WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
Koločavská zastavení aneb Jak to doopravdy bylo s Nikolou Šuhajem? - Hlučná samota - Nymburk jinýma očima
Putování po Ukrajině VI.

Koločavská zastavení aneb Jak to doopravdy bylo s Nikolou Šuhajem?


klokanek


Koločava je vesnice roztroušená po mnoha kilometrech čtverečních, kde prý žije nějakých osm tisíc lidí. V tomto bodě mi nezbývá, než věřit údajům místní paní učitelky a průvodkyně českých výprav Natálky, protože není v lidských silách je ověřit. Jen "Bulvár drúžby", po kterém jsme pochodovali do středu vesnice, je dlouhý několik kilometrů.
A právě v tom středu vesnice, kudy vede jediný vyasfaltovaný bulvár, jsme potkali Natálku. Tahle paní učitelka nám povyprávěla o Koločavě, ukázala nám "Muzéj Ivána Olbrachta", který osobně spravuje, a ubytovala nás za dolar na osobu a noc - kde jinde než ve škole (Pozn.: Dolar je zde jakousi neoficiální druhou měnou. Moc se o něm nemluví, ale všichni ho rádi vidí).

Večer nás Natálka vzala do místního "Kafé", kde se na nás za pultem usmívala jakási babička. Domnívali jsme se, že se jedná o majitelku, leč mýlili jsme se. Babička za pultíkem majitelku jen zaskakovala. Nevěděla, jak nám uvařit čaj, a neznala ani ceny zboží. A protože majitelka se až do našeho odchodu nedostavila, vypočítala cenu vypitých nápojů a zkonzumovaných sušenek Natálka.

A jak že to bylo s tím Nikolou? To už nikdo nezjistí, protože Ivan Olbracht dával místním lidem za jakoukoli historku o něm 25 korun, na tehdejší dobu velké peníze. A místní historky pohotově sypali z rukávu, takže se v tom dnes už nikdo nevyzná. Ale základní věci v knize souhlasí. Asi.

Nejasnosti panují například ohledně Nikolovy smrti. Dokonce podle dvou článků v těch samých prvorepublikových novinách (Rudé právo) byl Nikola zabit jednou sekerou a podruhé kulkou. Račte si vybrat, jisté je, že ho zradili kamarádi.

V Koločavě v údolí Suchar stále žijí lidé, kteří jsou s Nikolou nějak spojeni nebo si ho pamatují. My jsme napoříklad potkali Eržičina syna z druhého manželství, který zrovna sušil seno u chaloupky, kam za ní chodil Nikola. Když jsme k ní konečně dofuněli, museli jsme uznat, že četníci, kteří známého zbojníka honili, to vůbec neměli lehké. Řeknu vám, že být četník, tak bych se jim na to víte co...

(7. 8. 2003, 12:23)

Hlučná samota - Nymburk jinýma očima

© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2003
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-65