Slávek Sýkora: Meditace z Městečka, kde čas se dávno rozhoupal
Slávek Sýkora
Na první pohled to vypadá jako básničky začátečníka s blbejma rýmama. Ale Sláva řikal, že se vo rýmy vůbec nepokouší, že jestli tam jsou, tak to spíš náhodou. Ještě víc mě překvapilo, že nečte žádný jiný básníky, prej se bojí, že by pak používal jejich slova nebo postupy. Skoro všechno, co píše, má z meditace. Hodně ho prej zklidňuje. To je na něm vidět opravdu na první pohled. Meditovat ho naučila máma, Stáňa Sýkorová, ta klavíristka co doprovází při koncertech Pepu Mejstříka a co hodně intuitivním způsobem učí hrát na klavír - jí meditace prej taky hodně změnila způsob vnímání hudby. V těch básničkách jsou místa, který skoro doslova odpovídaj některejm zenovejm knížkám ("žijeme taď a tady // minulost je pryč // budoucnost ještě ani teď"), přestože Sláva žádný nečet. Prostě si to všechno objevil sám. První čtení Slávovejch básniček proběhlo přednedávnem v Panoramě, jeho věci četl Radim Keith. Lepší je, když si to přednáší sám člověk, co to napsal. A tak to bude na chystaným čtení v kavárně u Strejčka. -Klokánek
Noc
Noční zvláštní svět,
Krásná temnota,
Intimita vět,
anonymita.
Zvláštní kouzlo,
hudba noci,
končící zlo,
konec moci.
Problémy nevidě,
s čistou hlavou,
myšlenky o bídě,
noc mi dává.
O lesku krásy,
O šeru bídy,
problémů masy
a její nudy.
Já
Já mám svoje tělo,
dokonce i duši,
co to do všech vjelo?!!
Já mám svoji hlavu,
tak už mě neserte.
Osa
Život je jako cesta po spirále,
kruhy jsou otevřené,
občas se uzavřou,
a otevřou se nové.
Ale spirála bez pevného bodu?
Přítomnost
Přítomnost je jedna,
teď a tady,
vše ostatní je zbytečné,
žijeme teď a tady,
minulost je pryč,
budoucnost ještě ani teď,
teď -- to je krásnej čas,
protože právě je.
Kam?
Kam mizí staré pohyby,
kam mizí stará slova,
kam mizí staré úsměvy,
Kam mizí uplynulé časy,
kde zas objevují se asi???
Závislost
Sem závislej,
na svět.
Miluju žití,
vše dění, vědění i neddění.
Sem šťastný,
i v těžkých dobách,
dík energii,
co proudí a proudí,
a stačí jí jen věřit.
Kdo ví?
Kdo ví, co stane se,
co stát se má?
Co má být, je a bude?!
Ví to vůbec někdo?
Ví.
Meditace
U cesty
medituju v hlíně,
snad hodiny
krása.
Klid, nádhera.
Prásk, civilizace.
Snad minuty,
hrůza.
Válka
Sedím tu,
uprostřed noci,
v centru vesmíru,
a přemýšlím o míru.
Život, krásný je život.
být, krásné je být,
nádherný je žít.
Žít, v absolutní lásce žít.
Neznám
Konec je začátek,
já neznám konce,
začátek je konec,
já neznám začátek.
Nekonečno je nekonečno,
neznáme nekonečno,
je skutečnost
pravou skutečností?
A co zdánlivost?
Vím, že nevím
***
Co je normální
co to je normální
co znamená být normální
co znamená být nenormální
proč existuje tak nenormální
tak abstraktní
tak přízemní slovo
je normální o tom přemýšlet?
***
sníh
po troškách
do ticha
na krajinu
před oknem
v přímém přenosu
***
bát se svých pocitů
bát se sám sebe
bát se života
nebát se o život
1. února 2004
Ta barva, ten jas,
ten kontrast,
ta nádhera!
Pozval jsem si barvy do života,
naléhal jsem,
a ony přišly samy, nečekaně,
v meditaci.
***
Hluboká noc
zalitá měsíčním svitem
a zvláštním načervenalým světlem
Městečka kde se čas
dávno rozhoupal.
Není to poprvé
co zachvátilo mě
kouzlo noci
města Nymburka
a ani naposled snad.
Co uchvacuje mne natolik
že dívám se z okna
noc co noc
a přemýšlím
nad našimi osudy
Co vede mne k tomu
proč tolik miluju noc
snad více než den
a přemýšlím a píšu
a chodím do školy nevyspalý.
(Nymburk, 27. 2. 2004, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2004
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-382