Profily rockových kapel Nymburska - 6. díl
Lukáš Trejbal
Masaku Screever je čerstvá krev do oběhu poděbradské scény. Mají v sobě fantazii, velkou dávku mystifikace, je třeba nebrat je až tak vážně. Nemyslím tím samotnou hudbu, jen story, převyprávěnou ústy protagonistů.
Nikl, zvaný Květák, začne zostra a jaksepatří rokenrolově: „Jak se píše v mé oblíbené knížce Járy Rudiše Nebe pod Berlínem. Proč se zakládaj kapely na střední škole? No aby si členové mohli řádně zasouložit.“
Sestava je zatím neměnná: Pepa Květák Nikl – zpěv; Honza Pravec (Den) - bicí; Petr Pigot Píša – kytara a Honza Cháďa Chadima (The_plaky) – basa. Od února mají druhého kytaristu Jakuba Jiráska (The_plaky). Píša se v polovině 90.-tých let mihnul v sestavě Black Velvet.
„Od začátku jsme chtěli hrát tvrdší muziku, odlišnou od kapel, v kterých kluci hrajou. Možná je dobrý říct, že jsme ulítli na kalifornských Korn,“ hlásí se ke svým bohům Nikl.
Nápad mít společně kapelu se rodil v hlavách Pepy Nikla a Honzy Chadimy už dlouho. Dokonce ji i měli – na hotelovce. Každou chvíli ji však přejmenovávali, takže nejde zachytit drápkem rockové historie.
„Honza Pravec byl jasnej kandidát, ale kdo na kytaru? Pigota jsme samozřejmě znali, je to nepřehlédnutelná místní figura, oslovili ho, a on do toho nadšeně šel,“ skládá Chadima puzzle celé sestavy. Nikl se vmísí: „Pigot za kapelu dejchá. Když jsme se poprvé sešli u nás na zkoušku, pronesl památnou větu. Ještě jsme ani nezapojili kytary, kouříme na dvorku, Pigot se ke mně nakloní a říká: Hlavně se nesmíme rozpadnout.“
Perné, dvouměsíční zkoušení, začíná v květnu 2003, po té čeká kapelu premiéra na Loděnici – festivalu u poděbradského jezera. „Předpremiéra ale proběhla den předtím, na soukromý akci v garáži (hráli jsme tam ještě s KLK v posledním tažení) na Patříně u Loučeně.
Stojíme tu do naha, padá s náma podlaha,
z nahoře najednou je dole, nebezpečnej byl sex na stole.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Stojíme o patro níž, podlaha praská ty to víš,
zas budem padat, ne stoupat výš, snad to jednou pochopíš.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Jen zdi svědky jsou, jak představy jdou k nám,
podpírají prostor jak sloupy kamennej chrám,
z draků co ztratili sílu teď myši jsou,
hadi co se plazej´ v špíně je sežerou....
úryvek textu Pepy Nikla Sex na stole.
Dostáváme se k tomu zvláštnímu názvu. Když jednoho dne Nikl s Pravcem hladověli na pivu, neupejpali se při pomyšlení na kus masa. Dali si utopence a jen pořadí slov prohodili – masa kus. Jenže Píša přišel na zkoušku a vesele hlaholil, že má skvělý název pro kapelu – Screever. Našel to ve slovníku a prý je to americký bezdomovec, co maluje po chodnících. Nikdo nechtěl ze svého nápadu ustoupit. Tak vzali zavděk oběma výrazy, jen vypustili jedno (e)s. Nikl má ovšem ještě jinou variantu: „Na sklonku května, zrovna, když jsme začli zkoušet, přiletěl do Čech guru japano-amerického jazz metalu, pan Masaku Screever. Hledal tu zázemí, tak jsme ho oslovili a vzali do zkušebny. Zadžemoval si s náma, bohužel jen asi pět minut, protože po té náhle zemřel. Jeho poslední slova byla: Hoši, pokračujte v odkazu jazz metalu. Je to velká zodpovědnost, ale řekli jsme si tehdy, že do toho pudem.“
Když se lehce vrátíme do hudební reality, nejlépe jim padne vesta crossover. V playlistu mají deset písní, např. Omán ska (se stylem ska nemá nic společného), nejnovější je pak Stalin, o destrukci známého pomníku komunistického kata.
Hráli jsme v Nový Pace (klub Klaxon, dříve Mantra) nebo v baru Pod zámkem. Vždy s Ydar Bědop, kapelou, kterou považujeme za spřízněnou. Domluvený máme dva koncerty v dánském univerzitním městě Horsens, kde studuje náš kamarád Tomáš Záhora z Kněžiček architekturu. Hrát bychom měli ve studentským klubu s německo-dánskou skupinou,“ hovoří nadšeně Nikl o zahraniční cestě mladé kapely.
Pravec vše uzavírá prorocky: „S Masaku bysme to chtěli dotáhnout na pravidelnější hraní než je obecný průměr místních kapel. Do půl roku natočit kvalitní demo, za kterým si budeme stát.“
Stále si pak v hlavě přehrávám úvodní slova živého dema, kde zní hrdě: My jsme Masaku Screever!
