechno zna. Je to Brit, je mu skoro sedesat a ma sestiletyho kluka osmiletou holcicku, s jednou o skoro dvacetpet let mladsi Francouzkou, a ted jsou rozvedeni. No zajimavy chlap. Taky mi tvrdi, ze byl v Cechach, videl tam Nelsona Mandelu a delal rozhovor s Klausem. No tak nejak netusim, co je na tom pravdy. Nevedi to ani moji hostparents, on i dalsi usedlici rikaji neco jineho. Takze se asi pravdu stejne nikdy nedozvim. K rodine taky prijizdi manzelsky par. Tenhle muz se zenou adoptovali dve holcicky z Beninu, jmenuji se Amida a a Milu, takze po zahrade behaj krome nasich dvou jeste jeste dalsi dva bufjes{"darebaci"}. Je to dost zvlastni drzet v naruci cernossky dite. Ne ze bych byla nejaka zaujata proti jinymnarodnostem, ale v nasich ceskych luzich a hajich to neni prece jen tak moc jeste bezne, ze mate za souseda cernocha. Holciny jsou moc sladky, jejich rasta copanky a velky hnedy oci tomu dost pomahaji, aby si je kazdy hned zamiloval.

Po navratu domu delam dalsi vylet do Rotterdamu, s rodinkou navstevujeme Kinderdijk. Jedem na lodi, hmmm supr, to si vazne moc uzivam. Cesta trva zhruba hodinu, najednou si srovnavam v hlave, co jsm vsechno videla, kdyz jsem tu byla poprve. Kinderdijk je misto, kde je {nevim kolik presne} mlynu, a ve vsech krome jednoho se normalne bydli. Ten jeden je pristupny verejnosti. Jinak vsude mozne po Holandsku najdete prave tyto dve rady mlynu v nejruznejsich podobach na pohledech, takze se nemusite bat, ze kdybyste se tam nejeli podivat, o neco prijdete. Na mlyn se muzete jit podivat v kazdem meste. Za maly polatek je vam otevren vstup do mistnosti, kde se drive bezne zilo, mlela se mouka, vyrabela energie, uvidite, jak mlyn pomahal k odvodneni uzemi, no a jestlize vam nevadi nejaky ten schudek navic po docela uzkych schodech, muzete se dostat az nahoru a tam se vam otevre krasny pohled na mesto. Ja jsem se nechala tehle radosti unest v Leidenu, kdyz jsem tam se Sterre podnikla vylet. Diky jejimu neustalemu pokrikovanim na me schnell, schnelll a pokrikovanim me na ni heeel vorsichtig {davej pozor} jsem si pripadala jako mama. V Rotterdamu jeste navstevuju muzeum moderniho umeni Kunsthalle. Kona se vystava Hundertwasser takovych skoro az mozna pohadkove zdobenych domu, ktere jsou jsou vsude po svete, tady byly modely a fotografie ze staveb a planky. Vypada to jako domy, ktere budou staveny v podzemi, obcas vykukuji jen okynka, a strechy jsou porostle travou. Dalsi patro se mi naprosto zosklivilo. Vystavoval tam umelec ze severni Koreji, a bylo tam tolik cervene, ze mi az z toho oci prechazely. Holandane, turisti {tuto zvlastni dobu totiz nezazili a tak jim to asi prislo zajimavy} obdivne obrazy prohlizeli, za to ja znechucene prosla patrem a radeji jsem na Korejce s kladivy a srpy, a Korejky v satcich pracujicich na poli, hodne rychle zapomnela. Pripomnelo mi to udernicke casy v 50. letech v Ceskoslovensku. At zije komunismus! Sla jsem se uklidnit do parku u Euromastu.. no tak to mi moc nepomohlo. Potkala jsem tam cernocha, ktery slecnam olizuje nohy. Tato zajimava prihoda se ovsem nestala jen mne, ale i dalsim... noviny o tom psali. Na pamatku jsem si clanek ponechala. Policie je bezradna, lizani nohou neni totiz prestupek... Fajn, ze se podivny veci nedejou jen v Cechach. At zije policie! Rotterdam, ale hlavne Amsterdam je veskere tehle verbeze plny. Holandsko ma hodne tolerantni zakony, ale kapanek se jim to zacina vymykat. I Holandane se jich boji. Radi mi, pokud muzes, nebav se s nimi, nikdy nevis, co od nich muzes cekat. A je fakt,ze treba v Amstredamu se se mnou do reci davaji jen cernosi, protoze vidi, ze jsem cizinka a taky ve vlaku. No ve vlaku si taky jeste povidam se starejma duchodcema. Tuhle jedu do Roterdamu navstivit rodinne zname, a ve vlacku se se mnou zacne bavit dedousek, co mi vyklada, jak jede na oslavu do Harboru, {jak znamo Rotterdam nejvetsi pristav na svete} a jak delal marinaka a jak je dokonce v muzeu,a hned mi ukazuje na fotce vitrinku, kde je za mlada. Pochvaluje si, ze je tak slavnej a to jeste neumrel..

