WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
Další regionální noviny se složily - Hlučná samota - Nymburk jinýma očima

Další regionální noviny se složily


klokanek


Minulý týden vyšlo definivně poslední číslo nezávislého regionálního týdeníku Polabské listy. Takovému tlaku konkurence by se nikdo neubránil, říká rezignovaně jeho šéfredaktor Jan Řehounek.

Jan Řehounek

Jan Řehounek (zvětšit)

Řetězec Deníky Bohemia začal totiž v regionu kromě týdeníku, který před čtyřmi lety pohltil, vydávat i deník. S články a fotografiemi z týdeníku, navíc barevný, s několika přílohami a celostátním obsahem přebíraným ze Slova/Zemských novin. Za sedm korun a s nízkou cenou inzerce.
Řehounek a jeho tým tvořili dříve redakci státního týdeníku. V devadesátém roce jsem přišel do nově se tvořící redakce týdeníku Nymbursko, který měl ještě pár týdnů před tím v nadtitulu orgán OV KSČ a ONV, a od dvaadevadesátého roku jsem spolu s několika nadšenými kolegy z podprůměrného plátku postupně tvořil oblíbené a velmi čtené regionální noviny. Když okresní úřad pronajal Nymbursko společnosti PN Press, dceřiné společnosti německého koncernu Passauer Neue Presse, dali redaktoři výpověď. Založili si vlastní vydavatelství a na koleně začali vydávat nezávislý týdeník. V nultém čísle se přihlásili k tradici Karla Havlíčka Borovského, k novinám přikládali oblíbenou Kaplanku, čtení o historii regionu, objížděli okolní vesnice a městečka a v každém čísle jednu obec kompletně představili. Redakce navíc občas vydávala i regionální literaturu, uspořádala několik ročníků ankety Dobrý člověk ještě žije a pomohla zformování Společnosti čtenářů Bohumila Hrabala.
Naproti tomu Týdeník Nymbursko přidával zdarma barevný televizní magazín (televizní program byl v každém vydání dokonce dvakrát -- jednou v týdeníku, jednou v příloze), přešel na deníkový styl žurnalistiky, sportovní fanoušky nalákal na tipovací soutěž, jejímuž průběžnému vyhodnocení si mohl dovolit v každém čísle věnovat 2-3 tiskové strany a v rámečku na (barevné) titulní stránce se chlubil rostoucím počtem výtisků.
Lidé mají dojem, že když dostanou víc papírů, mají něco víc, komentuje zájem čtenářů Řehounek. Jeho noviny naproti tomu už několik měsíců nemohly vydat Kaplanku, jenž si lidé často sháněli po knihovnách a po známých, neboť dvě strany přílohy by zdvihly náklady na číslo o devět tisíc korun. Přesto dokázali tři reportéři udržet své nezávislé noviny necelé čtyři roky.
Když ale před nedávnem zkrachoval jejich největší soukromý prodejce, přišli o další dva tisíce čtenářů. Od uvedení Nymburského deníku zvládli vytisknout už jen dvě poslední čísla.
Jediné, v čem jsem se přepočítal od samého počátku, byl předpoklad, že si lidé uvědomí nebezpečí vlivu tisku ovládaného zahraničními vydavateli. Struna vlastenectví v srdcích našich občanů už zaznívá velmi málo.
Nebráníme si svou národní identitu, myslí si Jan Řehounek. Uvádí příklad Francie, kde si firma může dát inzerci do nákladů pouze pokud inzeruje ve francouzských novinách, nikoliv v novinách vlastněných nadnárodní společností. Lidé jim tady na to skočili. A uvědomí si to, až tu nikdo jiný než Němci noviny vydávat nebude, prorokuje.
Rozloučit se a poděkovat přichází do stále holejší redakční místnosti stará paní, stálá čtenářka Polabských listů. Ohlasů jsou prý stovky. Je to pro nás taková malá náplast, říká šéfredaktor. Odjíždí prodat redakční škodovku. Další nezávislé regionální noviny byly právě smeteny.

(Nymburk, 25. 4. 2002, 3:50)

Hlučná samota - Nymburk jinýma očima

© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2002
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3