Text na obálce zaručuje „čtivost“. Kniha plná lakonických pasáží čtivá určitě je. Přečtete ji jedním dechem, jak se říká. Jednoduchá syntax, jednoduchá slovní zásoba – zhruba tak vypadá překlad Jany Pellarové. A kompozice? Rovněž nekomplikovaná, ačkoli by jeden od tvrzení „autorka bravurně zachycuje stav duše, mysli i těla“ očekával složitější literární výstavbu.

Nečekejte ovšem ani „bravurní“ zobrazení stavu duše. Spisovatelka až do takové hloubky nejde. Zobrazení myslí? – To, ano. Verbeke zachycuje myšlenkové pochody dvou hrdinů, kteří se střídají ve vyprávění, ale pocit samoty a prázdnoty vyplývá až z jejich chování – Osamělé noční bloudění ulicemi spojené s nevhodným počínáním. Autorka se dotýká problematiky lidské samoty a prázdna způsobeného nejen poruchou spánku, pouze v náznacích. Ani onu silnou touhu citově se k něčemu přimknout, jež přirozeně plyne ze stávající nelehké situace, nedokáže vyjádřit těmi správnými slovy. Snaží se, ale některé části znějí až moc prvoplánově.

Mluvit o útlé knížce čtyřiatřicetileté Belgičanky, jež se hlásí k dílu Arnona Grunberga, jako o „vyzrálém díle“ je jistě unáhlené, má ale k „vyzrálosti“ pěkně vyšlapanou cestičku. Oceňovaná scénáristka ještě hledá svůj styl. Hledá ten správný způsob, jak naložit s nelehkými životními otázkami jako předměty literárního díla.

Nenechte se tedy zmást superlativy, které nabízí obálka knihy. Nebo vám po přečtení zbude z velkého nadšení jen smutné zklamání z rychle plynoucího příběhu-nepříběhu.

Dana Tregerová

Verbeke, Annelies: Spi! Překlad: J. Pellarová. Zlín: Kniha Zlín 2010, 148 stran.

Annelies Verbeke: Spi! (zvětšit)