Demografie: Tento filtr mi nevyhovuje (live, 2003)
Kontakt: Pepa Nikl – 723 221 754
jonickel@servis.cpoj.cz
(16. 9. 2004, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2004
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-649
MASAKU SCREEVER
Hlavně se nesmíme rozpadnoutLukáš Trejbal
Masaku Screever je čerstvá krev do oběhu poděbradské scény. Mají v sobě fantazii, velkou dávku mystifikace, je třeba nebrat je až tak vážně. Nemyslím tím samotnou hudbu, jen story, převyprávěnou ústy protagonistů.
Nikl, zvaný Květák, začne zostra a jaksepatří rokenrolově: „Jak se píše v mé oblíbené knížce Járy Rudiše Nebe pod Berlínem. Proč se zakládaj kapely na střední škole? No aby si členové mohli řádně zasouložit.“
Sestava je zatím neměnná: Pepa Květák Nikl – zpěv; Honza Pravec (Den) - bicí; Petr Pigot Píša – kytara a Honza Cháďa Chadima (The_plaky) – basa. Od února mají druhého kytaristu Jakuba Jiráska (The_plaky). Píša se v polovině 90.-tých let mihnul v sestavě Black Velvet.
„Od začátku jsme chtěli hrát tvrdší muziku, odlišnou od kapel, v kterých kluci hrajou. Možná je dobrý říct, že jsme ulítli na kalifornských Korn,“ hlásí se ke svým bohům Nikl.
Nápad mít společně kapelu se rodil v hlavách Pepy Nikla a Honzy Chadimy už dlouho. Dokonce ji i měli – na hotelovce. Každou chvíli ji však přejmenovávali, takže nejde zachytit drápkem rockové historie.
„Honza Pravec byl jasnej kandidát, ale kdo na kytaru? Pigota jsme samozřejmě znali, je to nepřehlédnutelná místní figura, oslovili ho, a on do toho nadšeně šel,“ skládá Chadima puzzle celé sestavy. Nikl se vmísí: „Pigot za kapelu dejchá. Když jsme se poprvé sešli u nás na zkoušku, pronesl památnou větu. Ještě jsme ani nezapojili kytary, kouříme na dvorku, Pigot se ke mně nakloní a říká: Hlavně se nesmíme rozpadnout.“
Perné, dvouměsíční zkoušení, začíná v květnu 2003, po té čeká kapelu premiéra na Loděnici – festivalu u poděbradského jezera. „Předpremiéra ale proběhla den předtím, na soukromý akci v garáži (hráli jsme tam ještě s KLK v posledním tažení) na Patříně u Loučeně.
Stojíme tu do naha, padá s náma podlaha,
z nahoře najednou je dole, nebezpečnej byl sex na stole.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Stojíme o patro níž, podlaha praská ty to víš,
zas budem padat, ne stoupat výš, snad to jednou pochopíš.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Jen zdi svědky jsou, jak představy jdou k nám,
podpírají prostor jak sloupy kamennej chrám,
z draků co ztratili sílu teď myši jsou,
hadi co se plazej´ v špíně je sežerou....
úryvek textu Pepy Nikla Sex na stole.
Dostáváme se k tomu zvláštnímu názvu. Když jednoho dne Nikl s Pravcem hladověli na pivu, neupejpali se při pomyšlení na kus masa. Dali si utopence a jen pořadí slov prohodili – masa kus. Jenže Píša přišel na zkoušku a vesele hlaholil, že má skvělý název pro kapelu – Screever. Našel to ve slovníku a prý je to americký bezdomovec, co maluje po chodnících. Nikdo nechtěl ze svého nápadu ustoupit. Tak vzali zavděk oběma výrazy, jen vypustili jedno (e)s. Nikl má ovšem ještě jinou variantu: „Na sklonku května, zrovna, když jsme začli zkoušet, přiletěl do Čech guru japano-amerického jazz metalu, pan Masaku Screever. Hledal tu zázemí, tak jsme ho oslovili a vzali do zkušebny. Zadžemoval si s náma, bohužel jen asi pět minut, protože po té náhle zemřel. Jeho poslední slova byla: Hoši, pokračujte v odkazu jazz metalu. Je to velká zodpovědnost, ale řekli jsme si tehdy, že do toho pudem.“
Když se lehce vrátíme do hudební reality, nejlépe jim padne vesta crossover. V playlistu mají deset písní, např. Omán ska (se stylem ska nemá nic společného), nejnovější je pak Stalin, o destrukci známého pomníku komunistického kata.
Hráli jsme v Nový Pace (klub Klaxon, dříve Mantra) nebo v baru Pod zámkem. Vždy s Ydar Bědop, kapelou, kterou považujeme za spřízněnou. Domluvený máme dva koncerty v dánském univerzitním městě Horsens, kde studuje náš kamarád Tomáš Záhora z Kněžiček architekturu. Hrát bychom měli ve studentským klubu s německo-dánskou skupinou,“ hovoří nadšeně Nikl o zahraniční cestě mladé kapely.
Pravec vše uzavírá prorocky: „S Masaku bysme to chtěli dotáhnout na pravidelnější hraní než je obecný průměr místních kapel. Do půl roku natočit kvalitní demo, za kterým si budeme stát.“
Stále si pak v hlavě přehrávám úvodní slova živého dema, kde zní hrdě: My jsme Masaku Screever!
Demografie: Tento filtr mi nevyhovuje (live, 2003)
Kontakt: Pepa Nikl – 723 221 754
jonickel@servis.cpoj.cz
(16. 9. 2004, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2004
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-649