Kontroverzní Trierův Antikrist v kině Sokol v Nymburce
Lukáš Kadava
Není asi zvykem, aby se upozorňovalo na každý jednotlivý film, který bude v kině promítán. Trierův Antikrist je však výjimkou.
A tak mi dovolte buď vás na něj pozvat, nebo odradit. Pokud od Antikrista očekáváte nějakého dalšího Damiena či Vymítače nenechte se mýlit. V tomto případě je třeba se do kina vyzbrojit nikoliv notnou dávkou odvahy, jak by se dle názvu dalo očekávat, ale spíše dávkou pevných nervů. Možná už začínáte tušit, že se pod názvem neskrývá horor v pravém slova smyslu, ale spíše dechberoucí psycho, které rozhodně není pro každého. A pokud si k něčemu tak bizardnímu přiřadíte jméno Larse von Triera, je jisté, že se jedná o neobyčejný film!
Na počátku byla ztráta. Ztráta dítěte, která Ji uvrhla do hlubokého žalu a Jeho dostala do sedla. Druhdy netečný a nevšímavý manžel se náhle stává vševědoucím terapeutem, jenž věří, že svou ženu dokáže vyvést ze spletitého křoví beznaděje. Obrněn moderní arogancí lékaře lidské duše a sebejistotou člověka, který dokáže spolehlivě odlišit realitu od představ, odvádí Ji tam, kde dle něj všechno začalo. Do lesa jménem Ráj, do opuštěné lovecké chaty.
O Antikristovi lze uvažovat jako o skandálu, který překračuje platná tabu a přivádí na plátno zosobněnou krajnost. Ale lze o něm též uvažovat jako o vzácně uzavřeném, přitom divoce eklektickém prostoru, v němž se srážejí dogmata, archetypy a iluze o čemsi, co už mnozí nazvali terapií filmem. Antikrist jako otisk zdeptané tvůrčí mysli, vizuální očista, která se snaží dobrat temné podstaty člověka, jeho nevědomých a navenek spoutaných sil, jež však ve chvílích krize a ohrožení s úděsnou samozřejmostí vyvěrají na povrch. Aby odhalily neměnný fakt – navzdory krunýři racionality, jež po staletí budujeme, jsme v nitru stále zešeřelým a neproniknutelným hvozdem. Chaos vládne.
Asi největší chybou u filmu Antikrist bude odečítat z něj stopy duševní poruchy jeho autora, Larse von Triera. On sám sice v rozhovorech říká, že během natáčení procházel těžkými depresemi, a dokonce musel upustit od toho, aby některé scény osobně snímal ruční kamerou, protože to bylo nad jeho síly. To ale nemá příliš co dělat s tím, jak je napsaný scénář, ani s tím, že Trier z herců, jak bývá jeho zvykem, opět vymáčkl maximálně odevzdané výkony. Antikrist při pozorném sledování vůbec nevypadá jako dílo nemocného člověka, který nad sebou nemá kontrolu, ale naopak jako detailně promyšlený majstrštyk, v němž jsou všechny složky koncepčně propojené a fungují jako stroj na vyvolávání emocí.
Film je nevhodný pro psychicky labilní osoby a také pro páry, které momentálně procházejí vztahovou krizí. Ale jestli máte silnější nervy, životní nadhled, pak Antikrista máte šanci prožít přesně na té vlnové délce serióznosti, s níž je natočen. Bavte se.
Film bude uveden ve středu 17. února 2010 od 19.00 hod.
Filmové recenze na Antikrista:
Cinema magazine
Fanmovie
Topzine
(Nymburk, 27. 1. 2010, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2010
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2658