Tři Piči – český folk to může zabalit
Placzkowski
Absolutní dekadence, štěpný verš, bizarní až pitoreskní sound – to je nymburská sestava TŘI PIČI. Pavel Marjánek šílí, Radimu Keithovi padá nagelovaná patka, obecenstvo nevěřícně kroutí hlavou, srdce bohéma a nihilisty plesá.
Jmenovec Sváti Karáska – Vít Karásek, svérázná nymburská postava (naštěstí narozdíl od předešle jmenovaného poblouznilce bez politických ambicí), hlavní frontman „Pič“, textař, kytarista a bez nadsázky nymburský „Petr Váša“ a jeho spolubojovníci, pravá to hudební „guerilla“ zapracovali a v těchto dnech spatřilo světlo světa 1 cd demo natřískané největšími fláky squadry. CD, nazvané překvapivě nápaditě „Tři Piči“, na první poslech zaujme nevšední lyrikou, náhlými změnami rytmu a absolutní nesrozumitelností textu, což je škoda, protože o ten tu jde ehm… především. Umaštěný zmatenec ze Znojma říkající si Záviš a jeho „pornofolk“ jsou pouhou selankou pro děti z MŠ proti tomu co předvádějí Tři Piči na tomto netradičním dílku. Vlasta Redl a jeho „Kapela, která se jmenuje každý den jinak“ musí blednout závistí, když zaslechne nelidský skřek po vyzvání „řekněte Á“ (Zmije) nebo všeobecný hlahol „ach synku, synku“ (Balada o molech). Snad jen Petr Skoumal se může rovnat těmto expertům utápějícím se v jinotajích, slovních hříčkách a třech akordech. 10 písní na demu je obrazem jedné dekády „Pič“. Tyto písně nemají šanci nikdy zaznít u táborových ohňů – na to má tramp hodně strun a málo promile alkoholu v krvi. Otázka zní co dál – po poslechu prvního dema hudebnímu fajnšmekrovi zatrne a netrpělivě vyrazí na první koncert sestavy, aby zjistil, jak se věci mají. Pokud by ovšem měl stejnou změť, šum a chaos absolvovat i na druhé desce racionálně se vrátí k střednímu proudu.
Závěrem si dovolím jedno doporučení „Pičám“. Pošlete své demo Honzovi Nedvědovi, třeba ho konečně trefí šlak a bude od něj pokoj.
(16. 8. 2004, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2004
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-596