Delam si vylet do Haagu do Gemeentemuseum, kde najdete mimojine obrazy Mondriana. Kdybyste nahodou nevedeli kdo to je, tak si predstavte bile platno, do toho cerne pruhy a obcas nejake policko vybarvene cervenou, modrou nebo zelenou. Ze uz vite ? Tak to je Mondrian! Jeden z nejslavnejsich modernich maliru v Holandsku. Tady ve Voorschotenu mame asi nejakeho jeho obdivovatele, protoze ma vrata od garaze natrene presne v jeho stylu. Co lidi dneska neudelaji. Ale vlastne to nikomu nevadi. Tady si muzete delat co chcete, oblekat se jak chcete {treba i si vzit kozich v lete- jeden kamarad z Cech diky tomu Holandsko miluje}, proste vsechno a nikdo vam nic nerekne. Proc? Jsme v Holandsku! V tomhle state se libi mnoha lidem, a nejednou uz jsem potkala Cecha, ktery mi rekl, ze si tu chce nechat dat trvale bydliste. Holandsko je takovy raj, ze zacatku mi na nem vadila ta upravenost a usmernenost korigovana vladou a urady, ale postupem casu si zvyknete, a v tom raji chcete potom sami taky zit. Nejen Cechum se libi v Holandsku, ale i Holandanum se take u nas v Cechach moc libi. Dokonce dvakrat jsem v mistnim supermaketu Albert Heijn zaslechla bavit se nekoho o tom, jak byli na dovolene "in Tsjechie". A ze to bylo "heel mooi"{v prekladu moooc hezky}. Holandsko ma s nasi vlast mnoho spolecneho- fotbal {to je vetsinou prvni slovo, ktery z nekoho vypadne, kdyz reknu , ze jsem z Cech a pak hned revoluce}, Naarden a Komensky, no a obdiv k pivu {no konkretne k Heinekenu}. Nejsem znalec piva a ani konzument, ale chlapci z Cech, co jsem je tu potkala mu moc neholduji. Kdyz uz jsme u piva, v Amsterdamu najdete dve ceske hospody. Jedna se jmenuje U Svejka a ta druha je gay klub, ale je to tam v pohode, kdyz na vrchniho s brylemi se jmenem Josef {ooch jak krasne ceske} spustite, ze chcete Budvar nebo Plzen, tak vas bude chapat a nic divnyho si o vas myslet nebude. No a proc by vlastne mel, jsme v Holandsku. A krome tehlech veci, tak se berou i Cesky a Holandane, a pak z toho vzniknou takovi pekni mladici, takze az me nekdy uslysite vypravet o Ronaldovi, predstavte si moc hezkyho kluka s tvrdymi rysy v obliceji a slovanskou jiskrou v oku. Nadherna kombinace. A jeste ke vsemu, kdyz tenhle Cechoholandan zacne mluvit pekne cesky. No to je balzam na dusi, cloveka, ktery se nebavi pres dva mesice s nikym jinym nez s nekolika dospelymi, v anglictine, mluvi zkomolenou holandstinou na ctyrletou cacorku a zvatla ceskoholandskoanglicky na rocni dite. Diky Ronaldovi jsem si snadneji zacala hledat nove kamarady a konecne taky zasla na xchat do mistnosti Holandsko, uz se mi tak najednou po domove vlastne vubec nestyskalo. Takze Ti chlape Dik!

(Holandsko, 16. 9. 2004, 0:00)


vytiskni [=]

Tento článek zhlédlo 5396 párů očí.

Diskuse k článku

Bych neverila, jak si v tom Holandsku uzivas
anonymní uživatel, 20 . 9 . 2004, 11:53
Ahoj, no byt tebou, tak v tom Holandsku zustanu a do zadny Anglie nejedu. Prece jen to tam taky znam, a vim, jaka tam dokaze byt sranda. Takze o tom premyslej.




© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek